Naděje [STEIN27]

Část 4.

Vešla jsem do kuchyně kde už byli všichni kromě Petra. ,,Kde je Petr?" Zeptala jsem se potichu. ,,Kde asi. Spí." Řekl Nik.
"Ok." Podívala jsem se do lednice a vytáhla vajíčka. ,,Chcete taky?" Všichni jen kývli na souhlas a já šla dělat snídani. Po chvilce přišel i Petr. ,,Jak jste se vyspal pane?" Zeptala jsem se ho. ,,Je mi na piču." Sedl si ke stolu. Když jsem se na něj otočila, vypadal hodně nevyspanej. Spíš hodně na sračky. Smíchal si toho hodně. Nevím přesně co protože to už si nepamatuju. Byli 4 hodiny a kluci už odešli. Já se strašně nudila. Zavolala jsem Lucce. Lucka je moje nejlepší kamarádka. ,,Zvedni toooo..." zašeptala jsem do telefonu. ,,Čaaaaau!!" Konečně uslyším Lucčin hlas. ,,Ahoooj. Jak se máš??" ,,Jo dobrý. A ty? Co novej byt?"
,,Jo taky dobrý. Byt je úplně nejlepší. Jsem za to bráchovi strašně vděčná." ,,Tak to je super." Volali jsme si až do večera. Měla jsem hlad. Šla jsem do kuchyně a otevřela ledničku s nadějí, že v ní něco bude. Bohužel... marně. Zavřela jsem jí a chtěla objednat jídlo ale brácha to stihl dřív. Už stál ve dveřích s plnou taškou jídla z mekáče. ,,Nemuseli bychom furt jíst fastfoody." Řekla jsem když jsme dojedli. ,,Však nejíme furt fastfoody. Tak zítra něco uvaříme." ,,Tak jo." Zvedla jsem se a šla do pokoje. Vzala jsem si pyžamo a odešla do koupelny. Potom jsem řekla bráchovi dobrou a ulehla jsem do postele. Ani ne za minutu jsem spokojeně oddychovala. Vzbudil mě hlasitý smích. Vstala jsem a šla se podívat kdo je u nás. Ještě než jsem otevřela, slyšela jsem jak Calin říká ,,Ticho ať nevzbudíte ségru." Otevřela jsem dveře a brácha se na mě trochu smutně podíval. ,,Promiň ségra nechtěli jsme tě vzbudit." ,,V pohodě." A když jsem uviděla toho modrookého kluka, on je fakt hezkej..