Princess with hope | • FF - Letopisy Narnie

29_Rozloučení

„Aslane?" Ozval se znenadání Eustác a všichni se jako na povel otočili směrem kam se díval. Před nimi momentálně stál majestátní lev, Aslan.

„Vítejte mládeži. Vedli jste si dobře. Popravdě výborně." Pomluvil Aslan hlubokým a moudrým hlasem. ,,Dopluli jste daleko a zde vaše cesta končí."

„Tohle je tvá země?" Zeptala se užasle Lucka a Aslan zavrtěl hlavou. „Má země je za tím." Asi poukazoval za vlnu.

„Je můj otec ve tvé zemi?" Zeptal se Kaspian a Aslan se podíval na velkou vlnu. Eirian se povzbudivě podívala na svého manžela.

„To můžeš zjistit jen ty sám hochu. Ale měl bys vědět, že z cesty tam už není návratu." Kaspian se vydal k vlně. Eirian se na něj s úsměvem dívala. Byla si jistá že by jí neopustil. Obvzlášť né teď, když má mít dítě.

Král se dotkl vlny a zvažoval či vstoupit nebo ne. Aslan se zadíval na Eirian, tak mu jenom tiše řekla.

,,Vím že tam je... Jeho otec, potkají se." Aslan na ní mlčky kývl.

Král se nakonec otočil zpátky a přešel zpět k Eirian, kterou objal. ,,Ty nepůjdeš?" Zeptal se Edmund a Kaspian záporně zavrtěl hlavou.

„Otec by na mě byl těžko hrdý kdybych nepokračoval v jeho cestě. Upnul jsem se ke ztracenému místo k získanému. Jde o království a lid." Řekl. ,,Navíc nemůžu opustit dvě osoby mě nejdražší."

Lucinka a Eustác se zatvarili uvědoměle když Eirian sáhla na svoje břicho.
Kaspian se ještě nadechl. ,,Budu teď lepším králem."

„Tím už jsi." odvětil Aslan a podíval se na Lucku a kluky. „Mládeži..."

„Je čas vrátit se domů, nemyslíte?" Vydechl Edmund smířlivě.

„Vždyť to tu máš rád." Zajíkla se Lucka se slzama v očích.

„To mám. I domov miluji a mám tam svoji rodinu." Edmund se odmlčel a smutně se podíval na Eirian, kterou za poslední dvě návštěvy začal považovat za třetí sestru.
Myšák si znenadání odkašlal a doběhl k Aslanovi.

„Výsosti. Co si vzpomínám jsem si toužil spatřit vaši zemi. Prožil jsem řadu skvělých dobrodružství, ale to nijak nezměnilo mou touhu. Vím, že toho nejsem hoden, ale bez váhání jsem ochoten odložit svůj meč jen aby mohl uzřít vaši zemi přímo na vlastní oči." Řekl, Eirian v tu chvíli začali téct slzy.

„Má země vítá všechna šlechetná srdce jako to tvé, ať už jsou jejich nositelé sebemenší." Usmál se Aslan a Rípčíp se uklonil.

,,Veličenstvo.

„Nevím o nikom lepším." Vydechla Eirian  a objala svého bratra. Kaspian na myšáka kývl. ,,Budeš mi chybět bráško." Řekla smutně.

,,I ty mě sestřičko."

Pak se objal i s Lucinkou.

„Sbohem Lucko."

Eustác popotahoval, ale snažil se dělat jakoby nic. Myšák ho přesto prokouknul. „Neplač."

„To už tě neuvidím? Nikdy?"

„Jsi věru pozoruhodný chlapec Eustáci a skutečný hrdina. Bylo mi ctí po tvém boku bojovat příteli."

Pak už myšák nasednul do malé lodičky a vydal se vstříc svému snu. Naposledy se ohlédnul a zamával dokud navždy nezmizel.

„Jsme tu naposledy je to tak?" promluvila do vzniklého ticha Lucka.

,,Ano. Dospěli jste ma drahá, stejně jako Petr se Zuzkou." Řekl Aslan.

„Navštívíš nás v našem světě?"

„Vždy vám budu nablízku. I tam. Ve vašem světě mám jiné jméno. To byl pravý důvod proč jste byli v Narnii." Vysvětlil Aslan.
,,Abyste mě trochu poznali zde a lépe našli tam."

„Uvidíme se ještě?" Zeptala se znovu Lucka. Aslan kývnul.

,,Ano má milá.

„A já se vrátím?" Nevydržel to Eustác, chtěl se vrátit. Aslan se na něj pouze usmál a odvrátil pohled.
Kaspian objal Eirian a společně se postavil k trojici.

,,Jste pro mě jako má rodina. Do níž počítám i tebe." Kaspian se usmál na Eustáce a chytil ho za rameno.

„Děkuju." Úsměv mu Eustác oplatil a Kaspian mezitím objal Edmunda. Eirian se mezi tím zase obrátila na Lucku a silně ji objala kolem ramen.

,,Nezapomeň na Narnii prosím."

„Nikdy." Vyhrkla Lucka a pustila svou druhou sestru.

Eirian přistoupila k Eustacovi a chvíli jenom stáli, dokud jí chlapec nepadnul kolem krku. Slyšela jeho vzlyky a to jí donutilo brečet taky.

,,Eustaci, nebreč."

„Ty taky brečíš." Vyhrkl chlapec a Eirian ho mateřsky stiskla ještě víc.

„Já můžu."

„Mam tě rád." Zašeptal jí to ucha Eustác a Eirian se usmála.

„Taky tě mám ráda. Měj se Eustáci."

Jako poslední zbyl Edmund. Tomu se odevzdaně vrhla kolem krku a rozbrečela se naplno. Bude jí že sourozenců chybět nejvíce.

,,Jsi pro mě jako třetí sestra." Zašeptal potichu.

,,Dnes přicházím už o druhého bratra." Zašeptala zase ona na zpět.

Nakonec Eirian s Kaspianem mohli jenom koukat na to jak se za jejich rodinou zavírá vodní brána.

,,Zbyly jsme si jen my dva." Povzdechla si Eirian.

,,Budeme tři." Byla jediná Kaspianova slova.

762 slov