My life with Sparta boys

~Prolog~

Říká se že sny by se měli plnit, sny jsou tu od toho aby se plnili. Mnoho lidí si svoje sny splní někteří dřív, někteří déle a někteří nemají to štěstí. Ne vždy je nám předurčeno žít jak jsme si vysnili. Někdy se musíme rozhodnout jinak. Pustit ten sen a chytnout jiný. Ať už je lepší nebo podobným jako byl ten hlavní.

Každopádně jsou tu jiné cesty jak se dostat k tomu co milujete a jak být šťastní. Od mala mě táhli všeli jaké sporty, vyzkoušela jsem snad vše co bylo možné. Nepočítám ty které jsem dělala mimo nějaké kroužky. Jako je třeba ježdění na hory, na kole, bruslích, skateboardu a dalších věcí.

Ale byl tu jen jeden sport u kterého jsem vydržela. Byl to fotbal. Vyrůstala jsem v zemi kde bylo vše potřebné na to hrát na vyšší úrovni. Snila jsem vždy o tom jaké by to bylo držet v ruce pohár. Stát se hvězdou mojí země a být idolem dalších dětí. Bohužel ženský fotbal nebyl nikdy tak oblíbený jako ten chlapecký.

Hrávala jsem s klukama od mala, proto když mi oznámili že bych ve svých 15 letech měla přestoupit do holčičího týmu jsem nechápala proč to tak je. Proč prostě nemůžu hrát s klukami se kterými jsem hrávala od mala.

Však jsme si všichni rovni, umím toho stejně jako oni. Nebo snad ne? Nejsem jim dost dobrá?

Pokládala jsem si den co den tu samou otázku. Což do teď vlastně nechápu, vždy jsou v tom týmu někteří kluci "lepší" a někteří "horší" tak proč nemůžeme hrát spolu? Většina holek by jim stejně nakopala prdel a nebo na opak, to k tomu patří ne? Vždy je v týmu někdo lepší a někdo horší.

Každopádně jsem ve fotbale pokračovala dál. Asi necelí rok. Hrávala jsem dál s klukami, ano v zemi kde žiji je vše pro to abych hrála s holkami na stejně vysoké úrovni jako kluci a ano, většina holek by radši šli hrát s holkami být mnou. Jenže já ne.

Pořád je tu pravidlo že holky můžou být vždy o rok níž. Pak se to změnilo na dva roky. Takže jsem do svých sedmnáctých narozenin hrála s klukama.

Někdo by si řekl proč si nezahraji s holkami, tak či tak s nimi jednou budu muset hrát, ale proč měnit partu lidí tak brzo když mám čas a můžu zůstat s kluci se kterými jsem vyrostla.

Nechci aby to vyznělo blbě, či že se nějak vychloubám, ale byla jsem jediná kterou si kluci pustili do týmu. Šlo jim o to že už kolikrát měli v týmu holky, ale takové ty co se tváří že chtějí hrát, ale vlastně tam byli kvůli pozornosti kluků.

Pár dní před zimou mi přišla nabídka. Přišlo mi samozdřejmě více nabídek ovšem tahle mě zaujala i když nebyla tak velká. Šlo o nabídku z Anglie.

Každopádně mi bylo jasné že s klukama už nebude možnost hrát, max do konce sezóny a pak se s nimi budu muset rozloučit, přece Anglie dlouho nepočká a tohle by byla skvělá příležitost se posunout dál.

Ale zase se mi nechtělo odcházel v půlce sezóny a tak jsem ji dokončila. Předčastně. Ke konci sezóny jsem se zranila. Nebylo to hezké zranění, myslím že utržení menisku v koleni? Každopádně moje kariéra byla ohrožena.

Operace. Měsíce noha v bandáži a musela jsem chodit o berlích. Do toho rehabilitace a posilování nohy. Bylo to unavující. Když se noha začala zlepšovat měla jsem neskutečnou radost.

Začalo se zdát že se mi zase daří. Tým z Anglie se rozhodl pozastavit vyjednávání, dali mi času jen kolik jsem potřebovala a nabídli mi že pokud se o mě můj klub postará a noha se uzdraví, smlouvu klidně dořešíme.

