Saving You || CZ || Ineffable Husbands

1.

Hello... po pěti(!) letech jsem z5 s asi trochu neočekávanou věcí.

Já vím, že na mě teď bude spousta lidí naštvaná, protože jsem slíbila spoustu jiných věcí, které mám DLOUHO rozepsané ale víte jak to je. Není čas a když je, tak nejsou slova, bla bla a tak dál a teď je moje srdce u GO bohužel. 😅 Takže tu je i moje první FF co se tohohle fandomu týká.

Je to alternative ending, takže jakoby pokračování posledního dílu. *spoiler alert* Je to spíš z pohledu Crowleyho s útržky toho Aziraphala.

Upozornění na explicit výrazy asi není třeba. x)

***

Crowley nemohl uvěřit ničemu co se stalo ani ne před pěti minutami, když před patnácti ještě myslel, že se mu splní přání, o kterém donedávna ani nevěděl.

Konečně si uvědomil, že život nějaký smysl skutečně má a teď mu tu nadeji zase vzali. Během pár chvil.

Skutečně si myslel, že s ním Aziraphale hned odejde? Že opustí knihkupectví jen kvůli životu s démonem? Ne. Ale myslel si, že ho jednou stoprocentně přemluví - ostatně jako vzdy. Jinak by přece nenechal rezervovat stůl v Ritz, nenastavil jejich písničku jako další v přehrávači jeho bentley a hlavně by ho nikdy nepolíbil. Nikdy, kdyby věděl že to necítí stejně. To by mu ublížilo. Jako se to právě stalo.

Crowleymu najednou bylo Aziraphala hrozně líto. Co když ho odehnal právě tím? Špatně si to vyložil a teď musí být jeho anděl hrozně zmatený a... a smutný a... co když ho teď nenávidí?

Myslel si, že bude mít čas dokázat mu svou... svoje to... to co k němu cítí a přimět ho cítit něco podobného. Že... se pro něj třeba taky stane tak nepostradatelným.

"Do prdele!" zaklel, když vyjel na dálnici. Instinktivně se pořád držel na povolené rychlosti a ani mu to nedocházelo.

Jeho mozek byl jako před výbuchem. V jednu chvíli měl vztek, v další strach, který střídal zmatek, lítost, láska, nenávist...

Myslel si, že ho zná. Za 6000 let ho pořád neuměl přečíst a poprvé za tu dobu si uvědomil, že Anděl miloval pouze jeho andělskou verzi.

Řidič bentley zahnul prudce doleva aby sjel na cestu vedoucí lesem, a ve stejnou chvíli mu spadly brýle z nosu.

"Nebo..." zauvažoval nahlas.

"Ten malej, hnusnej hajzl!" zakřičel spolu s prudkým sešlápnutím brzdy. Štěstí, že nikdo nejel za ním. Rostliny na zadním sedadle se třásly jako osiky. Bály se, že jeho hněv je mířen k nim.

Démon prudce otevřel dveře a vystoupil. Opět se z něj kouřilo a tentokrát víc, než když zamkl Maggie a Ninu v kavárně. Tentokrát neměl ani tak vztek ale neskutečný strach z toho, co se s Azim bude v nebi dít. Poprvé se mu v mysli zjevila jiná myšlenka, než to že nadobro ztratil jeho srdce. Chtěl tak hrozně moc aby se teď nemýlil.

"Kurva!" zaklel znovu až se to rozlehlo po celém lese a rostlinky v autě začaly zelenat jako nikdy dřív. Několik stromů kolem cesty zasáhl oslepující blesk a pár se jich zřítilo k zemi. Naštěstí úplně náhodou tak, aby Crowley nemohl pokračovat v cestě. Párkrát se zhluboka nadechl a nastoupil zpět do auta.