The summer we met

5.

Jen co oba odešli, musela jsem si převléct ty mokré plavky. Došla jsem do koupelny, hodila plavky do umyvadla a svezla se na zem a opřela zády o vanu. Co se to sakra děje? Do ticha panujícím v mém pokoji mi začal vyzvánět telefon. Zaskučela jsem a začala se zvedat z mramorové podlahy, která příjemně chladila. Na obrazovce mého telefonu svítilo jméno mojí nejlepší kamarádky. Už jsem se nadechovala na pozdrav, ale Taylor toho měla na srdci zřejmě víc než já. ,,Unesl tě nějakej sexy mafián a drží tě ve sklepě, že jo? Protože jinak mě nezají výmluvy, proč jsi mi za celou tu dobu ani jednou nezavolala," vyhrkla na mě. ,,Myslím, že si pleteš Španělsko s Itálií a jediný důvod je, že jsem vůbec neměla čas." ,,Je hezké slyšet od nejlepší kamarádky, že na mě nemá čas." Povzdychla jsem si. ,,Taylor, pochop to, přestěhovala jsem se, po dlouhé době jsem se zase viděla s tátou. Opravdu jsem neměla čas." ,,Vždyť já to chápu, jenom se mi tobě strašně stejská. Chápeš, jak je strašný přijít do školy a nemít od koho opisovat úkoly?" Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. ,,To musí být přímo horor." ,,No a už konečně mluv, jaké to tam je? Jsou tam hezcí kluci?," začala se horlivě vyptávat. ,,Ty si myslíš, že jsem měla čas očumovat ještě k tomu všemu kluky?," nad tou absurditou jsem se musela uchechtnout. ,,Ale to snad ne. Tenhle tón hlasu poznávám. Přece jen se ti tam někdo líbí!" ,,Ne, to teda nelíbí a teď už fakt musím jít, zavolám ti večer. Pa." ,,Počkej, jak vypa-." S těmito slovy jsem hovor ukončila a začala přemýšlet. Jak to mohla takhle přes telefon poznat, když ani já v tom pořádně nemám jasno? ,,Maeve, pojď sem!," zakřičel Lucas. Zakňučela jsem. ,,Pro Boha živýho, to nemůžu mít ani chvíli klid," prskla jsem do prázdna a neochotně se zvedla a vydala pryč z mého pokoje.

Došla jsem do obýváku, kde seděl Lucas na gauči a jakmile mě uviděl obrátil se na mě. ,,Jen jsem ti chtěl říct, že s Grace vyrážíme ve čtyři." ,,Dobře," kývla jsem. Už jsem byla na odchodu, ale stejně jsem se na Lucase otočila. ,,No, dneska u mě v pokoji, jak jsem ošetřovala Andrewovi tu ránu, ehm, no, možná to vypadalo divně, ale," zbytek už jsem nedořekla, protože mi do toho skočil Lucas. ,,Nemusíš mi to vysvětlovat, jenom buď opatrná." Přikývla jsem a odešla z zpátky ke mně, ale musela jsem přemýšlet o Lucasových slovech. Poukazoval snad na naší minulost v Seattlu? A myslel to tak, abych byla celkově opatrná, anebo je pro mě Andrew nějaká hrozba? Jak já se nenávidím za tohle moje neustále přemýšlení úplně o všem.

Před dveřmi do mého pokoje jsem potkala Erika. ,,Eriku, je táta doma?" ,,Dobré odpoledne, Maeve, teď zatím ano, ale chystá se na nějakou večeři ohledně práce." ,,A nevíš, kdy bude odcházet, chtěla jsem s ním ještě mluvit." ,,To nevím, ale když za ním půjdete hned, tak ho stoprocentně stihnete," pronesl s úsměvem. Půjdete, stihnete. To je tak strašně formální. ,,Eriku, vím, že bych to neměla dělat já, ale mohl bys mi, prosím, tykat?," řekla jsem trochu rozhozeně. ,,Ale samozřejmě, budu rád, ale teď už jdi, abys ho stihla," usmál se pokračoval v chůzi po chodbě. Já jsem se vydala za otcem a ani jsem nepřemýšlela, kde by mohl být, protože jestli se zrovna nepohybuje v obýváku, tak musí být u sebe v pracovně. Samozřejmě, že tam byl.

