Zdálky se ozývá veselý zpěv a líbezný zvuk píšťal a bubnů. Kejklířská družina se usadila na kraji lesa, rozdělala oheň a postavila stany. Za vydělané peníze nakoupili jídlo a pití a do sytosti hodují a radují se. U ohně sedí hlavní velitel a udává rytmus malým kulatým bubínkem. Zpívají píseň kterou zná každá rasa v celé říši a každý umí alespoň dvě sloky. Je to nejznámější popěvek a jmenuje se Píseň o naději. Skupina ještě nepotkala nikoho kdo by ji neznal. Je velmi stará a složil jí dvorní muzikant v paláci mocného dávného krále který vyhrál válku s temnotou, jak praví legenda. Zpívali ji v poslední bitvě a pomohlo jim samo světlo zvítězit nad temnotou.
Od těch dob se zpívá v každé bitvě a je to pomyslná hymna těch co se odmítají vzdát.
Až mlha na nás padne
Až temnota se vrátí
Až budem čelit smrti
Až každý květ zvadne
My stále píseň budem zpívat
Ruce pevné v mysli síla
Oči ostré v duši víra
Přes strach tmy se budem dívat
Dokud žijem dokud jsme
Slyš náš hlas a přidej se
Za světlo se bojuje
Dokud zbývá naděje
Zlo co vládne nemá šanci
Tma ať přijde klidně hned
Prozáří ji hlasů zpěv
Víra podobá se slunci
V nás všech ten oheň plane
Nelze srdce zavřít klamem
My věříme a nepřestanem
Lepším svět se jednou stane
ČTEŠ
Písně o běhu světa
Poezie,,A co jsou to, ty písně?" zeptal se mladík. ,,Jsou to sestry poezie a všech znešených žánrů. Jsou o tom jak věci jsou, jaké by mohli být a jaké kdysi byly i když přežily pouze v legendách. Přisednete si k nám?" odpověděl mu neznámý v kápi.
