Saving You || CZ || Ineffable Husbands

2.

Zdravím, po dovolené mám zase čas psát, tak nesu druhou kapitolu skoro na Vánoce. :)

~Lara

______________________________________

***

"Moment. Takže ty jsi COŽE?" Maggie padla na židli, na které seděl Crowley když mu před pár dny dělala s Ninou přednášku.

"Jen jsem to prostě úplně nedořekl no... ale on to pochopil, jasný? Věděl, co tím chci říct," bránil se démon.

"No nevím jestli to pochopil, když jsi to řekl takhle-"

"No a proto jsem ho-" zbytek věty si Crowley zamumlal pro sebe, protože v polovině zalitoval, že s tím vůbec začínal.

"Co jsi ho? Co jsi?!"

"No tamto... chápeš, prostě to no..."

"Ty jsi COŽE?!" Maggie vystřelila ze židle, protože nemohla uvěřit, co právě slyšela.

"Ale ne! Ježiš, co si o mně myslíš?!" zrzek se zděsil jejího pohledu.

Vlastně se jí nemohl divit, jako o démonovi, by si o něm stejně měla myslet jen to nejhorší. I když to vlastně ještě neví.

A proč si vlastně s Maggie tykají?

To bychom se museli vrátit do chvíle, kdy Muriel nešel otevřít výtah do nebe. Crowleyho to namíchlo tak, že docela dost nahlas zařval na celou ulici docela dost sprostých nadávek a to (mimo to, že se za ním otočili všichni kolemjdoucí) vylákalo blondýnku ven z obchodu. Pak se stala nepříjemná věc s krádeží z jejího obchodu, což byla Magiina nejhorší noční můra a Crowley jí to nakonec ze samotné dobroty svého srdce (a po hodině přemlouvání s tím, že by se to nestalo, kdyby neřval na celý Londýn) pomohl vyřešit. K překvapení všechny nahrávky "Everyday", které zmizely, měl na svědomí jistý pár, o kterém nechceme mluvit, protože je to pro Crowleyho ještě moc brzy. No a k tomu tykání, Maggie se prostě rozhodla, že pokud ma mít partnera ve vyšetřování, tohle bude asi lepší. (A navíc, její nově objevené - sebevědomé - osobnosti nesvědčilo pořád mu říkat "Pane Crowley" jako Muriel).

Teď zpět do současnosti.

"No já nevím, prostě to tak vyznělo a byl to-"

"Jen polibek," ukončil její domněnky Crowley. To "jen" mu najednou vyznělo nepatřičně, když uvážíme, že to byla největší věc, která se mezi nimi za těch šest tisíc let stala, zároveň to nejodvážnější, co Crowley kdy udělal - a to on toho udělal hodně - a taky to bylo něco, co od té doby nedostal z hlavy. Něco neuvěřitelného, nemyslitelného, nevýslovného...

"JEN polibek? Pane bože...a a.. jak na to reagoval?" Z tohohle byla blondýnka možná ještě víc vedle, než z toho, co si původně myslela.

"No... asi to nebyl nejlepší nápad."

Démon teď pochodoval po knihkupectví jako by skoro kráčel po vysvěcené půdě. Až tak byl nervózní z událostí, o kterých doufal že se budou vyvíjet úplně jinak.

"Takže co, pak odešel?"

Jako by Crowley tu otázku ani nepostřehl. Pořád myslel na to, jak asi musel Aziraphaelovi ublížit svým impulsivním chováním. Přemýšlel, jestli to byl jeho první polibek za celých 6000 let.

"To není tvoje chyba. Vždyť jste byli jako pár, všichni si to mysleli."

Jako by Mag slyšela jeho myšlenky.