Vzpomínky zůstanou

9. Každý má tajemství

Páteční odpoledne se v zoo neslo ve znamení odsunu jedné ze žiraf do jejího nového domova v Německu. Sid se teď dívala jak už si pohodlně hoví v přepravním boxu a byla ráda, že se naložení podařilo napoprvé. Fotograf zoo Robert udělal spoustu fotek a bude to hezká vzpomínka. Taky ho přistihla jak krom focení často kouká po Julii, ale ta vypadala, že si toho nevšimla. Rozhodně až bude mít čas tak si s ní o tom promluví. Po rozvodu pořád trochu bojovala s důvěrou k mužům a po tom čím si prošla ani nebylo divu. Její syn Ivan byl dvanáctiletý fajn kluk a mámě byl velkou oporou. Rozhodně by si s Robertem Julie mohla třeba jen nezávazně někam vyjít a bylo by to fajn. Teď si všimla, že Adam už taky odchází a rozhodně se snažil vyhnout tomu, aby spolu museli mluvit. Jako vždycky co věděla s takovými přesun pomáhal a ona za to byla ráda ovšem taky jí bylo jasné, že být tady zrovna dvakrát s tolika lidmi nechce. Teď zůstala stát sama u vrat do výběhu a on tak musel projít kolem ní. "Díky za pomoc s nakládkou a mimochodem neublížilo by ti, kdyby jsi se celou dobu netváříl jak když tě všichni obtěžujeme." Sid si všimla jak se zatvářil a bylo jí jasné, že udeřila hřebíček na hlavičku. "Pomohl jsem rád, protože kdyby se něco stalo ty nemáš šanci něco udělat na to jsi moc prťavá." "Jé to je hezký, že si o mě děláš starosti jsi drahoušek." Sid nečekala na jeho reakci a bouchla mu vraty před nosem.

Adam se díval na zavřená vrata a měl sto chutí si jít Annu za tu debilní poznámku podat. Boha jeho ta holka měla vyřídilku, že ho to doslova šokovalo. Vůbec nechápal kde se to v ní bere. Vypadala jako anděl, ale doslova pod povrchem dřímal ďábel. Teď ho vyrušil přímo za ním smích a tak se otočil a viděl Alenu jak stojí kousek od něj. "Teda Hrušáku ta holka má rozhodně plusový body za kreativitu, protože tohle bylo dokonalý. Netvař se tak, prostě si poctivě přiznej, že jsi konečně našel rovnocenného soupeře." "Dobře uznávám, že má styl, ale je drzá jak opice." "Řekl chlap co svými řečmi většinou od sebe z pavilonu vyžene brigádníka za jeden jediný den, jo jasně ty chudáčku." "Tak tohle vážně nemám zapotřebí ještě od tebe." "Tak se uklidni, ale ta holka se mi fakt líbí. No nic já jdu zase pracovat a ty se jdi zchladit do té své hadí sluje." "Ty se mi vážně jen zdáš." Adam sledoval jak Alena zmizela od zázemí žiraf, ale musel uznat a neochotně, že měla pravdu. Prostě vážně měl v Anně rovnocenného soupeře a upřímně se mu to vlastně začalo líbit. Krom Aleny a občas Láďi si na něj nikdo takhle nedovolil a určitě to mělo co dělat i s tím, že měl skoro dva metry a udržovanou postavu vojáka. Jenže tahle malá jezinka si dovolila co nikdo jiný a bylo i vidět jak si to sama užívá, no však on jí ještě ukáže.

Sid došla do zázemí a ještě pořád se smála výrazu Adama, když mu přibouchla vrata před nosem. Tohle bylo její dnešní malé vítězství a jí se to moc líbilo. Kdepak ona se od něj nenechá zastrašit a pokud to chce takhle má to mít. Teď se taky vrátila Julie a ona jí podal hrnek s kávou. "Díky moc a jsem ráda, že to šlo hladce, opravdu jsem se bála. Pro tebe to nové není, ale u mě to byla první nakládka." "Člověk si časem zvykne, ale tohle je ještě v pohodě. Pamatuju si jak jsme v Praze cvičili na případné povodně a člověka stresovalo i jen to cvičení. Pokud je přesuň plánovaný ano může se něco stát, ale když je dobrá příprava je z poloviny vyhráno. Ty Juli můžu se tě na něco zeptat?" "Samozřejmě, že můžeš o co se jedná." Sid se na Julii usmála a odhodlala se zeptat na to co jí zajímalo. "Nevím jestli to víš, nebo jsi to nevnímala, ale víš, že o tebe má Robert zájem?" Sid si všimla jak se Julie trošku smutně usmála. "Já to vím, tedy asi to vím. Jenže já se bojím po tom všem..." Bylo jasné, že je to pořád pro Julii bolestné téma a tak jí Sid objala. "Tak co mu třeba dát malou šanci a někam s ním jít a neříkej, že už tě pozvat nezkoušel." "Zkoušel to, ale já nešla asi jsem se bála. Víš Ančo ty máš jednoduchý život, ale co můžu nabídnout muži já?" Přes závažnost situace se musela Sid začít smát a bylo jí jasné, že důvěru kterou jí Julie dala ohledně jejího života jí teď může oplatit. Pokud si uvědomí, že ona je na tom ještě dobře tak třeba dá Robertovi šanci a to by jí těšilo.

Julie pozorovala Annu jak se směje a nechápala co jí pobavilo, protože jí to směšné nepřišlo a už chtěla odejít, když ji Anna zarazila tím co řekla. "Každý má tajemství a já jich mám víc než dost. Tady to do teď ví jen Tamara a já tě teď chci poprosit cokoliv ti teď řeknu musí zůstat jen mezi námi." "Tak dobře, ale nechápu asi vůbec nic." Během následující půl hodiny musela Julie uznat, že ona má sice za sebou ošklivý rozvod a problémy s exmanželem, ale už je to minulost. Jenže Anna žila život naprosto jiný než její vrstevnice a její životní příběh jí teď doslova vehnal slzy do očí. Hned se tedy naklonila a objala ji. "Ach jo, já vůbec nevím co mám říct. Tak moc mě to mrzí a teda máš můj hluboký obdiv jak jsi to všechno zvládla." "Milovala jsem mámu a Niky je teď pro mě vším, ale zároveň je teď všechno tak jiné. Slíbila jsem jí přesun sem, ale já s tím pořád bojuju. Nemám tu krom Tamy nikoho a ani v Praze to krom jedné kolegyně v pavilonu nikdo nevěděl. Lidé občas ošklivě reagují když zjistí jak to mám. Podívej já tě nechci do ničeho tlačit, ale dej tomu s Robertem šanci." "Tak já to zkusím." Julie ještě Annu objala a sledovala jak odešla s krmením. Bože byla tak silná a úžasná a měla pravdu, že ona musí začít znovu a tak se rozhodla, že až ji Robert příště pozve tak jeho nabídku přijme.