Deník snoubenky

Zasnoubení

Den první, 12.3.2033
Nový deník, nová země, nový život, ale stejný chlap. S Derekem jsme oslavili společně šesté výročí našeho vztahu, jenž započal v době, kdy on byl praktikant na naší škole a já tam studovala. Ach, byla jsem mladá, plná ideálů, nemyslela jsem si, že můj tehdejší partner, doktor S. A. nikdy nebude nevěrný. Byl a byl a byl.
Teď po letech jsme oba dostali práci v Německu, Derek jako rodilý mluvčí ruského jazyka v jazykovce, já jako překladatelka. Drásá mne, že kvůli situaci s "našim povedeným panem prezidentem" se vidíme s rodinami častěji přes obrazovku, než ve tváři. Nejžhavějším tématem je aktuálně pokus o přemluvení, aby se přestěhovali za prací aspoň na Slovensko, nebo do Česka. Především moje rodina to odmítá, v Rusku jsou doma a i když nesouhlasí s tím, co ten debil z Kremlu dělá, nemůžou nic dělat. Můžou, jít pryč. My dva bychom jim pomohli.


Ekaterina, v Německu nazývána všemi Katie, svým milým ale navždy byla Kaťušou se vracela z většího nákupu. Zdržela se, chtěla sebe a Dereka potěšit tím, že přiveze sushi na večeři. Sobě avokádové maki a jemu lososové maki a nigiri. Rovnéž absolvovala výraznou vzhledovou obměnu. Z křehké blondýnky se stala nádherná tmavovlasá žena, které nechyběla sebedůvěra a úcta nejen k sobě. Při této večeři si s ním chtěla odpočinout, ovšem netušila, že její Dereček bude mít stejný záměr. No, spíše podobný.

„Ahoj, miláčku." zavolala jsem, když jsem přešla prach našeho bytu.
„No pojď, pojď. Čeká tady na tebe překvapení." svolal nadšeně on.
„Ne ty pojď! Helfnout mi s nákupem!" ohradila jsem se. Naštěstí vzal mi tašku, bobík.
„Sushi!" vykřikl příjemně překvapený, když ho vytáhl z tašky. Stejně já jsem měla radost, když jsem uviděla zákusek na stole. On měl menší borůvkový koláč a já měla dort s příchutí lesní plody. 
„No ne. Co slavíme?"
„Dortíček jen tak pro radost, pro moji nejdražší, nejúžasnější, nejkrásnější, prostě pro nejlepší." Objal mě zezadu a políbil mě na tváři.
„Tak si to dáme jako dezert, ju?" Nakoukla jsem na něho. Nalili jsme si k večeři náš oblíbený jablečný cider. Předtím samozřejmě zažertoval: „Kde je ta moje něžná blondýnečka? Ta moje víla?"
„Ona tu pořád je, jenom má tmavší vlasy." odpověděla jsem. „Teď jsem carevna všech víl." chytila jsem ho za jeho tváře a políbila. Později uznal, že ta proměna mi sluší, že mi to dodalo větší ženskost. „V práci budeš mít větší respekt, ty moje..."
„Tvoje co?" než to dořekl, vrazila jsem mu upřímnou pusu na pusu. Začervenal se a ztratil slova. Měli jsme po asi dvaceti minutách dojezeno, když jsme byli k sobě v ňuňu chvíli. Netrvalo dlouho, pak mě přenesl do ložnice, spadly dolů jeho vrstvy oblečení, pak moje... Hezký to bylo, opravdu moc... Tím pravým vyvrcholením našeho milování bylo, když jsme si do postele vzali dortíček a ten jsme si snědli. Pak přišel s krabičkou za zády... To, co bylo v krabičce ze mě učinilo jeho snoubenku. Bude ze mě brzo paní Puškinová. 

Derek před Kaťušou poklekl a otevřel onu krabičku.

