Teď v prosincovém čase

13. Prosince

13.12. 1997:
Harry tiše seděl v křesle ve stanu. Už to byly dva měsíce, co je Ron opustil. Dva měsíce, co je tady nechal.
Myslel na Ginny. Každý večer kontroloval na Pobertově plánku zda je v pořádku. Nalhával si, že to sleduje, jestli se tam objeví Ronova tečka, ale věděl, že to je kvůli Ginny. Chtěl teď moc vrátit čas a pomoct jí tenkrát na svatbě Billa a Fleur, když se rám objevili smrtijedi a vzít jí s sebou. Chtěl být silnější než ten zatracený Remus, který to musel celý pokazit. Vyčítal si to každým dnem, že Ginny kvůli němu vyslýchali. Chtěl být s ní a chránit jí, jenže musel dbát na její bezpečí.
        ~
Pohlédl náhle na kudrnatou dívenku sedící na okraji stanu, která byla skleslá a uzavřená do sebe. Nedivil se jí. Teď se cítila jako on celé ty dny. Jako on kvůli Ginny.
Nejen, že je Ron opustil jako on Ginny a to ještě hnusněji. Mezi nimi ale vlastně nic nebylo, zničil to, co mezi nimi začelo narůstat. Jejich začínající vztah. Tušil, jak se cítí.
Vzpomínal najednou na to, když jí konejšil, jak se kvůli Ronovi trápila.
       ~
Flashback:
13.12. 1996:
Harry šel směrem za Hermionou. Musel za ní. Přešla ho dobrá nálada, když viděl jak trpí. Došel ke schodišti na nádvoří.,,Cvičím se,"řekla tiše.
Harry si k ní sedl a pohlédl na ni. Nevadilo jí to.
Hnědovláska na něj pohlédla a zeptala se:,,Harry jaký je to pocit, když vidíš Deana s Ginny?" ,,Vidím, jak se na ni díváš." ,,Vím to." Náhle přišli Ron a Levandule.
,,Jejda,"zapištěla blondýnka. ,,Tady už je obsazený."
,,Opugno!,"postavila se Hermiona a vyslala ptáčky proti Ronovi. Ten tak tak uhnul a rychle s Levandulí utekl.
Hermiona cítila v očích slzy a klesla k Harrymu, který ji objal.
,,Takový je to pocit,"řekl jí tiše a pohladil jí po rameni.
      Konec flashbacku
         ~
Vstal a šel k ní. Ona na něj pohlédla a Harry jí nabídl ruku. Když jí přijimula Harry jí sundal z krku ten prokletý medailon a dal ho k ní do kabelky.
Začel s ní tančit na písničku, co hrála v Potterově hodince.
,,O'children........
       ~
Cítili se oba uvolnění. Harry byl rád, že se konečně po těch dvou měsících usmála. Nevěděli, jak to přišlo. Jejich rty se spojily během jejich chvilkového tance.