Zaklepala jsem na pootevřené dveře a nakoukla dovnitř. ,,Neruším?" Otec se ohnul pro tašku na zemi a začal do ní strkat nějaké věci. ,,Vůbec, pojď dál, potřebuješ něco?" Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne, jen jsem tě chtěla vidět. Na to, že bydlíme ve stejném domě, mi přijde, že tě skoro vůbec nevidím.." ,,No jo, ta práce, za chvíli mě to přivede do hrobu. Ale neboj, příští týden budu mít volno a to si mě tak užiješ, že budeš ráda až zase vypadnu z domu," zasmál se a posadil na kraj hnědé kožené pohovky v pravém rohu jeho pracovny. Taky jsem se zasmála. ,,Mám tě ráda, tati." ,,Já tebe taky, zlatíčko. Pojď sem," ukázal táta na místo vedle sebe a já si za tím přisedla. Objal mě kolem ramen a chvíli jsme jen v tichosti seděli. ,,Moc se omlouvám, ale už budu muset jít." ,,Jo, jasně, tak se měj." Táta vzal svou pracovní tašku a s rukou položenou na mých zádech, po mém boku vycházel z místnosti. Zamkl za námi pracovnu, dal mi pusu na líčko a scházel dolů po schodech. 

Popravdě jsem nevěděla, co mám dělat, protože už byl večer, táta byl pryč a za Lucasem se mi z nějakého důvodu jít nechtělo. Proto jsem u mě v pokoji popadla mobil a našla číslo Taylor. Vzala to hned po dvou zazvoněních. ,,Popravdě jsem nevěřila, že ještě zavoláš." ,,Vždyť jsem to snad slíbila, ne?" ,,No, ale teď se vraťme k tomu, kde jsme přestaly." Povzdychla jsem si. Taylor byla moje nejlepší kamarádka, ale o tomhle jsem s ní mluvit nechtěla, ne do doby, kdy si to v sobě všechno ujasním. ,,No tak dobře, ale vůbec teď nevím, jak to v sobě mám. A dobře poslouchej, nebudu se opakovat." Skoro jsem přes telefon slyšela, jak Taylor horlivě přikyvovala a čekala, až spustím. ,,Je to kamarád Lucase, poprvé jsme se viděli hned na letišti, přijel s Lucasem, protože potřeboval hodit do gymu. Už na tom letišti jsem si všimla, že se na mě tak zvláštně díval, ale nijak jsem to moc neřešila. Potom jsme se viděli až dneska, byla jsem na pláži a on a Lucasem měli takový skvělý nápad na mě bafnout. Strašně jsem se lekla a jednu jsem mu natáhla. Tekla mu z toho krev, takže jsme šli k nám, abych mu to ošetřila. Lucase jsem poslala pro led a my jsme tam spolu byli sami. Když jsem mu na tu ránu nastříkala desinfekci, tak se snažil dělat, jako by nic, ale moc se mu to nepovedlo, takže jsem se mu začala smát, ale to ho očividně docela naštvalo, takže se z ničeho nic prudce postavil a stál nade mnou a dívali jsme se jeden druhému přímo do očí. No a pak ke mně do pokoje vletěl Lucas." Všechno jsem to vyhrkla jedním dechem, abych už to měla co nejdřív za sebou, takže jsem byla docela zadýchaná. Na druhém konci telefonu nastalo ticho. ,,Páni, ty se teda nezdáš." ,,Já teď hlavně nevím, jak se k němu mám chovat, je to Lucasův kamarád. Asi tu s ním bude trávit dost času." ,,No, to asi jo."