Deník snoubenky

Návrat Azarovů

Druhý den ráno uviděla Kaťuša ve svém diáři, že je objednaná na prohlídku u gynekologa. V práci jí dovolili přijít až po kontrole. V klidu osamotě posnídala a vydala se do nemocnice, kde měla její lékařka, doktorka Beckerová ordinaci.

Pomocí MHD jsem se dostala ke špitálu. Výtahem jsem si to mířila do třetího patra. Tam jsem potkala člověka, kterého bych vůbec v Německu nečekala. Můj starý známý, Mudr. Stanislav Azarov! Opravdu, byl to on! Kromě pár vrásek se téměř za těch nezměnil. Moje první myšlenka byla: Co tu kurva dělá? Nevědomky jsem si to pomyslela takovým hlasitějším šepotem. Muž se na mě otočil, pohlédl na mě svýma očima, šibalsky se usmál a pověděl: „Jsi to ty, Kaťuško?" V ten moment jsem chtěla utéct, ovšem tuhle možnost jsem neměla.
„Ich verstehe das nicht." pověděla jsem mu.
„Tak ty nerozumíš?" nasadil koketní hlas. „Ty si myslíš, že když začneš mluvit německy, když si obarvíš vlasy, že tě nepoznám?"
„Nechte mě být!" pronesla jsem rusky. Vystoupila jsem z výtahu, rychlým krokem jsem šla k ordinaci. Čekárna byla prázdná, když sestřička viděla můj vyděšený pohled, hnala mě dovnitř.
„Co se stalo, slečno Iljinová?" zeptala se mě. Hned mi nabízela sklenici vody na uklidnění.
„Viděla jsem muže, který mi byl blízký v minulosti. Ale v současnosti se mi velmi hnusí." přiznala jsem upřímně.
„No jo, expartneři." ozvalo se typickým ženským sarkasmem paní doktorky z ordinace. „To jsou zajímavé existence." I když to ona myslela nadneseně, nebrala jsem to tak. Chtěla jsem v klidu projít prohlídkou a pak se vrátit na práce. Jsem v pořádku, budu opět užívat přírodní preparáty, takže bych za normálních okolností měla radost. Kdybych nepotkala Stanislava. Velkou úlevou pro mě bylo, že podruhé jsem ho ve špitále neuviděla.
V práci mi to poměrně uteklo, ale vládla mnou nervozita. Co když se s panem S. A zase potkám? Bojím se toho jako čert kříže.

Kaťuša napsala Derekovi, jestli by pro ní po práci nepřijel. Ochotný partner přijel do desíti minut.

Vládl mnou nepříjemný pocit, který se zapsal i do mého obličeje. Celá jsem se klepala, když jsem nastupovala jsem do vozu.
„Co se stalo, miláčku?"
„Stanislav..." vykoktala jsem.
„On ti volal?"
„Hůř, je v této zemi! Viděla jsem ho v nemocnici." Moje hysterie v ten moment neznala mezí.
„On tam pracuje?!"
„Asi... Nevím, co tady dělá. Bojím se, aby mi něco neudělal." Derek mě uklidňoval, že mi nemusí nic udělat, že naše aféra byla už před lety. Celý večer mě musel uklidňovat. „Vše bude v pořádku, miláčku."
„On asi mě musel pronásledovat. Ale proč až po letech?"
„Nemyslím si o něm, že by si tě vyhledal po letech." pronesl on.
Trvalo nějaký čas, než jsem usnula.

Druhý den jsem potkala jiného Azarova, tentokrát Maxima. Už to nebyl ten emařský klučina, jakého jsem já znala. Byl to mladý, elegantní muž, plný síly. Už neměl tvář výraznou od černého líčení, neměl vyholenou hlavu, narostly mu i krásnější vlasy než dřív. Překvapilo mě to, že vidím i jeho. Vím o něm, že se svým otcem nemá dobré vztahy, protože ho štvaly jeho avantýry s dívkami jeho věku, včetně mně.
„A ty co tu chceš?" zeptala se Kaťuša Maxima bez pozdravení.
„Ahoj, Kaťušo." pozdravil jí spolužák. „Nevěděl jsem, že Německo z tebe vzalo slušnost."
„Nevzalo, jenom po tom, co jsem viděla tvého otce včera." Maxův výraz se polekal.
„Cože, on je tady?!"
„Ano, v nemocnici."
„Ale jemu vzali lékařskou licenci! On nemůže pracovat ve špitálech! Kvůli těm svým milenkám, které hledal i v nemocnici." Tato informace Kaťušu zaskočila.
„Třeba mu to zrušení platí pouze v Rusku. Proto utekl sem."
„On se rozhodl tě vyhledat. Odřízla si ho ze dne na den."
„A ty se mi divíš?" Kaťuša chtěla skončit tenhle hovor a vydat se co nejrychleji směr práce. Max ji silně chytl za ruku, aby jí se slovy: „Třeba společně přijdeme na to, co fotrovi přelítlo přes nos." podal papírek s telefonním číslem.

