Cold touches (cz)

5.

Lucy jsem řekla, že jsme se náhodou potkali na chodbě a prohodili jsme s Rowanem pár slov, když nás přistihla ta učitelka. Vypadalo to, jako kdyby jsme dělali něco víc, a proto jsme oba po škole.

Tu část, kdy mi asi tak rok ničí život jsem přeskočila. Nikdo to nepotřebuje vědět a nikdo to neví.

Lucy se na mě usmála a pomalu by nám začala plánovat i svatbu, kdybych jí neřekla, že se mi z té představy chce zvracet. Doslova. Aby mi ubližoval do konce života? Děkuju, nechci.

Po poslední hodině jsem se tedy vydala za tou starou rašplí, která nám měla zadat, jakou prospěšnou práci máme na pozemku školy vykonat.

U jejího kabinetu už čekal i Rowan, který po mně hodil jeden znechucený pohled a pak se věnoval svému mobilu stejně jako já.

,,Tak, mládeži, abyste si pořádně zapamatovali, že tohle je škola a ne místo na rande, budete dnes školu uklízet, uklízečka má volno."

Místo na rande? Horší už to být nemůže.

S Rowanem jsme se na sebe podívali se strachem v očích. Super, i jemu se nelíbí, že si ta učitelka myslí, že jsme ve vztahu. Ale proč jí teda neřekl, že jsme jen oba šli na záchod?

,,Tady máte klíče od kumbálu," vrazila mi do ruky svazek klíčů, ,,kde najdete všechno, co budete potřebovat. Ještě jednou vás takhle najdu, a bude to mít následky. Hezký den."

Práskla dveřmi od svého kabinetu a odešla. S Rowanem jsme se na sebe podívali.

,,Tak, ehm, kde začnem?" Zeptala jsem se. Snažila jsem se být alespoň trošku milá.

,,Kde chceš. Já jdu domů." Otočil se směrem k východu.

Co prosím?!

Stoupla jsem si před něj a podívala jsem se mu do očí. ,,Tak to ani náhodou. Tys nás dostal do týhle situace, takže to budem dělat spolu. Je to tvoje chyba, měl by sis to dělat celý sám a já jsem ochotná ti pomoct. Měl bys mi být vděčný." Můj pohled se vrýval do jeho očí, i když všechno, co viděl v mých očích, byla nenávist. Nesnáším ho.

Oplácel mi nenávistný pohled a šel ke mně blíž, až jsem začala couvat, ale brzy jsem zjistila, že je za mnou zeď.

Rowan přišel a až ke mně a rukou mě pohladil po tváři. Co to dělá? Dýchala jsem zrychleně a netušila jsem, co mě čeká. Jeho ruka se posunula níž na můj krk, který obepnula. Na jeho tváři jsem spatřila úšklebek, než mě začal škrtit.

Lapala jsem po dechu a snažila jsem se jeho ruku sundat, ale nešlo to. Moje nohy opustily zem a já jsem cítila, že už mám v plicích málo kyslíku. Snažila jsem se ho kopnout, nebo jeho stisk alespoň povolit, ale byla jsem marná.

,,Ještě jednou na mě budeš takhle mluvit, a nepřej si mě." Zasyčel mi do obličeje.

Jakmile jeho ruka opustila můj krk, zhroutila jsem se na zem s kašlem. Hlava se mi točila. Přes moje rozmazané vidění jsem viděla, jak Rowan bere klíče a někam jde.

,,Jdeš?" Znechuceně se ke mně otočil. Nebyla jsem schopná odpovědi. Byla jsem unavená. Jen jsem seděla opřená o zeď a snažila jsem se uklidnit svoje tělo a vstát, ale potřebovala jsem chvíli odpočinku.

,,Kurva." Slyšela jsem ho zanadávat. Pak přišel ke mně a já jsem si instinktivně přitáhla kolena k bradě. Rowan nad tím jen protočil očima,  vzal mě do náruče a někam mě začal odnášet. Snažila jsem se bránit, ale nebylo to nic platné.

Moje oči se zavřely a já díky nedostatku spánku usnula. Nechtěla jsem, navíc když mě Rowan někam nese, ale nemohla jsem si pomoct. Cítila jsem, jak mě někam položil a odešel. Budu to řešit, až se vzbudím.

-------

Vzbudila jsem se a venku už byla naprostá tma. Rozhlédla jsem se kolem sebe a byla jsem v-

V autě?!

Pomalu jsem si vzpomněla na to, co se stalo. Všimla jsem si, že mám na sobě deku a tohle auto je Rowana, který momentálně byl někde v nedohlednu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Napadlo mě, že bych mu mohla zavolat. Vůbec nevím, kde je.

Vytočila jsem v mobilu jeho číslo, jak jsem to vždycky dělala za starých časů.

,,Růženka se nám probudila?" Přivítal mě jeho hlas, který se mi vysmíval do ucha.

,,Jenom jsem se chtěla zeptat, kde jsi a jestli mě pustíš ven z auta."

,,Jsem ve škole." Víc neřekl.

,,Já myslela, že nebudeš uklízet." Usmála jsem se. Uklízel.

,,No teď už ne, pojď to dodělat. Jdu ti odemknout."

Počkala jsem, než vyjde ze školy a odemkne auto, abych se dostala ven.

,,Kolik toho ještě zbývá uklidit?" Zeptala jsem se, když jsem vystoupila za auta.

,,Už stačí jenom vytřít asi čtyři třídy. To zvládneš," hodil mi svazek klíčů,  sedl si do auta a zapnul si mobil.

Vydala jsem se do školy, Rowan už asi odjel, co já vím. Už to tady jenom dodělám a jdu domů. Možná bych mohla zavolat Bryanovi, jestli mě nevyzvedne.

Začala jsem s vytíráním, třídy byly nakonec jen tři. Zbytek už Rowan udělal. Podívala jsem se na hodinky. Je půl osmé večer. Většinou jsem už touhle dobou doma. Mámě jsem řekla, že mám doučování. Kdyby zjistila, že jsem po škole, tak by se naštvala. Viděla by ve mně zase jenom zklamání.

Zamkla jsem jednu třídu a už mi zbývaly jen dvě. Rowan už tady všude i zvednul židle. Když se tak nad tím zamyslím, nikdy bych nečekala, že mě nechá spát v jeho autě, zatímco by šel uklízet. To vůbec nezní jako on. A navíc mě i přikryl, aby mi nebyla zima. Nevyznám se v něm. V jednu chvíli mě škrtí a pak mě odnáší spát do jeho auta. Není blázen? Chce, abych se ho bála. Já se ho bojím, ale mnohem víc mě zajímá, proč to dělá. 
Proč je takový?

Zamkla jsem další třídu a šla jsem se věnovat té poslední. Jen co jsem se otočila od zamčených dveří, do něčeho-někoho jsem narazila.

Zakymácela jsem se a hned jsem cítila kolem svého pasu svalnaté paže.
Znovu se mi zrychlil tep.
,,Promiň," řekla jsem rychle a vydala jsem se do další třídy.

,,Baví tě to?" Uslyšela jsem jeho překvapený hlas.

,,Co?" Vzhlédla jsem do páru šedých očí.

,,Musí tě bavit do mě narážet, Růženko, děláš to často," ušklíbl se.

,,Ne, já jenom- ty stojíš v cestě," řekla jsem unaveně. Až pak mi došlo, že říkal, abych na něj nebyla drzá. Abych na něj takhle nemluvila. Uškrtí mě teď?

Rychle jsem se otočila a odešla, budu se radši věnovat vytírání podlahy.