„Dobrý den.” Ode dveří pozdravila obě ženy mladá dívka a stydlivě sklopila oči k podlaze. Jak jen jí Lisa rozuměla. Pozdravila na nazpět a zatímco se dívka otočila k poličkám s kameny, Lisa se naklonila trochu blíž k Suzanne, aby ji slyšela „První zákaznice dne a Vaše první zákaznice. Zkusíte to vzít na starost?” Suzanne se na místě lehce ošila, zatímco pozorovala dívku, jak si do rukou bere větší citrín. „Nevím,” odpověděla šeptem, „kamenům nerozumím a-“
Než stihla dokončit větu, dívka přišla k pultu a vyskládala na něj několik kamínků. Lise se narovnala zpět na své místo, usrkla čaj z hrnečku a kývnutím naznačila, že Suzanne už nemá na výběr. Ačkoliv Lisa viděla v jejích očích obavy, nakonec se usmála a podívala do ceníku.
„Bude to všechno?” Dívka si na nose rozpačitě posunula brýle. Podle toho, jak křečovitě svírala popruhy svého batohu, jí nebyl tenhle ‘rozhovor’ moc příjemný, ale i tak mluvila dál. „No, ne... Víte - víte, potřebovala bych poradit. Nebo se spíš na něco zeptat.”
Suzanne si skousla spodní ret a ze strany střelila pohledem po Lise. Ta však neměla v úmyslu jí jakkoliv napovídat. Pokud se chtěla osvědčit jako někdo, kdo není v krámku, ale je jeho součástí, musel si najít vlastní cestu. Neřešila, jak Suzanne kameny vnímala a s jakým postojem je prodávala. Musela se ale naučit, jak si získat nadhled a umět odpovědět na různé dotazy, ať se jednalo o cenu kamenů nebo jejich astrologické vlastnosti. „Jen se ptejte,” vybídla ji Suzanne klidným hlasem, načež dívka přestala prsty drtit ametyst na pultu a z batohu vytáhla blok s ošoupanými deskami. Přisunula ho k Suzanne. „Vy jste Suzanne Noir, že ano? Můžete se mi ještě podepsat?”
ČTEŠ
Jak (ne)prodat své srdce
Short StoryNikdy nebylo snadné vykročit z řady a žít po svém. Lisa, převážně uzavřená introvertka s problémem komunikovat s lidmi, vyjadřovat své názory před ostatními a vlastním pohledem na svět, o tom ví své. Proto je pro ni zcela ideální prodávat kameny a k...
