To není konec

3.Kapitola

 Pov Ichiro

Byl jsem v šoku.... Zachovej klid. Nastal čas říct otci že se stěhuješ a že Aki pojede s tebou. Nádech, výdech. To dáš Ichiro, nejsi přece bačkora.

„Otče, mohu s tebou mluvit?" otec se na mě podíval. Na obličeji mu hrál ten jeho slizký úsměv. „Ááá! Můj nepovedený syn. Mám pro tebe novinku. Jelikož za týden máš narozeniny, dam ti svou hračku. Je neposlušný a já moc starý na to abych ho pořád trestal. Ale jestli budeš chtít, rád ti pomůžu ho potrestat." Oznámil mi. On mi čte myšlenky? Netušil jsem že to bude tak lehké. Tak Ichiro teď mu řekni že se chceš odstěhovat.

„Děkuju otče, ale potřebuju s tebou o něčem mluvit." Chvíli jen koukal, ale pak přikývl. „Chtěl bych se odstěhovat." Nevypadal šťastně. Naopak bylo vidět že je naštvaný. „Co prosím? Neznamená že ti táhne na 20 let, že můžeš jen tak odejít." zařval na mě. Byl jsem naštvaný. Pořád rozhoduje o mém životě.

„Vem si tu svou čubku a vypadni do svého pokoje!" dodal a nakopl Akiho. To mě naštvalo ještě víc. Přišel jsem k němu blíž a jednu mu vrazil. Neustal to a padl. Při pádu si rozsekl ret. „Nejsem tvoje hračka abys mi rozkazoval! Oznamuji ti že se stěhuju a Akiho beru sebou." Oznámil jsem mu. On si utřel pramínek krve stékající z jeho rtů. Nečekal jsem na odpověď, vzal jsem Akiho do náruče a odešel do svého pokoje. Položil jsem ho na postel a šel pro lékárničku. Musím ho ošetřit než pojedeme.

Konečně už to mám hotové. Po hodině jsem ho konečně ošetřil. Chudák, je celý obvázaný obvazem. Vypadá jako mumie. Teď stačí ho jen obléct a sbalit si důležité věci a už mě tu nikdo neuvidí. Ve skříni jsem vytáhl oblečení co mi je malé a oblékl ho. Já věděl že se bude jednou hodit.

Když byl oblečený položil jsem ho do postele. Šel jsem si sbalit potřebné věci. Vše jsem naskládal do kufru auta. Šel jsem pro Akiho. Pořad ležel bezvládně na posteli. Chudinka. Co vše si musel vytrpět, když jsem tady nebyl. Žil u otce jen pár měsíců a stala se z něho chodící kostra. Je strašně podvyživení a po celém těle má jizvy. Vždy když se otci nelíbilo, jak se Aki choval, svázal mu ruce a pověsil jako dobytek na porážku. Zbičoval ho a sexuálně zneužil. Bylo to hrozné a....

Z mých myšlenek mě vyruší pohyb na posteli. Podíval jsem se na Akiho. Začal se probouzet. Pohladil jsem ho po tváři. „Aki? Jestli mě slyšíš, musíš odpočívat. Neboj se už ti nikdy nikdo neublíží." konejšil jsem ho a pomalu vzal do náruče. Odnesl jsem ho do auta. Připoutal jsem ho na sedačce u spoluřidiče. Asi moje slova slyšel, protože pořád spal.

Šel jsem ještě do domu se podívat jestli jsem tam něco nezapomněl. Udělal jsem velkou chybu. Když jsem chtěl odejít ve dveřích se objevil otec. Chtěl jsem ho obejít, ale stoupl si přede mě. „Uhni" řekl jsem bez jakýchkoliv emocí. S ním to ale nehlo.