Já a Kluk?

Kapitola 23.

Právě jsem stála v kuchyni a ohřývala kuřecí polévku. Ten dement se konečně uklidnil. Sice mi právě oxidoval za krkem, ale uklidnil se a to je to hlavní. Položil si hlavu na moje rameno a rentgenoval každý můj pohyb. Na čele se mi objevila žilka.

,,Hiroto... jestli mi budeš pořád dýchat na krk, tak přísahám, že ti vytrhnu ty dvě naušnice co máš v uších a vypiju tu polévku sama!" sykla jsem podrážděně. Najednou si pšíkl.

,,Ayu-chan! Si tak zlá! Jsem nemocný a jenom sem chtěl být s Tebou," rozplakal se a nahodil smutný výraz. I když jsem věděla, že si ze mě jen utahuje, vytvořil se ve mně pocit viny.

,,Chjo.. dobře," řekla jsem. Vtiskla jsem mu krátký polibek a pak ho vzala za ruku. Dovlekla jsem ho do jeho pokoje a posadila na postel.

,,Tak. Teď si tady hezky lehni a já zatím dodělám tu polévku. Pak tě přijdu nakrmit," řekla jsem a on jak poslušný pejsek splnil můj rozkaz. Ohh... bože. To je trdlo. Přikryla jsem ho a pohladila po tváři. On se jen doširoka usmál.

....

,,Hotovo!" Řekla jsem dost nahlas, aby to slyšel i Hiroto. Vzala jsem misku s polévkou a lžíci. Ještě že mi to tu Hiroto ukázal, jinak bych nenašla ani záchod, jak byl ten byt velký. Natož najít tu misku a lžíci. Lehčí by bylo hledat i jehlu v kupce sena.

Zašla jsem k Hirotovi do pokoje a podívala se na něj. Už tam seděl připravený a vrtěl se, jako kdyby mával ocáskem. Vážně. Začínám mít obavy, že mutuje v psa.

Přitáhla jsem si židli, co měl u psacího stolu a sedla si na ni. Nabrala jsem kus polévky a pohla s ní směrem k Hirotovi.

,,Tak... řekni Á," řekla jsem a v koutcích mého falešného úsměvu to zacukalo. Připadala jsem si trapně, ale ten sadista si to vyloženě užíval. Hajzl. Nejradši bych ho zabila. Vážně. Když měl v puse už pátou lžíci polévky, plácl mě přes ruku.

,,Stačí, stačí," řekl a zamával rukou jak bůh světa. Položila jsem misku se zbytkem polévky na stůl a znuděně si odfrkla.

,,U Jashina. Tak co chceš teď?" Zeptala jsem se a opět nahodila falešný úsměv. On se na mě zakřenil.
,,Tebe," sykl tajemně a strhl mě do postele. Počkat! What?! Ještě jsem se ani nevzpamatovala a už jsem ležela vedle něho na posteli. Majetnicky si mě k sobě přitáhl a obejmul.

,,Hiroto," zašeptala jsem podrážděně ale i přesto ho pohladila po teplé, svalnaté paži.

,,Nepruď, Obludo," usmál se a cvrnkl mě do nosu. Byla jsem na něj naštvaná, ale jak se mě dotkl, tak mě odzbrojil. Automaticky jsem zrudla a zavřela oči.

,,Pitomče," pronesla jsem.

,,Blbko," oplatil mi to.

,,Nenávidím tě," sykla jsem.

,,Miluju tě," šeptl a políbil mě. Tím mě naprosto usadil a já se mu poddala.

,,Dobrou," řekl a přikryl nás. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi. Jen tam jsem se cítila v bezpečí. Z Hirota byla cítit láska a něha. Má pravdu. Já ho opravdu miluju. S těmito myšlenkami jsem nakonec i usnula.

....

