Jak (NE)zvát slečnu na rande

Párty u Jaye

"Ahoj Stilesi." Řekl Scott a přišel ke svému kamarádovi blíž. Stiles se rebelsky usmíval a měl výraz jako by chtěl, aby se ho Scott zeptal, co se děje. Scott si potáhl popruh batohu a stále ho sledoval. "No, dobře. Je mi jasné, že chceš, abych se zeptal, tak co se děje?" "Udělám to!" Scott se ale jen zaraženě podíval a snažil se to pochopit. "Co, uděláš?" Stiles nasadil svou bitch face a rozhodil ruce. "Vážně? Jak dlouho se už o tom bavíme? Dva týdny?" Scott jen nadzvedl obočí a mlčel. "To bolí." Řekl Stiles, podíval se do dlouhé chodby plné lidí a zamyslel se, jestli je to vážně dobrý nápad. Nakonec se otočil zpátky ke Scottovi. "Pozvu Lydii na rande." Scott na něj vyvalil oči, otevřel pusu do kořán a začal řvát: "no, konečně!" Stiles se rozesmál a Scott ho objal. Oba se od sebe vzdálili. "Kdy?" Stiles se zapřemýšlel. "Nejspíš dneska. Je poslední den školy, což znamená žádné úkoly, žádný trénink, prostě nic." Scott mu na to přikývl. V uličce se objevila Lydia s Kirou. Obě na sobě měly šaty a moc jim to slušelo. Stiles si jich všiml, ale rychle se otočil ke Scottovi. "Možná to není dobrý nápad." Scott se rozesmál, protože mu bylo jasné, že z toho bude chtít vycouvat. "Ale není. Musíš to konečně udělat." Stiles se na něj podíval nenávistným pohledem, jako by chtěl říct, že mu to jednou vrátí. "Sám si to říkál." Scott se stále smál. Stiles si odfrkl, mávl rukou a otočil se k přicházejícím holkám. "Ahoj." Řekla hned Kira a po ní i Lydia. "Lydie, Stiles by ti chtěl něco říct." "Co?" Otočila se k němu a Stiles zpanikařil. "Ha, jen, že ti to dneska moc sluší." Lydia se usmála, popravila si vlasy za ucho a poděkovala. "Jdete na tu párty?" Zeptala se Kira. Oba kluci se zarazili. "Jakou párty?" Zajímal se Scott." Kira si sundala batoh z ramena a vytáhla z něj malý černý matný papírek. "Neon párty u Jaye. Vy jste o ní neslyšeli?" Stiles zavrtěl hlavou a vzal si papírek od Kiry. "Neon párty, pořadatel Jay, dnes večer od desíti, místo Ratffield 415." Stiles svraštil obočí. "Ani jsem nevěděl, že tu někdo s takovým jménem chodí." Hlesl Stiles a podal papírek Scottovi. "Vy půjdete?" "Jo, může to být zábava, i když taky nemám vůbec tušení, kdo to ten Jay je." Scott pokrčil ramena a natáhl pozvánku ke Kiře. "Nechte si ji, mám v batohu ještě jednu." Usmála se a protáhla i s Lydií mezi nima. "Není ti to trochu podezřelé, že jsme o tom klukovi ještě neslyšeli?" Scott přitakal. "Třeba je to někdo nový, nebo někdo z prváku." "Možná, ale i tak zní to lákavě." "Myslíš na to, co já?" Scott se začal usmívat a bylo mu jasné, co Stiles odpoví. "Mejdááááán!" "Mejdáááán!" Kluci po sobě začali radostně řvát. "Ho hou, kluci... Říkal tu někdo mejdan?" Kluci se otočili a viděli Isaaca. Isaac rozhodil ruce a začal se smát. "Tak to se taky hlásím." "Kde ty ses celý den schovával?" dloubl do něj loktem Scott. "Schovával? Ale ne. Jen jsem byl s Liamem." "Aha." Stiles pokynul, aby ho následovali a šli konečně ven ze školy.

