Sexual Antihero

✖ Cam Gigandet

Evan Reece Sammuels aka Cam Gigandet je druhou položkou na mým seznamu. Proč dostal Evan zrovna takovýhle krycí jméno, to objasnim postupně. Ale abych předešla nějakejm nedorozuměním a zcestnejm očekáváním, bylo by dobrý zmínit, že tuhle svojí přezdívku získal na základě čistě vnějších charakteristik a podobností. A ačkoliv by to na první pohled mohlo vyhlížet sebevíc pozitivně, o to překvapivější nejspíš bude, jak hořká realita ve skutečnosti byla...

Po svý první sexuální zkušenosti jsem dala zapravdu svýmu jednadvacetiletýmu ex, a dospěla tak k závěru, že jsem na sex přece jenom mladá byla. Řekla jsem si, že na svý úplně první poprvý tak trochu zapomenu a zkusim předstírat, že se to vlastně nikdy nestalo. Chtěla jsem začít od znova a od základu jinak. Zcela dobrovolně jsem se teda od těchhle fyzickejch aspektů vztahu distancovala a zaměřila se víc na tu stránku duševní, přesněji řečeno citovou... A jak už to tak v životě bejvá, dost rychle jsem se zamilovala. Smůla byla v tom, že ten hajzl mojí upřímnou lásku neopětoval. Spadla jsem totiž do friendzone. Nekecám! I holce se to může stát, očividně... Ačkoliv teda nejsem uplně přesvědčená o tom, že zrovna já jsem typickým příkladem ženství. Nicméně mě to bolelo. Hodně. Ale jedna moje o dost zkušenější spolubydlící mi tehdy řekla takový moudro: "V takovýmhle případě je nejlepší, vyrazit klín klínem." Tenkrát jsem nechápala, kde bych tenhle novej klín měla hledat (a už vůbec jsem netušila, jak bych ho měla použít), ale občas se věci seběhnout tak, jak by člověk nečekal.

Můj kamarád pořádal na oslavu svejch narozenin lokální koncert nezávislejch kapel, kam jsem měla v plánu vyrazit. Za pár měsíců mi mělo bejt sedmnáct, a já se i přesto cejtila společensky neohrabanější než před dvěma rokama na chatě. Přisedla jsem si ke stolu mezi svý kamarády a trošku nesměle se zapojila do debaty. Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, že mě z druhýho konce lavičky někdo ustavičně sleduje. Byla jsem zvědavá, proto jsem se po něm podívala. Ani se neobtěžoval předstírat, že na mě celou dobu nečumí jak na kus žrádla. Celej Cam Gigandet. Aneb, jak s oblibou říkám, grázl od pohledu. Vysokej, štíhlej a neskutečně charismatickej. Blonďatý pěstěný dlouhý dready, hlubokej modrej spalující pohled, výraznej nos a ostře řezaný lícní kosti. Neznala jsem ho, ani trochu. Nikdy předtim jsem ho neviděla. Podle všeho jsme ale měli hodně společnejch přátel. Pořád zarytě mlčel a jenom mě se zaujetím pozoroval. Lichotilo mi to, ale i tak jsem se cejtila nesvá. Neuvěřitelně mě přitahoval a trochu mě znervózňoval fakt, že se mý zvířecí pudy začaly dost nápadně probouzet a povědomě se hlásit o vládu nad mým tělem. Bohužel jsem ale byla nucena odejít dřív, než jsem si vůbec stihla zjistit aspoň jeho jméno. Celkem jsem litovala, že jsem na úkor něj dala přednost svý ožralý kamarádce, která blila jak šakal a která dost nutně potřebovala někoho, kdo by jí odtáhl domu.

Myslela jsem si, že tim veškerý mý naděje na "vyrazit klín timhle klínem" nadobro skončily, ale hned druhej den si mě tenhle frajírek díky internetu našel a začal mi psát. Bydlel daleko, studoval ještě dál, byl o celý čtyři roky starší a kromě toho, že hrál na všechny možný hudební nástroje, bubnoval v jedný undergroundový kapele. Ihned mě zaujal a kromě zevnějšku mě na něm začala přitahovat i jeho povaha a smysl pro humor. Po několika tejdnech neustálýho psaní jsem se sebrala a vyrazila za nim na fesťák. Jen tak. Na jeden den. Na jednu noc. Nevim, co jsem si tenkrát myslela, ale rozhodně jsem věděla, že tam s nim spát nechci.

"Jdu si ke stanu pro pivo... Nechceš jít se mnou?" šeptl mi do ucha, když jsme tělo na tělo postávali v davu pod stagí. Ani si nevzpomínám, co hrálo.

"Uhm," nejistě jsem se ošila a napila se vína. Chtěla jsem dělat trošku drahoty.

"Neboj... Nestane se nic, co bys nechtěla," řekl jemně a já okamžitě roztála.