Jak (ne)prodat své srdce

Část šestá - Duhový ráj

Lisa už byla několik minut v obchodě a připravovala se na jeho otevření, přičemž si stihla uvařit svůj ranní čaj a ten teď v hrníčku postával na pultu. Když si v zadní místnosti nalévala do konvice vodu, chvilku uvažovala, že nachystá jeden i pro Suzanne, avšak nakonec si to rozmyslela. Ani nevěděla, jestli má Suzanne čaj ráda a projevit dobrou vůli mohla i jinak. Když teď seděla v křesle za pultem a dlaněmi objímala hrneček, z něhož stoupal bílý kouř, říkala si, že udělala dobře. Sice si namlouvala, že se se Suzanne musí nějak seznámit, už jen proto, že ji znervózňovala myšlenka trávení většiny času s někým v podstatě cizím, ale bylo to těžší, než se zdálo.

Mezi tímhle vším se dveře od obchodu otevřely a dovnitř vklouzla Suzanne. Dnes na sobě měla černé kalhoty, bílou halenku a rudou rtěnku zcela vynechala. Přes rameno jí visela bílá plátěná taška a z uší si zběžně vytahovala sluchátka. Pak zaměřila pohled na Lisu usrkávající čaj a zářivě se usmála. „Dobré ráno, Liso," pozdravila ji, načež si zarovnala uvolněné vlasy za ucho a vykročila k ní. Lisa na sobě nedala nic znát, ale překvapilo ji, a jakou důvěrou vyslovila její jméno. Proto se přiměla usmát a pozdravit nazpět. „Dobré."

Všimla si, jak Suzanne svírá ucha od tašek a rozhlíží se, z čehož si Lisa vyvodila, že hledá věšák. „Ehm," odkašlala si, čímž na sebe upoutala pozornost druhé ženy. „Věci si můžete dát sem dozadu, je tam skříňka, polička a stůl, všechno máte volné."

Suzanne se otočila na podpatku a zamířila dozadu. Ačkoliv Lisa upírala pohled na poličky plné od podlahy ke stropu blyštivými krystaly, nemohla přeslechnout hlasité žuchnutí, když Suzanne s hlasitým výdechem položila tašku na židli. Očividně byla těžší, než na první pohled vypadala a Lisa jen s pozvednutým obočím přemýšlela, co všechno si Suzanne s sebou přinesla. Nakonec vyšla ze dveří, v jedné ruce držela krabici s jahodovým džusem a v druhé zápisník s pevnými deskami. Posadila se na stoličku vedle Lisy. Ta sledovala dveře, kudy přes sklo pronikalo sluneční světlo a jak dopadalo na zářivé krystaly, po celé místnosti se odrážely barevné paprsky.

„Páni," vydechla Suzanne a vytáhla z kapsy mobil, aby si mohla pořídit fotku. Lisa se na ni poprvé od doby, co vešla, skutečně podívala a pozvedla rty do úsměvu. „Krásné, že?" Suzanne se dívala na pořízené fotky do mobilu, ale horlivě přikyvovala. „Vypadá to, jako z každého kamínku vystupovala duha," okomentovala celý úkaz. Pak se Lise podívala do očí s chápavým výrazem. „Rozumím, proč to tu máte tak ráda."

Lisa se pro sebe pousmála. Nemyslím si, že tomu skutečně rozumíte, na to mě vůbec neznáte, problesklo jí hlavou, ale jelikož nechtěla být nezdvořilá, souhlasně přikývla. „Je to můj svět," odpověděla zrzka, načež se otevřely dveře a dovnitř vešel první zákazník dne.