The summer we met

3.

Jen co jsme vešli do vstupní haly, ucítila jsem vůni všeho toho jídla. Nejistými kroky jsem šla po boku Lucase až do jídelny, kde už čekal otec i se Sophií. Sophie se okamžitě zvedla a na vysokých podpatcích dokráčela až ke mně a ruce mi položila na ramena. ,,Jsi čím dál, tím krásnější. Tak dlouho už jsem tě neviděla, Maeve a chyběla jsi mi," dokončila svůj proslov a vytasila na mě úsměv jejími bílými zuby. ,,Ehm, taky tě ráda vidím Sophie." Snažila jsem se alespoň o falešný úsměv, ale netuším, jestli to vyšlo. Ne, že bych Sophii neměla ráda, ale vždycky na mě byla moc hr. Hrozně dlouho mi trvá, než si k někomu vybuduju důvěru. Sophie je fajn žena, ale někdy je to  na mě až moc. Přijde mi, jakoby se za každou cenu chtěla líbit všem, a proto je až moc sympatická a přívětivá. Všichni jsme se usadili u stolu a dali se do jídla. To pečené kuře bylo vynikající a o krůtí roládě ani nemluvím. Přišla řada na dezert a Sophie se rozpovídala. ,,Jak chceš strávit zbytek prázdnin, Maeve?" Pokrčila jsem rameny. ,,To ještě nevím, nemám žádné konkrétní plány, přece jenom jsem tady první den." ,,No jistě, máš pravdu. Ale kdybys chtěla, mohly bychom spolu někdy zajít na nákupy. Co říkáš?" Další falešný úsměv. ,,To je super nápad Sophie, moc ráda." 

Přišlo mi divné, že byl celou večeři táta nějak moc potichu. Na to, že jsme se asi půl roku neviděli, bych čekala, že se bude neustále na něco vyptávat. Možná chtěl dát prostor hlavně mně a Sophii, abychom si spolu popovídaly. Jen co jsem došla do svého pokoje, svalila jsem se na postel a opět přemýšlela o všem možném. Asi po půl hodině jsem se dokopala k tomu, že bych asi se sebou měla jít něco udělat, než půjdu spát. Dobelhala jsem se do koupelny, stoupla si před zrcadlo a stáhla se vlasy do culíku. Odlíčila jsem se, převlékla do pyžama a vyčistila si zuby. Konečně jsem sebou praštila do postele a spala jako zabitá.

Ráno mě vzbudilo oslňující slunce pronikající přes okno do mého pokoje. Otevřela jsem oči a nahmatala na nočním stolku mobil. Ukazoval 10:35. No, to jsem si teda přispala. Šla jsem se upravit do koupelny. Asi po patnácti minutách jsem z koupelny vylezla. Stoupla jsem si k oknu a zadívala se ven na ten nádherný výhled. Pak už jsem se ale rychle vydala do jídelny. U stolu seděl jenom táta. ,,Dobré ráno zlato, jak ses  vyspala?" ,,Skvěle, ani se mi nechtělo vylézt z postele." ,,To jsem rád, co máš dneska v plánu?" ,,Nevím, ale možná se půjdu podívat na pláž."  ,,Dobře, tak si to užij. Dneska nebudu celý den doma, mám nějaké jednání a vrátím se až večer, takže kdybys cokoliv potřebovala, zajdi za Sophií, má dnes volno." ,,Dobře," vzala jsem do ruky croissant. ,,Vezmu si to s sebou do pokoje, chci ještě zavolat mámě, včera jsem to už nestihla." ,,Tak ji ode mě pozdravuj," usmál se na mě a odvrátil pohled na noviny, které četl. Vyběhla jsem z jídelny a zabouchla dveře do mého pokoje.

Sedla jsem si na postel, ukousla si z croissantu a našla v kontaktech mámino číslo. Hned po dvou zazvoněních to zvedla, což mě překvapilo, protože mezi sebou máme docela velký časový rozdíl. ,,Ahoj, zlatíčko. Jak se tam máš?" ,,Ale jo, v pohodě, táta se snaží. A Lucas mi tady se vším pomáhá." ,,To je moc hodný, pozdravuj ho ode mě." ,,Budu, a když už jsme u těch pozdravů, pozdravuje tě táta." Na chvíli na druhém konci nastalo ticho. ,,Taky ho ode mě pozdravuj. Moc se omlouvám, ale už budu muset jít. Zase si zavoláme, jo?" ,,Dobře. Moc mi chybíš." ,,Ty mně taky, broučku," s těmito slovy máma ukončila hovor a já si povzdechla, protože mi teprve teď, když jsem ji zase slyšela, začalo docházet, jak moc mi chybí.

Po výborném obědě jsem si zdřímla a pak se rozhodla jít na pláž. V červenci je tady příšerné vedro, na což nejsem ze Seattlu zvyklá. Převlekla jsem se do dvojdílných černých plavek a přes ně si oblekla tričko a kraťasy. Sbalila jsem si plážovou tašku, do které jsem dala ručník, opalovací krém, knížku a lahev s vodou. Pláže jsou tu úplně jiné než v Americe. Když jsem procházela cestičkou kolem našeho domu na pláž, všimla jsem si, že je tu úplné prázdno. Nikdo jiný kromě mě tady nebyl. Hodila jsem tašku do písku a vyndala z ní osušku, kterou jsem rozložila a sedla si na ni. Bylo tam tak krásně. Už šlo vidět jak se Slunce pomalu, ale jistě přibližuje k hladině vody. Shodila jsem se sebe kraťasy a tričko a rozešla se ke břehu. Byla jsem po kotníky ve vodě, abych zjistila, zda je voda moc studená. Ale nebyla. Takže jsem během chvilky byla ponořená do vody až po krk. Po tom parném dni mě příjemně zchladila. Nechápu, že si od teď budu moct takové odreagování dopřávat každý den. Ponořila jsem se pod vodu a plavala. Tohle je tak úžasné. Ovšem, když jsem se vynořila, začal jsem ihned litovat, protože mě sůl z vody štípala v očích a v nose. Mrkala jsem jako šílenec. Po chvíli se to zlepšilo a já jsem se vydala zpět k mému ručníku, do kterého jsem se zabalila, sedla si do písku a vytáhla knížku z tašky. Začetla jsem se, ani nevím, na jak dlouho. Z mého čtecího transu mě vyrušily přibližující se hlasy. A tak jsem zvedla hlavu od knihy, abych zjistila, kdo to je.