Deník snoubenky

Albinina návštěva

Tak jak měl Derek včera návštěvu, i já jsem dneska byla navštívená. Když mi to bylo kolegyní Mikušenkovou oznámeno, docela jsem se bála, aby to nebyl Azarov. Azarov to byl, ale ani ne Maxim, ani ne pan doktor. Jednalo se o Azarova v ženském rodě. Byla to Albina, která se za Maxe provdala.
„Ahoj, Ekaterino." vstoupila do dveří mé kanceláře. I u ní skončilo emařské období ze střední. Měla vlasy ostříhané na krátko a odbarvené. Tak jak jsem v mládí často přirovnávala jejího manžela k jednomu slovenskému politikovi, ona vypadala jako ta česká vražedkyně, co se svým mužem měla na svědomí několik důchodců. Pořádně ji od ní ale odlišovalo těhotenské břicho. 

„Albo, co tady děláš? Posaď se." byla její překvapená reakce.
„Jak dobře víš, jsem vdaná za Maxe, vždyť si to pamatuješ, požádal mě na maturitním plese o ruku."
,,A jak to souvisí s tvým mužem, který včera kontaktoval toho mého?" pomyslela si nahlas. 
,,Ty sis opravdu vzala našeho bývalého suplenta?" V Kaťuše začaly vybuchovat nervy z celé situace.
,,Na tom teď nezáleží. Proč jsi tady? Proč je tady tvůj tchán? Tvůj muž?"
,,Uklidni se, kurva. Mně taky tohle všechno není příjemné." pohladila si Alba svoje bříško. Svoji odpověď pro Kattie přesměrovala k miminku. ,,Tvému dědečkovi přeskočilo kvůli sebrání licence, tvému tatínkovi hrabe kvůli němu a mně brzo trefí z nich šlak." 
,,On byl na psychiatrii?" vypadlo z Kaťuši.
,,Jenom dva týdny, pak se mu povedlo díky penězům dostat ven. Hodně mu hráblo po tom, co jsi utekla definitivně z Ruska. Kurvil se s holkama tvého věku, dokonce mladšími, aby zapomněl na tu hodnou panenku, co byla jen a jen jeho. Nezapomněl. On tě miluje. I když Maxovi řekl, že sem přijel začít nový život, on chce prožít zase ten románek se šprtkou, co jim chodila uklízet." 

V ten okamžik jsem se zachovala trošku zbrkle, svalila jsem si věci a šla za šéfovou, že si beru home office. Albina se divila mému postoji.
„Kaťu, třeba to nebude tak zlé. Třeba ho zajme nějaká mladší holčina."
„Po tom, co jsi mi řekla, nevěřím tomu." pronesla jsem. Vzala jsem si taxíka, ji jsem nechala odvést k hotelu, kde je ubytována, já jela až domů. Nasílu jsem se uklidnila, dokončila jsem překlad, udělala jsem si oběd.
Na mobil mi přišla tato zpráva: Kaťuško, ještě je čas se nezbláznit. Stačí, když se dáš na správnou cestu.
„Stanislav!" došlo mi. Zavolala jsem Derekovi, kdy se vrátí z práce. Odpověděl, že do dvou hodin. Opět jsem se donutila se uklidnit, abych byla schopná normálně fungovat, udělat si jídlo. Nepovedlo se mi to. Celá jsem se složila na zem a propadla hysterickému pláči. Hlavou se mi honilo všechno, co jsme s panem A. prožili. Od vyznání do označení v tom chrámu. Od jeho odjezdu na přednášení na odhalení jeho děvkaření. 

