To není konec

1. kapitola

Ruce mám svázané provazem, který je připevněn ke stropu. Stojím polonahý na špičkách. Měl jsem jen na sobě boxerky. Ruce mě začínají bolet. Prsty na nohou necítím. Čekám na svého pana. Bojím se jak mě potrestá.... Já vím, neměl jsem brát ze stolu nakousnutí rohlík, ale měl jsem hlad a pan by to stejně vyhodil.

Z mých myšlenek mě vyruší zvuk otevírání dveří. Moje tělo se začne klepat. Bojím se ho. Bojím se co mi udělá. Potrestal mě pokaždé když jsem něco udělal co se mu nelíbilo. Kdyby jste se na mé tělo podívali, nenašli byste kousek hladké kůže. Celé moje tělo je zjizvené od různých testu. Můj pohled upoutá osoba stojící ve dveřích. To je on. Můj pan. Na obličeji mu hrál ten jeho dominantní úsměv. Pomalím krokem šel ke mě. V jedné ruce držel bič. Když jsem si ho všiml, hned mi došlo že to bude hodně bolet a že budu mít další jizvy na těle.

Víš proč tě musím potrestá?" zeptal se mě když přišel blíž. „ Ano pane, slibuju že už to neudělám. Prosím pane nedělejte to, prosím." Z očí mi začaly téct slzy. Já nechci zbit bičem. Vždyť jsem si dal jen kousek nedojedeného rohlíku. Měl jsem hlad. Čtyři dny jsem nejedl.

Proč se ke mě všichni chovají jako kdybych byl kus hadru. No skoro všichni. Pánův syn, Ichiro, ten jediný je na mě milí a hodní, ale nesmí se ke mě přiblížit, jinak ho potrestá.

Z mých myšlenek mě vyrušila palčivá bolest na mých zádech. Než jsem se stačil vzpamatovat, pan mě uhodil znovu. „Pane prosím, já už to neudělám. slibuju. Prosím nedělej te to" prosil jsem, ale marně. Znovu mě uhodil. Cítím jak mi ze zad ztéká pramínky teplé tekutiny. Bojím se. Slzy mi tečou proudem. Další rána bičem. Přestávám vnímat svět okolo sebe, ale neomdlel jsem. Bohužel.

Najednou jsem spadl na zem. Nevím co se stalo. Z posledních sil jsem otevřel oči. Přede mnou klečel pan a na obličeji mu hrál ten jeho slizký úsměv, který naznačoval že se chce se mnou vyspat. Začal mi sundávat boxerky. Smažil jsem se protestovat, ale dosáhl jsem jen silné facky. Já už nechci zažívat tu stejnou bolest. Prosím. Vyděšeně jsem se na něj díval, ale už jsem se nebránil.

Otočil mě na břicho. Nemám sílu ani brečet natož se bránit. Celé tělo mě bolí od zbičovaní. Slyšel jsem jak si rozepíná poklopec u kalhot. Vzdávám to. Oddaně nešpulím prdelku a modlím se aby to tolik nebolelo. Ale moc mi to nepomohlo.

Ucítil jsem na svém zadečku dotyk. Najednou strašná bolest. Bez přípravy do mě vrazil svůj úd až po kořen. Do oči se mi nahrnuli slzy a já je nechal volně stékat po tváři. Nečekal až si zvyknu a začal tvrdě přirážet. Křečovitě jsem zavřel oči a bolestně kňučel. Prosím ať to přestane. Asi po pěti minutách se do mě udělal. Pomalu jsem otevřel oči. Naskytl se mi pohled do pánových očí. Chvíli jsem na sebe koukali, nejspíš rozdýchával orgazmus.