Probudila jsem se až strašně pozdě večer. Tedy... aspoň jsem podle toho soudila, když jsem neviděla ani na metr, jak byla tma. Rukou jsem hmatala po mé drahé druhé polovičce, ale za boha jsem ji nemohla najít. Vyděsila jsem se a prudce se posadila. Hiroto. Hiroto tu opravdu nebyl! Ani jsem nepřemýšlela a rychle vstala. Ospale jsem došla ke dveřím a ještě ospaleji je otevřela. Chodba byla rozsvícená, takže tu pořád je. Najednou jsem uslyšela vodu. Aaaa... Takže je v koupelně. Docvaklo mi hned. Jelikož jsem ho nahého už viděla, tak mi ani nevadilo tam vlézt.

Potichu jsem otevřela a zase za sebou zavřela. Opřela jsem se o prádelní koš a se zaujetím se koukala na osobu za zamlženým sklem. Vážně. Hiroto má skvěle vytvarované tělo a co víc... i mužské rysy má krásné.

Zavřela jsem se. Chtělo by to popcorn. Pomyslela jsem si. To už, ale zrovna vypínal vodu. Škoda. Tak příště.

,,Ayu-chan? Podáš mi prosím ručník?" Poprosil mě. Zdřevěněla jsem na místě. Shit! Jak to mohl vědět?! Zpanikařila jsem v duchu. Polkla jsem a sáhla po prvním ručníku, co jsem našla.

,,T-Tady," vykoktala jsem ze sebe a se zavřenými oči mu ručník podala. Proč se zavřenými? Protože právě vylezl ze sprchy a promenádoval se přede mnou. Vážně. Ho. Zabiju. Mým rozpakům se jenom smál. Pitomeček.
,,Nestihla sis dojít pro popcorn, co?" Ušklíbl se a ukazováčkem mi nadzvedl hlavu. Pffff...

.....

Nakonec jsem u Hirota přespala i na další den. Jediné co bylo blbé.... byl to školní den. Mě se do školy tak nechce! Proklínám tě školo! Ještě ke všemu jsem musela vstávat dřív, abych si došla domů pro uniformu.

....

Došla jsem domů a rychle zdrhala nahoru do mého pokoje. Vlasy jsem si svázala do copu a rychle na sebe hodila školní uniformu. Naházela jsem věci do školní tašky a už běžela. Jinak bych nestihla vyučování.

Dorazila jsem do třídy jen tak tak. První hodinu jsme měli biologii, takže žádná sláva. Ještě že je školní rok u konce a učitelé jsou na nás hodní. Obvykle nám místo výuky pustí film (jo kéž by xD).

Sedla jsem si na své místo a začala se koukat z okna. Zrovna na obloze prolétávalo hejno ptactva. Krása.

....

Zbytek školního vyučování proběhl celkem v pořádku. Za to jsem byla jenom ráda. Jenže teď nastalo peklo. Seděla jsem na poradě školních prefektů. Všichni se tam dohadovali, kdy bude sportovní den. Ohh... bože. Primitivové. Jelikož jsem tu měla nejvyšší slovo, tak jsem tedy rozhodla. Naštvaně jsem práskla pěstí do stolu a tím si zajistila pozornost.

,,Tak poslouchejte, vy gorili. Sportovní den bude zítra a basta! Jestli se to někomu nelíbí, tak ať zvedne tu svou prdel a támhle má dveře," zakřičela jsem.

,,To zní dobře," polkl předseda 2.B a všichni souhlasně kývli. Najednou.

Spokojeně jsem se na všechny ušklíbla a svezla se na svojí židly na kolečkách. Tak tedy zítra.

..............................

Yo Minna-san! =3 Tak.... omlouvám se za mou neaktivitu, ale nastali menší rodinné problémy a pak se na to nakupili ještě další a další. No prostě hrůza xD Jinak. Děkuju moc že Já a Kluk čtete, ale i tak Vám to musím říct. Bohužel. Rozhodla jsem se Já a Kluk ukončit. Takže další kapitolka bude poslední. Je mi líto, ale vše jednou skončí, bohužel. Ale určitě vydám ještě nějaké speciali, tak se nebojte :)

Vaše SweetLevi >////<