,,A co jako já s tím mám udělat?" Zeptám se spíš řecnicky kluků když stojím před skřínkou ve které je díra k tomu i zapíchlé šipky a zamnou stojí všichni z týmu. Vedle rozbité skříňky je pověšený terč takže mi je jasné co se dělo. Kluci si totiž krátí čas hraním šipek.
,,Týjo to fakt nevím. Co opravit to?" Řekne ironicky Ladislav. On je ten co rozbil tu skříňku. ,,Ladislave ty se k tomu nevyjadřuj, jinak si tě vezmu na tréninku stranou a dáme si zabrat." Začnu mu vyhrožovat něčím co nechci ani já. Rozhodně nechci trávit svojí práci jenom s tím volem.
,,Tak víte co? Vyndejte z té skříňky všechno a nalepte přes ní plakát, zajistěte ať do ní nikdo neleze a já vám přes kámoše seženu díly a společně sestavíte novou." Rozhodnu se když koukám po té bandě kluků.
Většina vykulí oči a začnou protestovat. ,,Však jí rozbil Krejda a Hložan!" Protestuje někdo z kluků. Vím že se jim do toho nechce, ale tohle by mohla být sranda. ,,Hele jste tým a při všem držíte spolu takže se zítra po tréninku domluvíme na tom kdy jí budeme dělat. Navíc, všichni víme že hrajete všichni šipky." Rozhodnu nakonec.
Ano napadá mě lepší řešení v podobě přinést jim celou novou skříňku a nebo to říct Brianovi a nechat to tady opravářům, ale myslím že tohle je ještě víte stmelí. ,,A Ladislav s Adamem, před příštím tréninkem do mého kanclu." Řeknu když odcházím z kabiny. Slyším jak si Ladislav stěžuje a Bořek mu něco vysvětluje, ale to už nijak neřeším.
Po cestě potkávám kustoda Tomáše, jeho práce je nosit, rovnat a čistit dresy. Načež si mě on vezme do péče a další hodinu strávím nošením pití, dresů či jídla podle potřeby kluků. Nezlobím se protože tohle k tomu patří. Nějak si tu důvěru získat musím. Na tohle jsem zvyklá i ze stáží. Navíc mám jedinečnou možnost se sblížit s týmem a vidět kluky polonahé.
Nakonec mě nechají vést rozcvyčku kluků, což jsem nečekala, ale myslím že jsem do toho dala vše. Pár kluků mě i chválilo že se jim to líbilo. Co jsem tak koukala na jejich rozcvičky když jsem byla na derby kam mě vzali kluci z béčka tak je měli úplně jiné.
Okolo šesté začíná zápas. Prvních dvacet minut jde hezky. Kluci rozheráli a většinu času se držíme na soupeřově straně. Míč máme taky převážně my. Ve 23. minutě se nám povede dát gól. Dával ho náš slavný Hložan. Z toho kluka nemůžu pustit oči. Je jak fotbalový bůh. Zbytek poločasu je hrozný. Z kopané se stala lehaná. Rozehraje se a pět minut na to se píská faul.
Chvíli na to, co odnesli Karabce, je faul na Šula. Zrovna si běžel sám na prázdnou bránu když v tom mu soupeř sjel kopačkou po holeni. Lukáše tedy odnáší na lehátku a už třetí Bohemák dostává žlutou kartu.
První poločas je za námi. S klukami jsem si byla promluvit v kabině. Nahodila jsem jim mojí strategii a podala jim můj názor na hru. Většina semnou souhlasila i Brian, což mě mile překvapilo, až na jednoho. Tím byl Ladislav. Co od něj taky čekat že?
Jeho argument byl že si nenechá radit od holky co nerozumí fotbalu. Nějak mi to nedává smysl. Byla jsem trénovaná v 100x lepším klubu jak je Sparta. Tím nechci říkat že jsem něco víc, to vůbec. On stojí přes 5 mega eur a já ani to kilo, ale jde o to že o fotbale něco vím. Dostala jsem tu šanci o něm něco vědět.
Druhý poločas kde znatelně líp. Kluci se drží taktiky co jsem jim poradila. Chvíli na to se vzduchem proletí i můj oblíbený hráč. Tiše mu to přeji do doby než si všimnu že leží až moc dlouho na zemi. Typuji že simuluje a snaží se to uhrát na penaltu. No ovšem to tak není. Rozhodčí pozastavil hru, ale o faulu nebyla ani zmíňka.