„Vím, není to asi podle tvých představ. Žádám tě k ruku nahý, místo toho, abych tě vzal někam na jídlo nebo do divadla... Ale jsi pro mě důležitá celých těch sedm let, co jsme spolu. Jsi opravdu ta nejvzácnější bytost, kterou jsem kdy poznal. Ekaterino Sergejevno Iljinová, vezmeš si mě?"
„Vem to čert, zda žádáš nahý, oblečený... Ano!" vykřikla ona nadšeně. Chytla ho kolem ramenou a vášnivě políbila. Kroužek s modrým kamínkem jí byl navlečený. Projížděl mými rozcuchanými vlasy, obdivoval novou barvu.
„Jsi nádherná." šeptal jí do ucha. „Těším se, až budeme svoji."
„My už jsme, bobíku." políbila ho ona na to. Ale teď budeme svoji i příjmením, pane Puškine."
,,Pojď ke mně ty, budoucí paní Puškinova." zazněl místností šťastný i laškovací smích. Z polibků a doteků, které byly mířeny všude vzešl druhý styk toho večera. Jak napsala Kaťuša si do svého předchozího deníku:
Přemlouvala jsem ho, abychom se poprvé spolu vyspali. Už jsem s ním párkrát sdílela postel, ale k sexu zatím nedošlo. Dva roky spolu chodíme a on se do fyzična stále moc nehnal. Říkal mi neustále: Nechci tě nutit, nechci ti způsobit újmu, nechci spšchat. Neustále jsem mu opakovala, že žádnou újmu mi nezpůsobí, že toužím jen po něm. Nakonec jsme se k tomu odhodlali. Pro něho bylo to náročnější, protože to dělal poprvé za život, ale stálo to za to! Miluji ho, Puškinečka.

Zápis ze dne 12.3.2033 pokračoval těmito slovy: Po druhém sexu nastala u nás menší filozofická momentka. ,,Nechci, aby sis mě brala jenom, abys mi udělala radost. Budu čekat klidně i do důchodu, až budeš schopná říct mi datum svatby."
,,Myslím, že čekat zas tak dlouho nebudeš, asi zvolím v tomto postoj našich rodičů- do roka a do dne."
,,To jsem si teda vybral špatnou dobu. To bude deštivo, to bude nemilé."
,,Na tom přece tolik nezáleží. Upřímně, chtěla bych menší obřad, na úřadě postačí, v pravoslavném kostele mě to neláká. Já, ty, moje nejbližší rodina, tvoje nejbližší rodina a budu spokojená."
,,A co takhle po obřadu utéct do teplejších krajin? Do Španělska, Itálie, Řecka? Kde by se ti zalíbilo?" Tenhle návrh mě přinutil se červenat. 
,,A my na to máme?" 
,,Budeme mít." chytl mě za ruku a tu políbil. ,,Kaťuško moje...Uděláme si to nádherné, jo?"
,,Uděláme." obtiskla jsem mu do jeho ruku svou pusu. ,,Hlavně, aby přijeli naši." povzdechla jsem si.
,,Přijedou, neboj se. Přinejhorším uděláme svatbu v Moskvě a z tama pak někam odletíme." 

,,O této možnosti nechci slyšet..." pronesla jsem otevřeně. Ačkoliv je mi Rusko drahým domovem, odmítám se tam v době vlády jistého pána vrátit. Dobře, politika není to nejhlavnější. Spíše již nechci žít v blízkosti člověka, co mě v mládí hodně poznamenal. Netoužím po tom být tím naivním a důvěřivým děvčátkem, tou holčičkou v růžové. Jsem teď žena, co bojuje nejen za své štěstí. Jsem svědomitá ve své práci, všichni si mě tam váží, má rodina mě obdivuje za můj přístup k novému životu a i můj partner mě nebere jen jako hospodyni a sexuální hračku. Miluju, když se milujeme, miluji ale též i klidnou romantiku bez hnaní se k tomu... Miluji Dereka, každý den více a více. Svou víru jsem sice opustila, to mi však nebrání vyslovit Bohu díky, že mi v ho v sedmnácti letech poslal do cesty v tom autobuse do školy.