Já a Kluk?

Kapitola 11. - Klobouček a první rande s...

Do ksichtu jsem mu napálila svojí dlaň a tím ho zastavila. 

"Tak počkat, fajere! Kdo mě sakra převlíknul?!" křikla jsem na něj a jednou rukou se snažila obléct tričko zpět. Povedlo se mi to a já stále čekala na odpověď.

"Já... hehe..." řekl perverzácky. 

"Ty idote! Ty kryple! Magore! Mimozemšťane! Co si myslíš, že si dělal!" začala honička po pokoji. Ale brzy na to už skončila, když Hiroto zakopl o roh postele a kopl se do malíčku. Jo to kurva bolí...

Zatímco on se válel na zemi a mnul si malíček, já si ho nevšímala a rovnala si věci ve skříni. Pak jsem si sedla na postel do tureckého sedu a čuměla na uplakaného Hirota, který si mnul Malíček a měl uražený výraz ve tváři. V tom do pokoje vešel Sensei Yamato a oba si nás změřil pohledem. 

"Co se to tu u všech všudy děje?!" zeptal se nás a pak se podíval na mě.

"Ááá... Kirisawo-kun. Ty už ses vzbudil... Jakpak Ti je?" zeptal se a přisedl si ke mně. Nohou přitom kopal Hirota do zad. Když se ke mně přiblížil, nadzvedla jsem obočí. O co tomu kloboučníkovi jde do prdele?

"Už je mi dobře... děkuju za optání," řekla jsem co "nejmužěji" to šlo. On se jen usmál jako obvykle a zvedl se. 

"Za chvíli přijďte dolů. Čeká nás kloboučková noc!" křikl nadšeně a zavřel za námi dveře. Oba jsme se na sebe udiveně podívali. Kloboučková noc? Jako fakt?!

...

Když jsme přišli dolů, Sensei Yamato už tam vesele poskakoval v originálním kloboučku a všem rozdával další klobouky. Normálně se mi chtělo zvracet. Klobouků už jsem měla dost už teď a to se zatím nic nedělo. 

Když nám všem maidky a Sensei rozdal klobouky měli jsme si je nasadit na hlavy. Ooo... Jak nečekané! Neodpustila jsem si v duchu a musela se ušklíbnout. Sensei Yamato se ušklíbl stejně triumfálně jako já předtím.

"A teď utvořte kruh a různě se proházejte," přikázal nám. Ouu... tak ono to bude mít nějakej háček. Že by nějaká stupidní hra? Když už jsme se proházeli Sensei opět promluvil.

"A teď si Ty klobouky sundejte," řekl. To už mi pukly nervi.

"Sakra! Tak už nám řekněte co budeme dělat!" křikla jsem na něj. A on se jenom výtězně ušklíbl. No jo furt... Už si ty svoje úšklebky strč někam! Měla jsem na něj chuť zařvat.

"A teď se koukněte dovnitř klobouku a vytáhněte ten lísteček. Je na něm jméno maidky, s kterou budete mýt za úkol strávit romantický večer," úchylně se zašklebil a s chutí si čapl tu svou. Plácla jsem se do obličeje a zvedla ruku.

"A to nám má být jako k čemu?" řekla jsem a všichni po mě hodili vražedný pohledy.

"K seznámení samozřejmě. Jo a kluci! Žádný úchylárny! Maidky jsou pro jistotu vybaveny pepřáky! Jde vážně pouze o romantiku a pak vyhodnotíme toho kdo se choval nejlíp jako romantik!" křikl ještě na všechny a kluci si naštvaně odfrkli.

Podívala jsem se na lísteček, na kterém bylo jméno Kasai Yuu. Čekala jsem až to všichni vyklidí, aby jsem neměla tolik práce s hledáním. V tom jsem zaregistrovala, jak Hiroto odchází s nějakou prsatkou. Přímo se na něj tiskla a mě to dost dostávalo. No a co! Tak žárlím no! Křikla jsem si pro sebe a až po chvíli jsem si všimla, že v rohu se krčí jako králíček maličkatá maidka.

Ta je roztomilá! Taková drobounká! Pomyslela jsem si a pomalu k ní přišla. Natáhla jsem ruku a mile se na ní usmála.

"Etoo... ty budeš asi Kasai-chan, že?" zeptala jsem se mile.