Vše se zdálo zas dobré, až do chvíle než měli přijet rodiče z další pracovní cesty a já se s nimi měla na pár zkušebních měsíců loučit a odjet do Anglie na fyzické testy.

"Obrovská tragédie. Manžel, otec, a hlavní trenér Jake Austen zahynul i s jeho ženou Elizabeth Austen při cestě ze soustředění s fotbalovým klubem Fc Barcelona který už přes 30 let trénoval. Tragédie se stala na hranicích Španělska, kdy se tým vracel ze soustředění. Většina hráčů jsou v pořádku, pár jich se vrátí na hřiště, ovšem někteří si projdou péčí doktorů a fyzioterapeutů."

Nabídku z Anglie jsem odmítla. I přesto že i po tomhle všem co se stalo, Anglický tým byl schopný mi dát další čas, já nemohla. Byl tam hrozný tlak který byl na mě vytláčen, jak médii, lidi z týmu a rodiny.

Po téhle novině jsem se musela prvně postrarat o to co budu dělat. Kluci z týmu taky neměli radost, pochopitelně. Často zamnou chodili, bohužel já za nimi ne.

Často jsem byla zavřená u sebe v pokoji a nevycházela. Cesta do školy, rehabilitace a pomalé vracení se na trénink, tohle všechno šlo mnohem hůře. Moje mentální zdraví to odnášelo nejvíce.

Do toho jsem mezitím dokončovala školu. Sportovní gympl. Byli to nejtěžší roky mého života.

Potom co jsem ho dodělala jsem se vracela na hřiště více a více. Ovšem marně. Moje problémy s kolenem se vraceli.

Rozhodla jsem se že nejlepší rozhodnutí bude se vydat jinam. Cesta Asistent trenéra zněla dobře.

Bylo mi jasný že už nikdy nebudu moct hrát na profesionální úrovni takže by mi sporťák nestačil.

Jak jsem to věděla? Jednoduše. Žádný tým by nechtěl do svého mančaftu přivést zraněného hráče. Je to další práce navíc a nebyla bych ani pomoc.

Proto jsem šla studovat obor Bakalářský studijní program ve skupině oborů tělesná kultura, tělovýchova a sport. To znamená že ten nejvhodnější obor na to se dostat do nějakého týmu jinak než tím že bych za něj hrála.

Do toho jsem si dělala pro případ že by to nevyšlo, kurzy na rozhodčího. Jak na lajnách tak i na hlavního.

Byla jsem na několik stážích a i na zkouškách všude možně po fotbalových týmech. Pomohlo mi to jak se studiem tak mám i zkušenosti co se mi budou hodit.

Rozhodně bych to nepojala jako promarněné roky života ikdyž by to tak moje mladší já asi bralo. Školu jsem nenáviděla a podle toho vypadali i moje známky.

Naštěstí se to změnilo a teď můžu říct že jsem schopná učit lidi i na profesionálních úrovních fotbal. Byla jsem z toho šťastná i z nabídky co přišla. Chtějí mě vidět v Česku. Zalíbila jsem se jim.

____________________________________

Ahojkyyyy, tuhle fanfikci mám hrozně dlouho rozepsanou a nějak nemám náladu jí dopsat, proto jí chci vydat, neměla jsem v plánu jí vydávat nedokončenou, ale myslím že třeba když se tahle fanfikce chytne, tak by mě to donutilo jí dopsat.

Každopádně tady to je jen takové uvedení do děje, omlouvám se že je to tak dlouhé, ale je to potřeba. Ještě dnes nejspíš vydám první kapitolu.

Tahle fanfikce se bude schodovat dost s fanfikci FOTBALOVÝ SEN ta fanfikce se mi tak líbila ze na ni tady musim poukazat, také holcine chci dat credit bo dost veci se podoba její fanfikci, snažila jsem se aby to nebylo uplne stejne, pokud by byl problem smažu tuhle knížku.

Luv yaaa💕