☀️My Type☠️(Solangelo oneshots)

Operace Solangelo

Nico a Will spolu tajně chodili takřka měsíc. Dali se dohromady těsně po válce s Gaiou, ale s coming outem chtěli počkat, až se vše uklidní. Jenže tábor samozřejmě něco tušil... Afroditin srub měl co dělat, aby je někde nezamčeli do doby, než je uvidí se spolu líbat. Zkrátka celý kemp je shipoval a chtěl je vidět šťastné.

A tak se rozběhla ,,tajná" operace, která měla za úkol rozseknout spoustu sázek a dát je konečně veřejně dohromady.

,,Takže... Plán je takový: Já a Piper zařídíme, aby se Nico a Will dostali na místo, aniž by tušili, co se děje," začal Jason a měl co dělat, aby nezačal poskakovat po Percyho chatce nadšením. ,,Jo , ale co jim jako řeknete? Hej Nico, všichni víme, že Will je TVŮJ TYP, takže se buď teď hned dáte dohromady, nebo vás násilím dotáhneme k Afroditě, aby udělala čáry máry fuk!" vyjádřil se Percy, zatímco všichni propukli v záchvat smíchu.
Snad krom Hazel, která stála v rohu místnosti a uraženě se ovívala rukou, ostatně tak, jak to dělávala, když se jejímu 80letému já něco nezdálo.

,,Kde je Frank? Už tu měl být!" zeptala se nervózně Annabeth, zatímco neklidně pokukovala z okna a sledovala příchozí cestu. ,,A já myslela, že moje plány dokáže pokazit jen Percy!" stěžovala si znova. Další záchvat smíchu. Frank se naštěstí zanedlouho nato vrátil s jídlem a pitím na večer a schytal Annabetin nabručený výraz. ,,Lidi, jestli se nebudeme řídit podle plánu, nevyjde to." ,,Od kdy shipuješ Solangelo?" zeptal se s pošklebkem Jason.

,,Oki, Willovi právě skončila směna lidi, čas jít do akce" přerušila diskuzi Piper a na všechny se významně podívala.

— — —

Will:
Seděli jsme spolu s Nicem na pohovce v jeho srubu a zachumlaní pod dekou jsme si užívali přítomnost toho druhého.

Bohové, on je taaaak roztomilý, když spí. Jeho překrásný obličej se konečně klidně usmívá a nutí mě se zajímat, co se mu honí hlavou.

Ale nevzbudím ho, jen si ho přitáhnu blíž k tělu a něžně mu políbím čelo. Spatřím drobounký úsměv na jeho rtech, dostatečný nato, abych se sám usmál.

Když tu najednou někdo naléhavě zaklepe na dveře. ,,Haló? Nico? Tady Jason, něchtěl bys na chvilku pokecat? Potřebuju si s tebou o něčem seriózně promluvit!" Ozve se z venku a donutí mě se od Nica leknutím odtáhnout.

Nico se rozespale posadí, stále částečně zakrytý černou dekou, a rozhlédne po místnosti, hledajíc toho, kdo ho probudil z mírumilovného spánku. ,,Nico? Jsi tam?" Ozve se znova netrpělivě Jason. Ten si jen promne oči a pokusí se vstát, ale halda přikrývek se mu zamotá pod nohy a ve vteřině se syn Háda válí rozmrzelý na zemi.

Okamžitě se taky pokusím se zvednout, ve snaze mu pomoci, ale místo toho o svého kluka zakopnu a neúspěšně skončím na něm. Jakože DOSLOVA na něm. Po tváři mi přeběne nervózní úsměv, zatímco Nico, rudý jako rajče chytá dech.

,,Bohové, jsi v pořádku?!" zeptám se ho polekaně a nemotorně se pokouším vymotat z přikrývek.

Fakt, že každou vteřinou do dveří mohl vkročit syn Jupitera nám vůbec nepomáhal. Proklínal jsem se, že jsem nezamčel dveře, když jsem přišel.

,,Hej Nico, vím, že tam seš, slyšel jsem tě! Fakt s tebou potřebuju mluvit!" naléhal Jason. A já byl jen vděčný že nerozpoznal naše hlasy.

Jason:

Co tam sakra dělá?! Jasně, možná je jenom ještě stále rozespalý v posteli a jenom se mu nechce vstávat, ale od čeho by pak byly ty rány které jsem slyšel? Že Bych trpěl halucinacemi?