4.

27 0 0
                                    

Prudce jsem se posadila a zhluboka jsem dýchala. Rozhlédla jsem se kolem sebe a ujistila jsem se, že jsem ve svém pokoji. Další noční můra. Nevím, jak se jich mám zbavit. Podívala jsem se na hodiny a byly čtyři hodiny ráno. Řekla jsem si, že půjdu něco dělat, stejně už neusnu a za dvě hodiny bych vstávala do školy.

Nakonec to skončilo tak, že jsem si napustila vanu a udělala jsem si koupel. Zapálila jsem si i svíčky, abych se cítila komfortně. Donesla jsem si knížku a vlezla jsem si do teplé vody, která na mě již čekala.

-------

Nachystala jsem se do školy a šla jsem si udělat svačinu. Udělala jsem si sendvič a zabalila ho. Když jsem si ho dávala do tašky, slyšela jsem hlasy z bráchy pokoje a pak kroky směřující ke mně. V hlavě jsem se modlila, aby to nebyl Rowan. Někdy tu i spí, někdy ne. Rychle jsem si vzala tašku a šla si vzít boty, klidně půjdu do školy pěšky, než abych jela s nimi v jednom autě.

,,Em, nechceš hodit do školy? Ať nemusíš spěchat, s Rowanem vyrážíme asi za patnáct minut." Slyšela jsem hlas mého bráchy, který právě přicházel za mnou do předsíně. Opřel se o futro a čekal na mojí odpověď.

,,Já jsem dneska chtěla jít pěšky, navíc už jsme domluvené s Lucy, že se potkáme. Takže asi ne, ale díky." Jasně, že nejsem domluvená s Lucy, ale potřebuju vypadnout. Poslední, co potřebuji, je jet s ním v autě.

Obula jsem se a hodila na sebe bundu, abych mohla zmizet. Jakmile jsem za sebou zabouchla dveře, vydechla jsem úlevou.

Mám štěstí, že nebydlíme tak daleko od školy. Úplně blízko to taky není, ale pěšky tam jsem tak za dvacet minut.

-------

,,Ty sis myslela, že se mi schováš?" Uslyšela jsem za sebou jeho hlas. Jak zase ví, kde jsem?

Šla jsem během hodiny na záchod a jakmile vyjdu, zase tam je. Zase na mě čeká. Proč?

,,C-co?" Konečně jsem se na něj podívala. Nechápu, co na něm všechny ty holky vidí.

Jasně, je samý sval, jeho obličej je až hříšně hezký a má hodně nadějnou kariéru, ale to se nikdo nezajímá o jeho chování? Navíc jsem slyšela, že on sám s žádnou holkou zatím nebyl. Ani nevím, co je na tom pravdy, a abych byla upřímná, moc mě to nezajímá.

,,Dneska jsi vyběhla z domu, jakmile jsi slyšela, Bryan není sám. Šla jsi do školy pěšky a sama, s žádnou kamarádkou to nebylo. Celý den se držíš u nějaké holky, takže se ptám - ty sis myslela, že se mi schováš?" Založil si ruce na hrudi a opřel se o zeď. Jeho šedé oči propalovaly ty moje.

,,Ta kamarádka má jméno. Lucy."

Rowan jenom pozdvihl obočí.

Najednou mě napadlo, jestli by nebylo lepší pomalu couvat a pak běžet do třídy. Třeba by mě nechytil a pro dnešek bych měla vystaráno. Jenom už asi nikdy nepůjdu ve škole na záchod.

Pomalu jsem tedy couvla, spíš to vypadalo jako nervózní přešlápnutí. On si toho nevšiml, výhra pro mě.

,,No, ale když už jsme tady, na co čekáme?" Řekl a odpíchl se od zdi. Šel pomalými kroky ke mně a já už to nevydržela a rozběhla se do třídy. Už jen zabočit za roh a-

Málem jsem narazila do učitelky. My zrovna tuhle starou paní na nic nemáme, ale slyšela jsem o ní, že nesnáší všechny studenty. A teď, když mě tu vidí běžet po chodbě během výuky...... achjo.

,,Vy budete Adamsová, nemýlím-li se?"

,,Ano," řekla jsem nejistě.

,,Tak jste po škole! Proč běháte po chodbách během výuky?"

,,Víte, já-" byla jsem jenom na záchodě. Více méně. I tak by mě tahle učitelka nechala po škole a bylo by jí jedno, že jsem byla pouze vykonat potřebu. Viděla mě běžet na chodbě a to se nesmí, jinak si asi rozbiju hlavu o skříňku, tak to říkají všichni učitelé.

,,Pan Riveton? Co vy tady děláte? Neříkejte mi, že jste tady se slečnou Adamsovou."

Je mi jasné, že řekne ne a nechá to celé na mně. Budu zametat školní dvůr nebo něco a on se nemůže ani trošku namáhat. Navíc je to kapitán školního týmu hokejistů, pochybuji, že bude po škole.

,,To bych vám musel lhát, kdybych řekl, že jsem tady nebyl s ní."

Cože? Cože?!

Teď to vypadá, že jsme zamilovaná dvojice a nemůžeme bez sebe vydržet ani čtyřicet pět minut. Panebože. Chci se propadnout do země, já bych s ním v životě nebyla.

,,N-"chtěla jsem něco namítnout.

,,Tak jste oba po škole! A ať už se tohle znovu neděje. Přijďte po vyučování do mé kanceláře," a s těmito slovy odešla.

Otočila jsem se na Rowana. ,,Proč jsi prostě nemohl říct, že jsme oba byli na záchodě," zasyčela jsem na něj.

On se jen usmál. ,,Takhle spolu budem celý odpoledne, Emily. Těšíš se?" Propálil mě pohledem.

Jen jsem si odfrkla a vydala jsem se do třídy, i když jsem si nemohla pomoct a zamyslela jsem se nad tím, proč moje jméno z jeho úst znělo tak.......

Ne. Znělo to nechutně a už nikdy nechci, aby ho řekl znovu.

Cold touches (cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat