Princess with hope | • FF - Letopisy Narnie

19_Rozmluvy

Eirian se probudila až po několika hodinách, na to že byly uprostřed moře tak jí bylo relativně teplo. Až když otočila hlavu tak si všimla Kaspiana sedícího u ní.

Kaspian byl celých pět hodin téměř mimo. Ztrácel se v myšlenkách.

Eirian...

Lordi..

Mlha..

Otroci..

Zásoby..

Eirian...

Eirian...

V periferním vidění si všiml pohybu, a tak stočil svoji pozornost na už probuzenou Eirian, která se dle jejího výrazu už cítila o trochu lépe.

,,Myslím že by jsme si měli promluvit." Řekl potichu Kaspian a zadíval se Eirian do očí. Ta mu po chvíli uhla a sklopila hlavu k oknu, ale přesto se Kaspian nenechal odvést od tématu. ,,Ty jsi nebyla s Luckou a Eustácem že?"

Eirian neodvrátila pohled od okna, za nímž mohla vidět rozbouřené moře.

,,Ne." Bylo jediné co řekla. Její hlas zněl strašně křehce. Kaspian se chvíli rozmýšlel jestli se vůbec chce ptát dál.

,,Byla si s tím otrokářem." Řekl. Spíše to zkonstatoval. Eirian si všimla že zaťal ruce do pěstí. Přemáhal se aby nebouchl.
,,Udělal to něco?" Eirian stiskla rty do úzké linky.

,, Chtěl."

,,Takže ne?" Zeptal se. Možná že to znělo trochu nadějně.

,,Nestihl."

,, Výborně." Vydechl Kaspian a opatrně, tak aby to Ria čekala jí objal. Eirian se usmála a pritulila se k němu. V jeho náručí se cítila v bezpečí.

,,Víc vědět nechceš?" Zeptala se zmateně.

,, Když o tom budeš chtít mluvit tak si to chci vyslechnout, ale do té doby nemusíš." Řekl a rukou jí kreslil obrazce na záda.

~~~

,,Nebyl by i v menší verzi?" Zeptal se zaujatě Ripčíp. Edmund se na něj jen usmál a dál se věnoval meči. Už se začínal rýsovat, mušle byly už z poloviny pryč.

,,Vyspal ses vůbec?" Řekla Eirian pobaveně když přišla k dvojici.

,,Neboj se mami." Řekl žertovně Edmund. Eirian se lehce pousmála. ,,Spím i jím nemusíš se bát."

,,Neříkám že se bojím. Starý seš dost na to aby ses hlídal, ale připomínám." Řekla Ria.

,,Byla bys dobrá matka." Řekl z ničeho nic Edmund. Eirian se na něj zmateně podívala, ale on se už zase věnoval meči.

,,Eirian! Už jsi vylezla." Ozvalo se za Riou. Lucka se řítila jejich směrem.

,,Kaspian si se mnou nechce povídat. Je strašně napružený, takže jdu za vámi." Řekla s úsměvem. Eirian si povzdechla. Kaspian zjištění nese hůř jak ona ten fakt že to zažila.
No, možná že to nesou stejně, ale Eirian to jen zapírá.

,, Není ve své kůži." Řekla Eirian mile a Lucka se zamračila.

,,To ani jeden z vás dvou." Řekla, ale přesto s vyvarovala otázek. ,, Stejně jsem chtěla mluvit o tom jak jste se dali dohromady." Řekla s nevinným úsměvem.
Edmund taky odložil meč a Eirian pozvedla překvapeně obočí.

,,No co? To mě taky zajímá." Řekl a zazubil se na ní.

,,Jste příšerní." Řekla Eirian upřímně, ale přesto se nadechla a začala vyprávět o válce s Poušťany.

,,Bylo to rok po vašem odchodu a pár měsíců po kapitulaci obrů ze severu. Válka s Poušťany byla na spadnutí.

Jednou se k nám dokonce vloupali. Dostali se do hradu přes podzemní chodby a naše stráž je pobila v chodbě kde se tenkrát nacházeli moje komnaty.
Kaspian byl rozzuřený a začal plánovat tažení do pouští. To byla věc kterou jsem mu chtěla vážně hodně rozmluvit.

Byla zrovna rada o tom jak to bude probíhat tažení a já se s Kaspianem vážně hnusně pohádala. Celé tři dny jsme spolu nemluvili a ani jsem nebyla u jeho odjezdu do pouští."  Eirian stiskla rty k sobě, nebyla to doba na kterou ráda vzpomínala.

,, Ještě ten večer jsem toho začala litovat. Byly pryč asi tři měsíce, každý týden jsme dostali hlášení. Tak nějak jsem si s tím vystačila, ale pak dva týdny žádná zpráva nepřišla a-" 

,,Ty dva týdny si vpodstatě mohla vytrhat vlasy a nebyla s ní řeč. Tedy ten jeden týden ti docela šlo, ale ten druhý to byla podle Lanyžníka katastrofa." Skočil Eirian do řeči Ripčíp. Eirian se zašklebila.

,, Možná jsem to nenesla moc době.." Řekla Eirian.

,, Pokračuj." Řekla dychtivě Lucinka a Edmund souhlasně zakýval hlavou.

,,No, po dvou týdnech přišel posel. Se zprávou že to vyhráli. Byla jsem šťastná a hned jsem to nechala rozhlásit, ale do teď jsem zmatená z toho dopisu - no to vynechám."

,,Co ti na tom nesedělo?" Zeptal se Edmund. Eirian si povzdechla.

,,Už předtím, i když jsem s Kaspianem nebyla, tak mě oslovovali vaše veličenstvo. A tenkrát jsem Kaspianův rukopis poznala. On psal tu zprávu o vítězství. A i on mě nazval tím titulem. Napsal budu citovat : Tvoje veličenstvo Eirian." Řekla Eirian na osvětlení jejich myšlenek.

,, Možná pro to, že jsem tě chtěl prohlásit za svou." Ozval se Kaspianův hlas. Nad jejich hlavami. Byl na vrchní palubě u kapitána. Teď už scházel schody k nim. ,,Nevěděl jsem že si můj odchod tak prožívala." Řekl s úsměvem Kaspian a opatrně si k sobě Eirian přitáhl.

,, Zakázala jsem všem v zámku aby se ti o tom jenom slovem zmínili." Řekla Eirian a za jejími zády se Edmund rozesmál.

821 slov