Jak (ne)prodat své srdce

Howlit

Možná, že křišťál nebyl tak úplně první kámen, který kdy vlastnila, jako spíš krystal, u něhož si naplno uvědomovala jeho kouzlo a krásu. Roky už totiž na ruce nosila náramek z bílých korálků vyrobených právě z howlitu. Ani nevěděla, proč nebo kdy ho dostala, ale matně si vybavovala, že to byl dárek od táty. Dokud se nezačala o kameny zajímat, nikdy by ji ani nenapadlo, že na ruce už od od dětství nosí howlit.

Howlit přináší hluboký klid k uvolnění a meditaci. Udává se, že dodává harmonii a odolnost vůči stresu. Umožňuje prý nenechat se zasáhnout problémy jiných. Dokáže prý vynášet na povrch sebeklamy, rozpoznávat podvědomé pocity a myšlenky, uklidňovat city, překonávat nervozitu a podrážděnost. Probouzí v nás bezvýhradnou lásku sami k sobě.

Lisa na howlitu nic zvláštního neviděla. Možná se jí líbily různé barvy, třeba modré howlity jí přišly pěkné a na podobné náramky, jako nosila ona sama, byly ideální. Několikrát uvažovala nad tím, jak zvláštní je, že howlit nepokládá za svůj první kámen vůbec. Když ho ale porovnávala s křišťálem, přišla na důvod. Jelikož ho nosila celé dny na ruce, ani nevnímala, že by byl nějak speciální. Byla si jistá, že první z kamenů by speciální měl být. Měla by z něj cítit něco zvláštního, hlubokého a nostalgického.

I přes to však náramek nesundavala. Howlity vypadaly na její ruce pěkně. Vlastně jí připomínaly, že ne všechno, co se stane napoprvé, musí hned být to nejlepší - jako vztah, kamarádství, koupání v moři nebo poslech nějaké písničky. Každá zkušenost se počítala, Lisa z vlastní zkušenosti věděla, jak jsou i pokusy samotné cenné a kolik se z nich naučila. Přesně proto náramek z howlitů nikdy nesundavala, jelikož když občas cítila, že stojí na pomyslném rozcestí a neví kudy dál, howlity ji správným směrem postrčí. Nemohla říct, že by je vyloženě milovala, avšak velmi za ně byla vděčná. Stejně jako zkušenosti, i howlity pro ni byly cenné a zasloužily si zacházet s respektem.