Trvalo až do večera, než Derek Ekaterinu uklidnil. Po dlouhé době se musela napít čaje na uklidnění, aby naspala aspoň pár hodin. Jejímu příteli se povedlo ji ještě svést do společné sprchy. Za běžných okolností by se v té sprše krásně k sobě měli, svedli by se k milování, ale když ani v jedné tváři není smyslný pohled, pak ani to nejněžnější svádění nemá cenu.
,,Co jsem komu udělala?" začala se litovat Kaťuša.
,,Ty jsi neudělala nic, miláčku. Léčit by se měl pan Azarov, ne ty." 
,,Nemůžu se z toho zbláznit, to on chce. Opět tu mladinkou dívenku, co by utíkala za ním."
,,Ty můžeš utéct, ale jenom za mnou." pronesl škádlivě Derek. Po dlouhé chvíli se objevil na její tváři spokojený úsměv, který se zvětšil, když objala svého milého. 
,,Jsi pro mě ten nejvzácnější člověk." 
,,Neboj se, já tě ochráním." zopakoval asi po tisícáté za těch pár dní.

Ráno mi přišla zpráva ve znění: Ahoj, Kaťušo. Můžu přijít k vám? Byla to Alba. Odepsala jsem jí, aby přišla kolem desáté hodiny dopoledne. Derek měl učit až právě od desíti, proto se mnou pobyl do devíti. Po společné snídani odešel do práce, já jsem připravila menší pohoštění z toho, co dům- v našem případě pronajatý byt dá. 
Zazvonil zvonek, šla jsem otevřít. S Albinou jsme opět hovořili o jejím tchánovi. ,,To, co jsem ti řekla, že Stanislav skončil na chvíli v blázinci kvůli tobě, bylo přehnaný. Omlouvám se. Už dávno nejsi zodpovědná za jeho pocity. Ale chybí mu právě taková ta partnerka, nad kterou by mohl mít nadvládu jako Elvis nad Priscillou. Myslel si, že když tě přesvědčí, že se změní, takže se vrátíš k němu. Zatím neví, že to víš."
,,Jestli mě bude obtěžovat, informuji tě, milá Albino, že budeš mít tchána ve vězení." Po té poplakané epizodě ze včerejška se ve mně ozval ten bojovný duch, co nechtěl už nechat o sebe dříví štípat. ,,Policie, právník, soud."
,,To snad ne. My s Maxem ho přesvědčíme, abychom se vrátili zpátky do Ruska nebo aspoň do jiného města." vypadlo z Alby.
,,Pokuste se o to, ale jestli se něco stane, tak ať si mě nepřeje. Už nejsem ta mladičká dívenka, co mu byla matrací." 
,,To nebude tak horké, žaloba nejspíš nebude potřebná." nasadila na mě Albina medový hlas. ,,Ber v potaz, že Stanislav bude mít první vnouče! Dítě potřebuje prarodiče, syn potřebuje otce." 
,,Já tomu rozumím, ale bohužel pro tebe- jsem sobec. Chci především svoje bezpečí a svůj klid. A chci to samé pro svou lásku, ty taky chceš pro své dítě i svého manžela to nejlepší." 
,,Chci to nejlepší hlavně pro svého tchána, přijal mě do rodiny, aniž by mě musel prcat!" rozkřikla se labilněji. Velmi jsem se ovládala, abych se nerozesmála z toho, že by byl Azarov schopen se dopustit toho, čeho byli Rusové schopni hlavně v minulosti. 
,,Neříkej mi, že by se někdo opravdu odvážil souložit se svou snachou." vypadlo ze mě.
,,Promiň, je toho na mě moc. Dítě, Maximova potřeba chránit Stanislava, jsem tady jenom kvůli nim. Chtěla jsem se vrátit do Petrohradu, odkud jsme se s našima přestěhovali do Moskvy a tam porodit. Nakonec se mi asi malý narodí tady." 
,,To bude kluk?"
,,Bude, kluk jako buk. Takže jsem v naší rodině jako královna." 

Pogratulovala jsem Albině k budoucímu potomkovi a uvařila jí další hrnek falešné kávy ze žita. Když odešla, z čísla na druhé simkartě jsem zavolala tomu, kdo mi včera poslal tu zprávu. Jednalo se opravdu o Stanislava. Okamžitě jsem to však po uslyšení jeho hlasu típla a zablokovala si jeho číslo. 
,,To jsem měla už včera." pomyslela jsem si nahlas.