Úsměv, pane kapitáne! [POZASTAVENO]

9 - Katastrofa na úvod

Pohled Jirky

Seděl jsem v kabině a propaloval pohledem Tomáše. Žárlivost mě pohltila víc, než bych chtěl. Nedokázal jsem se na něj podívat, aniž bych nemyslel na to, že pálí za Astrid.

Musel jsem se ale vzchopit a začít dávat pozor na trenérův proslov. Seděli jsme v kabině a měli před sebou úvodní zápas mistrovství. Čekali nás Slováci a my moc dobře věděli, že to nebude jednoduchej zápas.

Po trenérovi jsem přišel na řadu i já, abych nabudil kluky. Promluvil jsem k nim a po mých slovech se kabinou roznesl nadšený křik. Byli jsme připraveni a nic nás nemohlo zastavit.

XXX

Pohled Astrid

Stála jsem u mantinelu a pozorovala ochozy. Dnes tu nebylo moc lidí, což mě ani moc nepřekvapilo. Švédi se neradi účastnili zápasů, kde nehrál jejich tým, a z Česka a Slovenska moc fanoušků nepřijelo. Byli tu především rodinní příslušníci.

Když kluci vycházeli z kabiny, namířila jsem na ně foťák a udělala nějaké momentky z nástupu. Všichni vypadali soustředěně, ale ani teď nebyli zticha. Kdykoliv jsem jim byla poblíž, pořád si něco brebentili. Občas jsem měla pocit, že mi z nich bouchne hlava. U švédských týmů jsou všichni spořádaní a mlčenliví.

Zápas začal a já měla co dělat, abych zachytila první gól zápasu. Rymon už po minutě zvedl ruce nad hlavu a já měla štěstí, že gól padl na straně, na které jsem stála. Usmála jsem se nad záběry, které jsem vyfotila, když si jela celá pětka plácnout se střídačkou.

První třetina skončila 1:0 pro Čechy, jenže ta druhá pro ně začala úplně opačně než ta první. Slováci rychle srovnali a já nespokojeně mlaskla, když mi před objektivem přejel rozhodčí. Rozhodla jsem se na zbytek třetiny přesunout na protější stranu hřiště.

Jenže ke konci třetiny se stalo něco, co bych si přála, aby se nikdy nestalo.

V rohu naproti mně si pro puk dojížděl Adam a spolu s ním i jeden Slovák. Vše vypadalo jako obyčejná situace, jenže Slovák v souboji ztratil rovnováhu a při pádu vzal s sebou i Adama. Jenže mu u toho nešťastně přilehl nohu.

Křik Adama se rozlehl halou a ve mně by se krve nedořezal. Nebyla jsem schopná se pohnout, jsem jsem bezmocně pozorovala, jak k němu spěchají doktoři a odvádí ho do kabiny. Sice šel po svých, ale z chůze bylo jasné, že se do zápasu nevrátí.

Kluci po sobě na střídačce koukali dost rozpačitě. Nejen že se jim zranil parťák, ale ještě ke všemu budou dohrávat na pět obránců. Tohle nevypadalo vůbec dobře.