Stiles zaparkoval svůj jeep a všichni si vystoupili. "Myslel jsem, že to bude obrovská párty a tady nehraje ani hudba." Sykl Isaac na Scotta. Všichni tři zaraženě zírali, jestli se vážně vůbec nějaká párty koná, ale pak najednou se všude začala ozývat hudba - nejen z domu, ale i z repráků rozmístěných po dvoru. "Divné." Řekl Stiles a šel klidně dál k domu. Kluci ho následovali. Zaklepali na dveře a otevřela malá blondýnka kolem 19 let v krátkých černých šatech. "Ahoj, pojďte dál." Řekla a usmívala se. Držela se dveří, a když všichni vstoupili, zavřela a popřála jim pěknou zábavu. Isaac ji hned zastavil. "Promiň, ale kde je Jay?" "Brácha je nejspíš v obýváku, tam to zatím nejvíc žije. Ale věřím, že se pak přesune na dvůr." "Díky a jak ho poznáme?" Zeptal se Scott, ale musel docela křičet, protože hudba hrála dost nahlas. "Má krátké hnědé vlasy, hnědošedé oči a je vysoký asi metr sedmdesát. Asi bude u mixážního pultu." "Tvůj brácha je dj?" Ptal se hned Stiles. "Ano." Blondýnka se smála, protože na sebe museli hodně řvát, aby si vůbec něco rozuměli. Všichni se přesunuli do obýváku, kde párty probíhala v plném proudu. "Barvy jsou v kuchyni, poslužte si." Zasmála se a šla tancovat za kamarádkama. "Baf!" Lydia a Kira na ně vybafly ze zadu. "Pane bože!" Zakřičel Stiles leknutím, se Scottem a Isaacem to jen trochu trhlo. Holky se smály. Scott se podíval na Stilese a nadzvedl obočí. Bylo mu hned jasné, co by mu nejradši Scott řekl. "Lydie, nechceš jít na chvíli na vzduch?" Přikývla a šli na dvůr. Mezitím se protáhly kolem zpousty opilých spolužáků a dalších lidí ze školy. "Páni, to snad přišli všichni ze školy." Podotkla Lydia a napila se piva z červeného kelímku. "Vypadá to tak." Přitakal Stiles a dál spolu s ní sledoval plný dvůr lidí. Všichni tančili a pili, dělali zkrátka všechno, jen proto, aby se sebevíc bavili. "Copak bys chtěl Stilesi?" Zeptala se, nadzvedla obočí a poté se opět napila. "Jak víš, že ti chci něco říct?" Lydia si začala prohlížet obsah kelímku a bez podívání na Stilese odpověděla. "Zeptal by ses před nima. Hele a to pivo je divný." "Divný?" Podivil se Stiles. "Jo, viděls snad někdy růžový pivo?" "Růžové?" Stiles svraštil obočí a podíval se Lydii do kelímku, ale pio mělo normální barvu. "Lydiie, u koho jsme?" "Ha? Já že jsme u mě doma." Dál se věnovala pivu a kroutila s ním jako by bylo na vlnách. "To je divný." Stiles se první radši ani nevyjadřoval. Ale po chvíli sledování Lydie se už neudržel. "Tak dost pití, dej mi to." Vzal jí kelímek a postavil ho na nejbližší stůl k dalším opuštěným kelímkům. Když se ovšem otočil zpět, Lydia se nechávala pokreslit nějakým neznámým klukem neonovými barvami. "Hej, Stilesi! Pojď si hodit taky barvičku!" Zařvala a rozhodila vesele ruce. Stiles přemýšlel, že svou pozvánku může hned vzdát, protože Lydia byla úplně mimo a zázrakem vůbec věděla, že je to Stiles a ne někdo jiný. "Ne, já nechci." "Fajn." Odfrkla, jako by to byla nutnost mít na sobě neonové barvy. "Chtěl jsem se zeptat, jestli bychom někdy někam nešli." Lydia se na něj jen nechápavě podívala. "Spolu." Ale stále ji nedocházelo, co chce Stiles říct. "Někam na drink nebo do kina." "Jasně." Stilesovi se rozzářili oči. "Řeklas jasně?" "Jo." Stiles si šťastně poskočil, zatnul dlaň v pěst a loktem pohl prudce dolů. Rozhodil ruce jako největší boss. Zrovna na dvůr vyšel Scott a bylo mu jasné všechno. Začal se smát a šel svého kámoše obejmout. "Dobře ty kámo."
