The summer we met

6.

,,Mám dělat, jako by se nic nestalo, nebo si s ním o tom promluvit?," naléhala jsem na Taylor. ,,Promiň, ale nepřijde mi, že by úplně bylo o čem mluvit." Prohrábla jsem si vlasy. ,,Máš pravdu, bude nejlepší, když na to zapomenu," vzdychla jsem a přecházela po pokoji sem a tam. ,,No a tobě se líbí?," zeptala se opatrně. ,,Taylor," zaúpěla jsem. ,,Co je? Vždyť se jenom ptám, ale já stejně vím, že jo." ,,Hlavně jsem se cítila pokaždé tak zvláštně, když se na mě díval," svezla jsem se na zem a opřela se zády o zeď. ,,Nechci tě vyrušovat z tvých hlubokých úvah, ale přijde mi, že to začíná úplně stejně, jako minule." Zaskučela jsem do telefonu. ,,Proč je to všechno tak komplikované?" ,,Zlato, nechtěla jsem tě tím nějak odrazovat, ale jenom buď, prosím, opatrná a všechno si dobře promysli, dobře?" ,,Ty mluvíš úplně stejně jako Lucas." ,,To beru jako souhlas. A teď, pokud dovolíš, bych šla spát, protože asi za tři hodiny musím vstávat do školy." ,,Spíš asi tak za dvě, ty kruhy pod očima tak snadno zamaskovat nepůjdou," zasmála jsem se. ,,Chybíš mi," zachraptěla Taylor do mobilu a poté hovor ukončila. V rychlosti jsem se osprchovala, převlékla do pyžama a vyčistila si zuby. Potom už se zmocnil hluboký spánek.

Byla jsem už asi jen v polospánku a slyšela strašný hluk. Písničky. Zavrčela jsem do polštáře a naštvaně popadla mobil, který ukazoval 8:51. ,,Který idiot dělá takový rambajs?" Neohrabaně jsem vylezla z postele a v chodbě si uvědomila, že ten hluk jde z Lucasova pokoje. S dupáním jsem se řítila chodbou a rozrazila dveře jeho pokoje. ,,Můžeš mi vysvětlit, proč tady, k sakru, děláš takový-," zakřičela jsem a když jsem se zadívala do místnosti, myslím, že moje srdce vynechalo úder. Seděli tam spolu na posteli a nejspíš ze mě měli srandu. ,,Stejně už bys měla vstávat," řekl pobaveně Lucas a Andrew vedle něho se taky zasmál. Prosím, zabijte mě někdo. ,,Lucasi, okamžitě to vypni, nebo řeknu hned dneska mámě o tvém novém objevu," začala jsem mu vyhrožovat. Lucas zase propukl v hlasitý smích a já jsem začínala být čím dál naštvanější. ,,Promiň, ale takhle z tebe moc strach nejde," snažil se nesmát. Andrew se naklonil k Lucasovi. ,,Vypadá jako právě vylíhlé kuře," zašeptal, ale dost nahlas. ,,Nauč se šeptat potišeji," ukázala jsem prstem na Andrewa. ,,A ty to okamžitě vypni," obrátila jsem se k Lucasovi. Otočila jsem se na patě, nechala dokořán otevřené dveře a odkráčela zpátky do mojí měkoučké, vyhřáté postýlky.  

Potom, co jsem si zase lehla, jsem už ale stejně nemohla usnout, tudíž mi přišlo zbytečné, jenom se převalovat v posteli a zírat do stropu. Proto jsem vstala z postele a vydala se zkulturnit do koupelny. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, nedivila jsem se, proč se mi ti dva smáli. Culík, který jsem si udělala před spaním, se celý posunul dolů, vlasy mi trčely na sever, jih, východ i západ. V očích jsem měla ospalky a obě ruce viditelně otlačené od švů peřiny. Tomu říkám krásné ráno. Převlekla jsem se do kraťasů a trička a rozhodla se jít nasnídat. 

V jídelně, naštěstí, nikdo nebyl. Kdybych hned po ránu a po tom, co předvedli, s nimi měla ještě snídat, někdo by zase skončil s monoklem. Sedla jsem si ke stolu, nalila si do sklenice džus a projížděla instagram, abych zjistila, co je ve světě nového. V pravém horním okraji telefonu jsem si všimla červené tečky. Nová zpráva od Simona. V maličkém náhledu jsem viděla: ,,Moc mě to mrzí, můžeme si pro-". Asi ho zablokuju. Radši už jsem ten mobil vypla a zastrčila si ho do kapsy. Opřela jsem se lokty o linku a v obou rukách jsem držela sklenici s džusem a pohrávala si s ní. Popravdě už jsem po dnešním ránu neměla hlad. Už jsem opět začala přemýšlet, že se vrátím do mého pokoje, ale uslyšela jsem z chodby přibližující se kroky. Zvedla jsem pohled od skleničky ke dveřím. A v tu chvíli jsem myslela, že omdlím. Bože, co mi to děláš. Stál tam Andrew jen v plavkách a tím, že stál přímo na proti oknu se mi naskytl nádherný výhled na jeho hruď a břicho. Všimla jsem si drobného tetování na pravém boku nad lemem jeho plavek. Byl to nějaký text, který jsem ale z té dálky nedokázala rozluštit. Rychle jsem odvrátila pohled k jeho tváři, ale stejně si musel všimnout, jak si ho prohlížím. Nad tou myšlenkou mi začaly rudnout tváře. Možná tak pět vteřin jsme se vpíjely pohledem jeden do druhého, ale pak přišel do jídelny i Lucas, taky v plavkách. ,,Ehm, vy jdete plavat hned tak po ránu?," snažila jsem se dívat úplně někam jinam než na Andrewa. ,,Jo, jenom vezmu pití. Nejdeš s náma?" Připadalo mi, že snad zrudnu ještě víc, při představě, že bych měla celou dobu na něj výhled. ,,Ne, půjdu možná později na pláž. Kam vůbec jdete vy?" ,,No, k bazénu," odpověděl Lucas. ,,Jaký bazén?," nechápala jsem. ,,To jsem ti asi ještě neřekl, táta nechal zezadu na zahradě udělat bazén." Jen jsem pokývala hlavou a odešla do obýváku.

To už je kapitola 6.? Nechápu, jak to letí... Doufám, že už máte všechny zkoušky a písemky za sebou a budete mít alespoň na chvíli od té školy klid. Děkuju za všechny přečtení. Neskutečně mě to motivuje pokračovat dál❤️

S láskou,                                                                                                                                                                                      - S.