Vždycky to byl on

1

"Jsem doma" zakřičela jsem na celou chodbu a jediná odpověď, která se mi dostala byl štěkot Ciccie. Následovalo klepání tlapek po naší podlaze a pak se naše milovaná labradorka přiřítila ze dveří. Jen jsem se usmála a poplácala ji po hlavě.
"Vypadá to, že jsme tu zase samy hm" promluvila jsem na ni a vydala se do kuchyně. Na stole ležel jen vzkaz od mámy ve smyslu ať se najím, kde najdu jídlo a že se vrátí až k ránu jako obvykle. Ohřala jsem si tedy jídlo a poslala zprávu bratrovi o tom v kolik se vrátí. Jen co se zpráva odeslala jsem uslyšela odemykání hlavních dveří a hlas mého bratra spolu s tím hlasem na který jsem doslova už alergická. V kuchyni se objevili dvě skoro dvoumetrové postavy. Zamračila jsem se a otočila se přímo k nim. Naskytl se mi pohled na Jesse a jeho nesnesitelného nejlepšího kamaráda. Oba se křenili jak idioti "ahoj kotě" vlepil mi pusu na čelo a ukradl mi z talíře jednu bramboru. Zamračila jsem se ještě víc "nazdar, dneska nějak brzo ne" zabrblala jsem.
"Ahoj Laro" ozvalo se za Jessem.
"Cole" kývla jsem hlavou a uhla před jeho ledovým pohledem. "Promiň zdrželi jsme se v posilce" řekl s omluvným výrazem.
"Kde je vůbec máma?" zamračil se a rozhlédl se po naší kuchyni.
"Kde asi" odsekla jsem a dojedla poslední kus brambor.
"Aha" polk a podíval se na mě s tím jeho výrazem, který má kdykoli když ode mě něco potřebuje.
"Lari?" začal a Cole se zasmál.
"Ano?" nakrčila jsem čelo na znamení, že poslouchám.
"Že by jsi byla tak zlatá a kolem jedný pro nás přijela k Andy? Je tam chalastačka a oba budeme pít, takže se nemáme jak dostat domů" řekl s andělským úsměvem přes celý obličej.
Jako vážně? Zase? Prudce jsem vydechla a kývla na souhlas.
"Jasný, jenom mi pak zavolej a já pro vás zajedu" zvedla jsem se a odešla do pokoje, protože jestli je něco co mě štve víc jak noční jízdy pro Jesse je to jakýkoliv čas strávený s Colem v jedné místnosti a nebo ještě hůř v jednom autě. Přísahám, že na toho člověka mám averzi už od svých 5 kdy se ty dva potkali na tréninku boxu. Od té doby mám pocit, že jsou na sebe nalepení a neexistuje ani jediná chvíle v Jessově životě kde by nebyl Cole minimálně přítomen jeho slovy. Jako fakt do jeho 14 jsem si myslela, že je teplej a chodí s ním, pak jsem ho, ale nachytala s jednou z jeho spolužaček a tak trochu si oddechla. Neberte to vůbec špatně, svého staršího bráchu bych podporovala i kdyby opravdu na kluky byl, ale jediný koho bych mu v životě neschválila byl Cole.

* * *
Z hlubokého spánku mě probralo vibrování mého telefonu. Když se rozsvítil uviděla jsem jmeno Jess a divoce vylítla z postele.
"Jo už jedu promiň já usnula" začala jsem se omlouvat, ale z druhého konce se ozval jen smích a hlasitá hudba protknutá s pištivým smíchem nějakých nádher.
"Dobrý Laro, jen už prosím vyjeď nebo se tady Cole vyspí snad s celým týmem roztleskávaček. Jako fakt leze jich tu po něm tak sedm." smál se Jess. Já se jen zamračila a položila to. Hodila jsem přes sebe volnou mikinu, vzala si boty, popadla klíčky a vyběhla z domu.
Po 10 minutové ceste jsem přijela na příjezdovku Andy domu a už z dálky viděla ty dva idioty. Skoro nedokázali ani rovně stát, ale to jim bylo úplně jedno, protože na sebe zrovna řvali s jedním z basketbalovým hráčů. Myslím, že mu říkají Dean, ale jistá si úplně nejsem. A protože jsem dobrá sestra a nebaví mě se koukat jak se ty dva kreténi řežou s nějakým nalitým debilem tak jsem vylezla z auta. Naštvaná si to dodupala přímo k nim.
"Co jako předvádíte sakra!"
Tři páry očí se okamžitě stočili mým směrem.
"Proč si do prdele nezůstala v autě" zavrčí naštvaně Jess a Cole se mračí jako čert. Jen nad tím protočím očima.
"Přestaňte si dokazovat bůhvíco na tomhle chudákovi a prosím buďte tak laskavý a pohněte zadkama do auta. Jsem unavená a je mi zima, nehodlám tu řešit sračky."
Oba mě probodli pohledem, ale moje oči se stočili zřejmě k Deanovi . Ten se na mě jen zvláštně dívá a pak se usměje. "Ty jsi Lara žejo?" Zeptá se nejistě.
"Řekla bych že jo" odseknu nepříjemně, ale on se jen víc usměje. Podívám se na něj trochu líp. Je vysoký sice tak o hlavu menší než Jess, ale furt vyšší jak já. Přes jeho upnuté triko jsou vidět úpony svalů a v kalhotách se rýsují pevná stehna. Vlasy tmavé až na konečky, které jsou zesvetlené a z nějakého důvodu se mi líbí. Koukáme na sebe dobrých 10 minut než si vedle nás někdo odkašle a tak přenesu svůj pohled na Cola, který se mračí snad ještě víc.
"Už jste skončili nebo?" Zavrčí nepříjemně a vydá se k autu. Za ním se motá Jess a já se znovu kouknu na toho kluka vedle mě.
"Dala by jsi mi instagram?" Překvapí mě se svou otázkou a i když se zdá, že to není nejlepší nápad ig mu dám. On se jen usměje a odkráčí zpět do domu. A tak se i já vydám do svého auta, že kterého mě probodávají dva páry očí. Jen si povzdechnu. Tohle bude ještě sakra dlouhá noc.

______
Takžeee konečně jsem se dokopala po x letech něco fakt napsat. Vůbec si nejsem jistá jak to s příběhem bude a tak, ale pokud vás alespoň trochu zaujal, můžete mi nechat koment, hlas, vlastně cokoliv. Popřípadě jestli je něco co bych měla změnit klidně se ozvěte, budu moc ráda.

Alex