Druhý den se Stiles probudil kolem oběda. Ležel roztáhlý po celé posteli. Polštář a deka ležela na zemi, prostěradlo bylo celé shrnuté. Podíval se po pokoji a viděl v koutě sedět Scotta, který nahlas chrápal. Pokusil se nějak vstát, ale noha se mu zamotala do shrnutého prostěradla a hodil placáka na podlahu. Tvrdá rána ho bolela. Scott ležel dál, tak Stiles usoudil, že určitě přebral víc, než chtěl. Ta rána musela probrat i mrtvé, ale jeho ne. Dobelhal se do koupelny. Lekl se tak moc, že mu málem srdce vyskočilo strachem až do krku! Isaac ležel ve vaně. Vana byla celkem malá, tak byl celý divně pokroucený. A z neznámého důvodu měl na sobě dámské šaty. Stiles si byl jistý, že v nich nepřišel. Vlasy měl místo hnědých divně fialové a celý byl zmalovaný, jako by se na něm nějaké holky pořádně vyřádily. Tak to Scott dopadl ještě dobře, pomyslel si Stiles. Vzal zpátečku do pokoje, kde zrovna někdo zaklepal na dveře. "Ano?" Zeptal se. Jeho táta vešel do pokoje a chtěl něco říct, zřejmě k velké ráně, ale když ten bordel viděl, jen němě otevřel ústa a následovně je zavřel. Podíval se na Scotta a pak nahlédl Stylesovi přes rameno do koupelny. "Já to vysvětlím." Vyhrkl Stiles. Jeho táta stále mlčel. "No... Klíče od auta?" Zeptal se, ale byla to otázka spíš ve stylu, že i kdyby Stiles řekl ne, bylo by to ano. "Prosím?" Zkusil Stiles. "Jsem odolný." "Přemlouvání?" "Nemáš šanci." "Úplatek?" "Nedoplatil by ses." Stiles rozhodil rukama a div se nepřevrátil. "Žádné takové. Zítra ti je dám, jen se chci ujistit, že to tu uklidíš." Stiles přikývl a začal hledat klíče po pokoji. Mezitím se probral Isaac. Stiles je podal otci a z koupelny se jen ozvala velká rána. "Sakra!" Iba na sebe nepřestali zírat. běž mu pomoct." "Jo." Stiles vešel do koupelny. "Tak, co princezno? Jaká byla noc?" "Nech si to, zabručel Isaac a pokusil se vyškrábat z vany. Moc mu to nešlo, tak mu Stiles nabídl ruku. Vytáhl ho, a opřel o stolek, co měl pod zrcadlem. "Stůj tady, donesu ti nějaké prášky proti bolesti hlavy." Jen, co to Stiles dořekl, otočil se k východu, ale Isaac se za ním málem vyvrátil. "Wau!" Chytil se linky stolku na druhé straně. "Řekl jsem stůj, ne objímej můj stůl." Ze srandy si rýpl. Isaac se na něj jen zlostně podíval. Stiles zmizel ve dveřích a za chvíli se vrátil s malou krabičkou prásků a dvěma petkama vody. "Na." Podal mu vodu a prášek. Isaac to do sebe kopl a zapil. "Co se to sakra včera večer dělo?" "Mmmm, docela rád bych to viděl. Asi to byla zajímavá noc." Pozasmál se Styles a ukázal prstem na Isaaca. Ten se jen podíval na své tělo a všiml si šatů. Prstama sevřel kousek látky na břichu, natáhl ji a pustil. Otočil se zpátky ke Stilesovi. "Kde mám sakra oblečení?!" "Co já vím." Isaac se podíval do zrcadla. Chvilku se jen zaraženě díval a pak před něj dal ruku. "S těma vlasama musíme něco udělat." Stiles se rozesmál a šel zkusit vzbudit Scotta. "Scotte? Vztávej." Zatřásl s ním, ale nic se nedělo. Po chvíli buzení se probral. "Co? Co dělám u tebe? Myslel jsem, že jsem šel domů." "Šel... Ke mně domů... a společně i s Isaacem, co vypadá jak princezna." "Drž hubu!" Ozvalo se z koupelny a Stiles se musel začít smát. "Jako princezna?" Zarazil se Scott. "Jo, má na sobě dámské šaty a fialové vlasy. A to ani nemluvím o tom, že je namalovaný." Scott se začal pochechtávat, ale začal se jemně dusit, tak radši přestal.
Stiles zavolal Lydii, natěšený z včerejšku. "Ahoj, tak jak to vidíš?" "Co jak vidím?" "Oh ne." Stiles se opřel o stůl. "Pamatuješ si ze včerejška něco?" "Jen něco málo, vlastně jen jak jsme tam přišli a pak už nic. Proč?" "Ale jen tak. Kira je u tebe?" "Jo." "Tak ji pozdravuj, ahoj." "Pááá." Stiles vypl hovor a mobil položil na stůl. Nálada se mu hned změnila. Isaac přišel do pokoje a sedl si na postel. "Co se děje?" "Pozval jsem Lydii na rande a ona si to ze včerejška nepamatuje." Isaac se mu hrozně vysmál. "Tak to je smůla kámo." "Ticho, princezno." Prohodil Stiles a podíval se na telefon, kolik je hodin. Isaac radši mlčel. Vypadal jako by prošel bordelem. "To je mi líto, bro. Ale pozveš ji znova." Řekl Scott a Stiles se zamyslel. Zavrtěl hlavou. "No, nevím. To byla snad moje poslední odvaha, co jsem měl."