To není konec

8. Kapitola

„Už máte vybráno, co si date?" zeptal se číšník když nám přinesl pití. „Ano, já si dám steak se salátem a můj přítel si dá grilovaného lososa se zeleninou." Ichiro objednal jídlo a já překvapeně koukal co mi objednal. „Říkal jsem ti už nejednou že nekoukej na cenu, ale koukej se na to co chceš. Mě nevadí že to bude stát hodně. Já ti klidně koupím pozlacení prase." Vysvětlil mi a pohladil mě po tváři. Rukou sjel až k obojku co jsem měl na krku. „Sluší ti" dodal a přitáhl si mě do polibku. Odpojili jsme se protože nám donesli jídlo.

Pov Ichira

Po Obědě jsme jeli k chatě. Aki samozřejmě po cestě usl. Bylo to zvláštní, vždy když byl Aki v klidu tak usne. Musím zavolat nějakýmu doktorovi, tohle se mi nelíbí. Tohle není normální, furt spí, ale přesto je unavený a ospalí. Když jsme dorazili na chatu, vzal jsem Akiho do náruče a odnesl ho do ložnice. Vybalil jsem zbytek věcí a odešel do obýváku. Zavolal jsem jednomu znamemu.

„Ahoj Bene, neruším?" pozdravil jsem ho když to zvedl. „Ahoj Ichiro, ne nerušíš. Co potřebuješ?" ozvalo se na druhé straně. „No...Potřeboval bych, aby jsi se podíval na někoho. Je to důležité, jinak bych tě neotravoval. Přijdeš prosím." vysvětlil jsem mu proč volám a čekal na odpověď. Snad mi pomůže. „Dobře, kam mám přijet?" zeptal se. „Pošlu ti adresu. A dik Bene" poděkoval jsem mu a zavěsil. Ještě jsem mu poslal adresu a šel jsem za Aki. V klidu spinkal v posteli.

Domem se ozvalo zvuk zvonku. Byl tak hlasitý že to zbudilo Akiho. Jak se lekl tak mu vyletěli slzy do očí. Začal brečet a já proklínal člověka který právě zazvonil. Vzal jsem ho do náruče abych ho mohl uklidnit a šel otevřít. Když jsem otevřel zjistil jsem že to byl Ben. Pozval jsem ho dál a pořád utěšoval Akiho. Pevně mě držel, nohy omotané okolo pasu a ruce okolo krku. Lehce jsem ho podpíral pod prdelkou. „No..kde máš toho pacienta?" Zeptal se Ben a otočil se na mě. Ukázal jsem na vystrašeného Akiho. Lehce se usmál a položil si tašku vedle sebe na zem a sedl si na židli. Mezitím se mi povedlo utišit Akiho. Pustil se mě a stoupl si za mě. Bylo vidět že se Bena bojí.

„Aki neboj se to je pan doktor, jen tě prohlédne. Neboj on ti neublíží, budu pořád u tebe." Utěšoval jsem Akiho. Nechtěl se přiblížit k Benovi. „Neboj se mě malíčky, já ti neublížím. Mám doma taky tak roztomilou omegu jako si ty. Chceš ho vidět?" Snažil se Ben skamaradit. Asi to zabírá, protože Aki na jeho otazku lehce přikývl. Ben vytáhl peněženku a s ty pak malou fotku. Podal jí Akimu, ale ten se víc přimačkl ke mě a zabořil hlavu do mé hrudi. Vzal jsem si tu fotku já. Byl na ní Ben s Ikimem. „Aki podívej" ukázal jsem mu fotku. Pomalu otočil hlavou aby se mohl na tu fotku podívat. Cítil jsem jak stisk pomalu povoluje. Pomalu a něžně jsem ho hladil po hlavě a podával fotku Benovi.