Naděje [STEIN27]

Část 1.

"Tak tohle je můj byt." Řekl Calin když otevřel dveře od bytu který mu patří. "Pojď za mnou, ukážu ti tvůj pokoj." Řekl a rozešel se ke dveřím.

Jo, měla bych se taky představit. Jsem Veronika Panfili, je mi 20 a dělám uměleckou školu v Brně. Calin je můj o 6 let starší brácha. Rodiče nemáme protože... umřeli když mi bylo 14. Calinovi bylo 20, proto se odstěhoval do vlastního bytu. Já zůstala s babičkou do svých 18. Pak jsem se přestěhovala do svého bytu, ale začala jsem se cítit osamocená. A když jsem to řekla bráchovi, tak mi hned nabídl abych se k němu přestěhovala.

"Ty vole si děláš srandu ne?!" Vejdu do krásného pokoje a najednou za sebou slyším vyzvánění. "Chvilku." Odešel asi do... kuchyně? No to je jedno.

Po chvilce se vrátil. "Musím jet do studia nevadí?" Proč by mi to sakra mělo vadit? "Jasně že mi to nevadí."

Bylo 7 hodin a Calin se vrátil společně s nějakýma klukama. "Čaau. Tak kluci tohle je moje ségra Verča. Ségra tohle je Dominik, David, Marek a Petr." Všichni mě objali kromě Petra. Nelíbil se mi už od pohledu na něj. Nejvíc v pohodě byl Dominik, s tím jsem si hodně sedla. Byl hodně milej.

Sedli jsme si na gauč v obýváku a povídali jsme si. Začal si se mnou povídat i Dominik. Že by noví kamarádi?

Myslím si že pro začátek to stačí.
Luv ya all❤️❤️🫶🏻
•241 slov