Úsměv, pane kapitáne! [POZASTAVENO]

3 - Majitel kufru

„Omlouvám se, ale asi jsem vzala cizí kufr," vysvětlila jsem recepční.

Přikývla a dala mi klíče od úschovny. Rychle jsem vzala kufr a zaběhla do zavazadlové místnosti, ale ke svému zděšení jsem zjistila, že můj kufr už je taky pryč. Začala jsem panikařit a vyběhla znovu k recepční, jenže ta mi řekla, že neví, kdo by můj kufr mohl vzít.

„To budu asi já," zaťukal mi někdo na rameno.

Otočila jsem se a spatřila vyššího klučinu, jak drží rukojeť kufru. Doslova toho samého kufru, jaký jsem za rukojeť držela já.

„Kristepane, děkuju," špitla jsem pro sebe a kufry jsme si vyměnili. Pro jistotu jsme je oba ještě zkontrolovali, ale teď měl opravdu každý své správné zavazadlo.

„Moc se omlouvám, slečno," řekl klučina a poškrábal se na zátylku. „Vůbec jsem si nevšiml, že je tam ještě jeden úplně stejnej kufr. Všiml jsem si toho až v šatně."

„V šatně?" vyslovila jsem svou myšlenku nahlas.

Místo odpovědi se na mě se zájmem zadíval. „Ty jsi ta fotografka, co nás fotila, že jo?" zeptal se a než jsem stačila odpovědět, podal mi ruku. „Já jsem Tomáš, obránce Česka," představil se.

„Astrid," odpověděla jsem a taktéž mu podala ruku, k mému překvapení ji ovšem nestikl, ale políbil na její hřbet.

„Jsem poctěn, že nás taková krásná dáma bude provázet turnajem," mrkl na mě a pomalu se narovnal.

Nechtěla jsem si přiznat, že mi hořely tváře. Choval se jako elegán a vzhledově také nevypadal špatně. Rozhodně to byla změna oproti těm blonďatým klučinům, které jsem fotila na posledním švédském přípravném zápase.

„Slyšel jsem, že tě Jirka pozval na dnešní večeři," nadhodil Tomáš.

„To je pravda," přikývla jsem.

„V tom případě ti budu držet místo po mém boku," mrkl na mě a s těmito slovy se obrátil a vykročil zpět do útrob haly.

Chvíli jsem koukala, jak mizí v dlouhé chodbě. Byla jsem ráda, že mě tým přijal, i když jsem byla cizinka, ale že se ke mně bude někdo chovat až takhle galantně, to jsem opravdu nečekala.

Odjela jsem zpět na hotel, kde jsem se položila na postel a vrhla se na úpravu fotek. Ihned jsem je rozeslala na všechny potřebné adresy a maily, než jsem notebook zase zaklapla a na chvilku zavřela oči. Užívala jsem si ten klid a ticho a vůbec jsem nedokázala zabránit příchozímu spánku. Probudila jsem se až tehdy, když mi někdo zaklepal na dveře.

„Co tu děláš?" zeptala jsem se zmateně, když jsem za dveřmi spatřila hnědovlasého klučinu.

„Jdu vyzvednout naši dámu," usmál se zeširoka Tomáš a nabídl mi rámě.

„Kolik je hodin?" zeptala jsem se rozespale.

„Tolik, že máš ještě čas na to se upravit," mrkl na mě.

XXX

No, tak nejen že jsme přišli o body ve včerejším zápase, ale přišli jsme ještě o Jiříčka...

Co říkáte na včerejší zápas?