"Co se to kurva stalo" tahle otázka mi běžela hlavou už tak po sté a bránila se mému mozku uvolnit natolik, abych usla. Prostě jsem jen ležela v posteli s Ciccie a hladila ji po hebké srsti. Dokonce i ona usla což byl zázrak. Její pravidelný dech mě uklidňoval už od dětství. Jako dítě jsem často nemohla spát, protože se mi ve snech vraceli nejtemnější vzpomínky na tu noc. Dokonce si pamatuji jak jsem odmítala několik nocí po sobě spát a nepomáhalo mi vůbec nic. Jakože vůbec nic. Po tom incidentu jsem spala s Jessem, prakticky každou noc, v jedné posteli, ale kolikrát mi ani to nepomáhalo. Přišla jsem si zkrátka a dobře porouchaná. A ten pocit ve mně zůstal do teď.
Už začínalo svítat a já se opakovaně snažila rozluštit chování Cola, ale pokaždé jsem se dostala do slepé uličky až jsem se smířila se skutečností, že dokud mi to sám nepoví tak se to nedozvím. Už mě nebavilo ležet a tak jsem se rozhodla si po celé noci zapnout telefon. Obličej mi ozářil jasně svítící displej s časem 5:20 a asi tak milion zmeškaných hovorů od Beth a textovka ať se jí ozvu. Otevřela jsem tedy náš chat a napsala krátkou zprávu. Připsala jsem i čas a místo kde se chci sejít, vypla telefon a převlékla se do běžeckého. Svázala jsem si vlasy do culíku a opatrně pohladila Ciccie po hlavě. Jen pootevřela očko a když poznala moje běžecké oblečení vyskočila z pod deky. Usmála jsem se a oblékla ji postroj.
* * *
Když jsem doběhla zpět domů pot ze mě doslova lil a vlasy se mi lepili na obličej, takže moje jediné přání bylo vletět do sprchy. Přiběhla jsem ke koupelně a zaslechla rozčílený hlas mojí matky.
"Jak se vůbec opovažuješ nás kontaktovat? Už nikdy to nezkoušej!" Zařvala vztekle do telefonu a mně se zastavilo srdce. Moje máma byla asi ten nejmírumilovnější člověk, kterého sem kdy poznala. Přes všechno čím si musela kdy projít jakožto matka samoživitelka s dvěmi dětmi a hypotékou na krku. Dennodenně dře od rána do večera za mizerný plat. A po psychické stránce si toho moje máma vybojovala víc než dost. Zkratka a dobře moje máma má čistou duši a v životě na nikoho nezvyšuje hlas. Na nikoho kromě jednoho člověka. Mého otce.
_____________
Tak asi se stoletým zpožděním, ale předci jenom vás vítám u nové kapitoly. Nemám teď vůbec chuť do psaní a myslím si, že je to i dost vidět. Každopádně se pokusím přemoct a dále pokračovat (samozřejmě pokud vás příběh stále baví). Budu ráda za jakoukoliv odezvu od vás!
Alex
ČTEŠ
Vždycky to byl on
RomanceMezi vášní a nenávistí je jen tenká hranice, kterou můžete překročit klidně i slepě a omylem, nehledě na následky. Je jedno jak moc se nenávidíme, protože mě k němu něco táhne.....
