zvednutý kámen ve tvé dlani
šeptáš mu aby ti splnil přání
a vzpomínka tato přiběhne na "zapískání"
vůně květiny za stmívání
její křehkost a smilování
nechat se utrhnout jen pro tvé mání
tvé bolavé dospívání
jak učili tě uhýbání
jak teprve nacházel jsi slitování
možná včerejší večeře je snídaní tvou starou
možná tvůj příští čin již určil dřív jak se věci stanou
možná slova z mysli na svět už se nedostanou
světlo vprostřed lebky svítí do tmy
musely se rozloučit ty rty co navzájem se dotkly
a temno co z nich vystřelilo ven prosáklo až do plic
vyčkávajících hodin zbývá ještě stovky
a nikdy není nesprávná chvíle pro oddych
je nutno pouze nechat rozum aby na setinu problik'
nejlepší je neohlásit přílet a vážit si té chvíle
kdy jsi přesně dosáhl svého vysněného cíle
a netrhá ti realitu žádný jiný výlet
protože jsi ještě nedorazil
a až doopravdy přiletíš, už budeš zase jinde...