Kopal se roh a Láďa šel do hlavičky, bohužel se setkal s Bohemákem a tak skončil na zemi.
,,Míno můžeš tam u něj být? Kluci jsou zaneprázdnění Karou a Šulem tím pádem na Láďu nikdo nezbývá. Navíc to není tak vážné zranění jde jen o to aby u něj někdo byl, určitě máš i zkoušky první pomoci." Prosí mě jeden z lékařů.
,,A nemohl by někdo jiný?" Zkouším se tomu vyhnout. Nejde o to že bych nevěděla jak se zraněným člověkem zacházet, ale radši bych tu stála po boku Briana a koukala na kluky jak hrajou ať vím co s nimi procvičovat.
,,Nemohl, navíc se aspoň zblížíte." Řekne a vrátí pohled ke hře. Mě tak jediný co zbývá je se vydat za Láďou který teď sedí na střídačce.
,,Prej si tě mám vzít." Zamumlám a uhnu pohledem. Nebudu s ním mluvit déle než je to nutné. ,,Jestli si myslíš že přijmu tvojí žádost o ruku tak jsi na omylu." Tlačí ze sebe když sotva dýchá. No ještě aby si ze mě dělal srandu. To bych si měla spíš dělat já z něho. Vypadá jak kdyby rozdýchával maraton či těžkej sex.
,,Dělej." Začnu ho zvedat. On moc nespolupracuje, což je pro mě ještě těžší. Jako by nestačilo že váží 3x víc jak já. Nakonec mi pomůže někdo z kluků co sedí na střídačce dostat Láďu do mé kanceláře. ,,Dal by sis něco? ionťák? Nebo protein?" Promluvím když se sesunu na židli.
On mezitím sedí na gauči. Jsem snad víc udýchaná než když bych běhala na hřišti. Proto otevírám šuplík do kterého jsem si narvala miliony sušenek, tyčinek a sladkého. ,,Dal bych si tebe." Usmyslí si. Já se na něj znechuceně podívám. ,,Ty si hovado Ladislave." Zakroutím nad tím hlavou. Ten kluk je fakt číslo.
,,Míno?" Ozve se po chvíli ticha co panuje Ladislav. Já jen zvednu hlavu a čekám co z něj vypadne.
,,Půjdeš si lehnout ke mě?" Začne škemrat. Co ten kluk zas vyvádí. ,,Láďo já teď nemám čas, za chvíli musíš jít na děkovačku, 10 minutek a končí zápas." Konstatuji věc kterou musíme splnit. Brian ví moc dobře že Láďa je na tom bezpochybně lépe než Lukyn a nebo Kara takže kdybych ho nedotáhla na hřiště je po mě.
,,Já nikam ale nechci." Usmyslí si. On mi ten pokoj nedá. ,,Ladislave vstávej." Začnu ho tahat z gauče na kterým do teď ležel. On zakýve hlavou z leva do prava. Celkem mi připomíná mě včera. Myslím že tohle bude moje karma. Ovšem já se s ním nehodlám tahat tak jako Kara včera semnou.
,,Víš co?" Napadne mě nápad jak ho dostat tam kam potřebuji. ,,Když semnou půjdeš já si pak k tobě lehnu." Usměju se a na chvíli ho pustím. On znovu zakývá hlavou na zápor že se nehodlá zvedat.
To už se ve mě vaří krev. ,,No tak si tu zůstaň." Pustím ho a jdu si pro mobil co leží na stole. On mě s úsměvem pozoruje. ,,Sluší ti to když se zlobíš Míno." Zazubí se, ale to už já odcházím ven na hřiště.
____________________________________
Ojojoj, myslíte ze Láďa vi co mluvi? Nebo jen placa kvuli svému zranění hlavy? No uvidime, prece jen je cas ubrat kdyz se Láďa takhle rozjel ne?
Pac a pusu🩷
ČTEŠ
My life with Sparta boys
Fanfiction,Spali jsme spolu?" Zeptám se. Mám nehorázný strach, vím jak se chován když jsem opilá. Hlavně v přítomnosti pěkných těl. ,,Ty si to nepamatuješ? Doufal jsem že si tu noc budeš pamatovat." Zahraje sklámání. Tak teď už fakt nevím.
