Vždycky to byl on

8.

Celý týden jsem měla pocit, že je na mě Jess naštvaný, ale potvrdilo se mi to až v sobotu večer.
Opět jsem byla celou noc sama doma a koukala na gilmorky. Ne že bych neměla co jiného dělat, vlastně jsem si dokonce musela ztlumit Beth, protože mi za dnešní večer volala tak milionkrát, aby mě vytáhla do nějakého baru, ale moje sociální baterie byla komplet vybitá a tak jsem jí stále odmítala. Z mého už polospánku mě vytrhlo zvonění mobilu. Myslela jsem, že mi prostě znovu volá Beth, ale jméno na displeji mě mírně vyděsilo. Volal mi Thomas. Chvíli jsem přemýšlela jestli to mám zvednout, ale nakonec jsem tak udělala.
"Ano?" Zabrblala jsem trochu
"Laro? Musíš sem ihned přijet!" Překřikoval Thomas hlasitou hudbu a nějaký křik. Protočila jsem očima, ale nepoložila jsem to, protože mě zarazil jeho tón.
"Proč co se děje?"
"Jess s Colem jsou totálně na mol, myslím, že nejen to a Jess se asi za chvíli porve." Křičel do telefonu a mně zatrnulo.
"Kde jste?!" Křikla jsem a už se obouvala s klíčkami v ruce.

. . .

Přijela jsem před velký dům, který byl naplněný lidmi a řvala z něj hudba. Byla jsem vytočená a zklamaná zároveň. Ze všech lidí, když se něco posralo mi musel zavolat až Thomas. Ne můj bratr a ani ne Cole. I když jsme se my dva nesnášeli tak tu přece bylo jedno nevyřčené pravidlo. Když se něco děje s Jessem tak mi zavolá. Tak to bylo vždycky. Ne že by se to dělo často, ale párkrát se to stalo. A to znamenalo jediné. Můj bratr je na mě strašně naštvaný. Přitom nebyl důvod ne?
Vešla jsem dovnitř a vyskytl se mi pohled na ty dva kretény. Jess držel pod krkem nějakého blonďáka a Cole přidržoval někomu paži v celkem nepřirozeném úhlu a počkat. Opravdu se tomu smál? Jo. Prostě někomu lámal ruku a díval se jak Jess někoho škrtí bez toho, aby něco udělal. A ještě se tomu ten idiot smál!
Procpala jsem se kolem nějakých holek až k těm dvoum.
"To by stačilo ne?" Řekla jsem tak nahlas, aby mě oba dva slyšeli. A když říkám, že Jess leknutím nadskočil tak si nevymýšlím. Oba dva se ke mně bleskurychle otočili a jen zírali. Rychle jsem přejela pohledem přes jejich oči s lehce se mi ulevilo, protože byli jen zarudlé, což znamenalo, že si prostě někde jen zahulili. Ne, že bych v tom Jesse podporovala, ale zkrátka to prý potřeboval na uvolnění a tak jsem ho nechala.
"Myslím to vážně, puste je!" Křičela jsem dál a absolutně mě nezajímalo, že si o mně ty holky něco špitají.
"Co tady děláš Laro?" Mračil se Jess a Cole dál jen zíral.
"Co bys řekl? Dostávám vás z problémů, opět."
Ani jeden nevypadali, že by se měli pohnout a tak jsem znovu křikla.
"Běžte do auta hned!" A kupodivu mě, i když děsivě pomalu, poslechli a vydali se k autu. Když kolem mě prošli tak jsem je chtěla následovat, ale zarazila mě něčí teplá dlaň na boku. Thomas.
"Ahoj Laro!"
"Thomasi co se .." než jsem to stihla doříct tak mě políbil. Prostě přitiskl své rty na ty mé. Ani jsem mu to zpočátku neoplácela a jen zmateně stála. Po chvilce jsem se lehce uvolnila a začala mu polibek oplácet. Tedy do chvíle než mi došlo co dělám. Opatrně jsem ho odstrčila, protože kdybych použila víc síly tak by určitě spadl, teda podle chuti jeho úst, které mi prozrazovali, že pil. A to hodně.
"Co děláš?" Řekla jsem nevěřícně.
"Co by Lar?" Zeptal se se smíchem na rtech a mně až teď došlo, že nejsme sami.
"Presně co by Lar?" Zavrčel mi někdo u ucha a mé jméno téměř vyplivl. Kdo jiný než Cole. To znamenalo, že celé tohle viděl a i když by mě mělo hřát, že mi alespoň uvěří, že někoho skutečně mám tak mě spíš zalila hořkost. Tohle se vůbec nemělo stát. Cítila jsem se špinavá a věděla jsem, že se mu ani nedokážu podívat do očí.
"Co tady ještě děláš?" Zamumlala jsem a upírala oči na jeho boty.
"Jess si zapomněl bundu." Procedil skrz zuby a čapl mě za paži, aby mě odtrhl od Thomase. Kdykoli jindy bych se na něj obořila co dělá, ale teď jsem byla vděčná, že jsem mohla zmizet. Zaraženě jsem kráčela za ním jak husa. Nepromluvil na mě ani slovo celou cestu do auta. Cítila jsem se jako malá holka co něco provedla. Stále držel mojí ruku a vedl mě. Když jsem se mu chtěla vytrhnout jen víc stiskl a nepustil mě.
"Co děláš?" Vydechla jsem. On se zastavil a škubl směrem k sobě, až jsem mu narazila do hrudi. Vyrazil mi tím dech a když mi došlo, že jsem leknutím zavřela oči, ihned jsem je znovu otevřela a setkala se s jeho studeným pohledem. Nic neříkal jen mě držel a oplácel mi pohled. Byla jsem vytočená.
"Co ?" Zavrčela jsem.
"Co myslíš? Víš co si způsobila!" Očividně byl taky vytočený a to se mi zvláštně líbilo.
"Co?! Co jsem způsobila!?"
"Je to tvoje vina, to kvůli tobě se tak sundal a ty máš ještě tu drzost mi dělat tohle před očima!"
"Víš kolikrát si mi tohle dělal ty?" Křičela jsem na zpět.
"To je něco úplně jinýho! Tenhle slizák nemá právo se tě byť jen dotknout, natož tě líbat!"
Chtěla jsem na to něco odvětit, ale zastavil mě v tom jeho pohled. Bleskla tam žárlivost nebo se mi to zdálo? Než jsem se stihla vzpamatovat přitiskl mě k sobě mnohem víc a připravil mě o slova. Jen jsme stáli naproti sobě a zírali. Cítila jsem pod svým tělem každý jeho sval. Nevím kde se to vzalo, ale naše hlavy se začali přibližovat. Těsně u sebe jsme se zastavili. Byli jsme tak blízko, že jsem cítila jeho dech. Byl cítit žvýkačkou a cigaretami, ale celý byl přestříkaný určitým dřevitým parfémem, který jsem neuměla rozeznat. Chtěla jsem zničit tu mezeru mezi námi, ale v tu chvíli hrubě promluvil.
"Nedělej to."

________
Dneska snad poprvé kapitola včas!!!

Alex