V práci jsem se snažila rozptýlit překladem, který mi byl přidělen. Docela to šlo, ale stále mě žere, co tu Azarovi dělají. Chtěla jsem v klidu žít, dostat svou rodinu někde poblíž, ne si připomínat svoje hříchy z minulosti. Co je na tom k nepochopení?

„Kattie, jak jde ten překlad?" zeptala se jí nadřízená.
„Jde to, do týdne to bude hotové."
„Kopněte do vrtulky, prosím vás. Už včera by to mělo být!" zvýšila na ni hlas šéfová. 
,,Nebojte se, bude to včas." 
,,Včera bylo pozdě!" ,,Včera bylo pozdě..." pronesla jízlivě a parodicky Kaťu, když paní odešla. Kdyby ta kráva věděla, že jsem nejspíš potenciální obětí stalkingu od svého ex... Zazvonil jí pracovní telefon. To nikdo nebude, takových hovorů mám... pomyslela si.
,,Redakce Heute, oddělení překladů cizojazyčných děl, prosím?" vyslovila dobře známou větu. 
,,Dobrý den, u telefonu doktor Stanislav Azarov." Tuhle větu nechtěla Ekaterina slyšet, ani německy- jak byla řečena, ani rusky. Nechtěla jí slyšet vůbec. Klepalo se jí celé těle, nicméně v hlase se snažila znít klidně. 
,,Přejete si, pane doktore?" Azarov ji pochopitelně poznal po hlase, nicméně dál mluvil německy. 
,,Mohli byste mi přeložit jednu lékařskou studii?" Zapomněla mu opomenout ten fakt, že už aspoň podle jeho syna nemá již licenci.
,,To by nebyl problém. Přeposlal byste vaši žádost emailem paní Ulrichové? Ta to má na starosti." 
,,Myslel jsem, že to vyřešíme telefonicky, slečno." 
,,No to víte pane, takhle daleko jsme nedošli, to musíte poslat ukázku a nejlépe se dostavit." nasadila Kaťuša arogantní tón hlasu. ,,A prosím vás... Příště jednejte s paní Ulrichovou, později se slečnou Mikušenkovou! Překlad odborných článků má na starosti ona." 
,,Slečno Iljinová, opravdu to nemůžu vyřešit s vámi?" 
,,Nemůžete, nashledanou." Kaťu měla chuť to již zavěsit, ale stihla ještě uslyšet: ,,Já si tě najdu." 

Zatímco Kaťuša prožívala stres ze Stanislavové výhružky, Derek měl mezitím v práci návštěvu. Maxim Azarov ho vyhledal, aby mu řekl o setkání s jeho přítelkyni a hlavně o jeho otci. 

Překvapilo mě, že Maxim kromě mě vyhledal i Dereka. Při večeři mi on tohle setkání přetlumočil. 

,,Přišel za mnou, řekl mi, co se stalo, že tě potkal. Ještě mi řekl o tom, že v Rusku už nemůže léčit, že neví, jak se mu povedlo získat místo v nemocnici tady. Prý ti na sebe dal kontakt, kdyby náhodou se něco opakovalo."

,,Dal, dal. Přišel na něco?" 
,,Zjistil, kde bydlí a konfrontoval ho. Azarov mu řekl, že chce začít nový život a že mu licenci brzo vrátí. Díky jeho kamarádovi se mu povedlo sehnat místo sekretáře ředitele v nemocnici. Takže svůj zákaz neporušil." 

,,Tak nový život..." odfrkla jsem si. ,,A ještě líp se mnou. Nedá mi pokoj, hřích z mládí." V ten okamžik jsem se rozplakala. 

,,Kaťulko..." pronesl sladce Derek a šel blíž ke mně, aby mě obejmul. ,,Miláčku můj, ten debil ti nestojí za tvé slzy. Vím, bojíš se, ale co když zbytečně? Já tomu nedávám lehkou váhu, ale co když opravdu neplánoval, že tě potká?"

,,Tak proč by mi v tom telefonu řekl: ,,Já si tě najdu?"" 

,,I kdyby tě našel, já tě nedám! Slyšíš?" vzal si můj obličej do svých dlaní a díval se do mých očí. ,,Jsi moje snoubenka, já tě miluji a budu se snažit tě chránit!" Silně jsem ho objala, držela jsem se ho jako klíště. Docházelo mi v ten moment, že nás čekají těžší časy...