☀️My Type☠️(Solangelo oneshots)

Postarám se o tebe🖤💛

Bylo pozdní srpnové odpoledne a v táboře Polokrevných zrovna probíhala společná večeře. Táborníci u stolů si spokojeně povídali a ládovali se svým jídlem. Pavilonem se linula příjemná vůně lesních jahod a táborového ohně a poslední denní paprsky se pomalu ztrácely za obzorem. Něco však bylo jinak. Přímo uprostřed jídelního placu se nacházely tři volné stoly, Nico, Percy, ani Jason dnes nepřišli na večeři.

Will:
Will, normálně veselý a bezstarostný syn Apollóna, posmutně sledoval Hádův stůl, zatímco se nepřítomně rýpal ve svém jídle. ,,Děje se něco Wille?" zeptala se starostlivě jeho sestra Kayla a něžně přitom pohladila bratra po rameni. ,,Hmm?" odpověděl stroze Will a pokračoval ve sledování prázdného stolu. ,,Jde o Nica, že?" zkusila to znovu mírně a skousla si dolní ret. ,,Já..... Jen jsem ho celý den neviděl... Od včerejšího večera neopustil svůj srub," povzdechl si Will a odstrčil svůj nedojezený špenát dál od sebe,

,,Celý den jsem byl na ošetřovně, nechtěl jsem zanedbat svou práci..." Kayla se smutně usmála a jemně otočila Willovi hlavu, aby ho políbila na čelo. ,,Ale notak, proč ses nezeptal? Klidně za tebe vezmu večerní směnu," nabídla se mu s úsměvěm a jemu se ihned zlepšila nálada. ,,Děkuju," odvětil a rychle sestru objal. Kayla se jen usmála a odvětila: ,,Nemáš za co A teď upaluj za svým klukem!"

Nico:
Syn Háda ležel na posteli ve svém srubu, schulený do klubíčka a mokrým tričkem si chadil levou dáseň. Cítil se provinile, že celý den nenavštívil Willa, ale nechtěl, aby ho v tomto stavu někdo viděl.

Nico byl celý zpocený, na sobě měl pouze velké černé tričko a šortky, vlasy měl neupravené (ne že by si je normálně jakkoliv přehnaně načesával) a oči utahané z nedostatku spánku. A co nejhůř - jeho levá tvář byla celá nateklá, tepala v ní neuvěřitelná bolest a znemožňovala mu pořádně mluvit a jíst.
Will za ním dnes několikrát na skok přišel před srub, ptal se, jak se má, co se stalo, jestli je vpořádku, ale Nico neotevřel.
Věděl, že jeho kluk má dneska moc práce (koneckonců znal jeho rozvrh nazpaměť) a že po několika minutách za dveřmi se stejně bude muset vrátit zpět na ošetřovnu.

I když mu Nico nikdy neodpověděl, Will se mu pokaždé omluvil, že už musí jít, a slíbil, že se zase vrátí. A Nico jen bezmocně ležel, neschopný vydat biť jedinou hlásku, aniž by ho ochromila příšerná bolest.

Z jeho myšlenek ho vytrhlo lehké zaťukání na dveře. ,,Nico? Jsi tam?" ozval se Will z pozadveří a několik sekund čekal na odpověď. Nico se bál otevřít pusu, jakýkoliv pohyb mimických svalů ho bolel, ale moc se mu stýskalo po Willovi a už nechtěl jeho starostlivé chování ignorovat.

S vzdechnutím opatrně vstal a namířil si to ke dveřím, ale takřka okamžitě se mu příšerně zatočila hlava a Nico se bezmocně svalil na zem.

,,Nico? Bohové! Jsi v pořádku?" vyhrkl že sebe Will, jakmile s prásknutím vyrazil dveře a klekl si k Nicovi na zem. ,,Co se stalo?" ptal se starostlivě, zatímco si vzal Nicovu hlavu do klína a studoval jeho nateklou tvář. Syn Háda jen zasténal a  pokusil se odpovědět, ale opět ho přemohla bolest a jen proto zatnul nehty do Willova klína.

,,Sluníčko moc se omlouvám, ale hned teď jdeš na ošetřovnu!" oznámil Will a něžně Nica zvedl do náruče, držíc ho pevně na své hrudi. Syn Apollóna vyběhl ze srubu a namířil si to rovnou na ošetřovnu.

,,Lidi! Pohotovost!" Vykřikl hned, jakmile doběhl na místo. Okamžitě se kolem něj začali sbíhat jeho sourozenci, včetně Kayly, která v šoku sledovala scénu před sebou.

Will položil Nica na nejbližší lůžko a začal pokřikovat rozkazy na ostatní mediky. ,,Podejte mi někdo umrtvovací injekce!" křičel.

,,Trháme moudrák?" křičel někdo jiný zmateně z rohu místnosti, zatímco probíral obří police s léky.

,,Jo, modrý kód! Kaylo, Rebeco, kde je zubařský vozík?" ptal se rozhořčeně Will, zatímco Nicovi do pusy vkládal všelijaké hadičky, odsávačky slin a držáčky na dásně, aby jeho pusa během zákroku zůstala otevřená.

Mezitím Willovi sestry přivezly zubařské nástroje na malém vozíčku a podaly Willovi do ruky injekci.
,,Tak jo," nadechl se zhluboka Will a nasadil si gumové rukavice, ,,teď potřebuji, abyste ho pořádně drželi, dva z prava, dva z leva. Přivezte prosím švětla!"

Čtyři Apollónovci chytili pacienta pevně za ruce a nohy, aby zákrok proběhl bez pochroumaných doktorů, a jedna z Willových mladších sester přivezla převozné zákrokové světlo a osvítila s ním Nicovu pusu.

Will si naposledy oddechl a něžně políbil Nicovo čelo: ,,Moc se omlouvám sluníčko, teď to bude trochu bolet, ale dělám to pro tvoje dobro."
Nebyl si jistý, zda ho Hádův syn slyší, ale chtěl, aby věděl, jak moc mu na něm záleží a že se není čeho bát.

Zákrok proběhl docela hladce, Nico se sice celou dobu svíjel, kopal a sténal, ale dedejme tomu, že na to byli místní medici zvyklí.
Will při tom neustále myslel na dnešní den. Vyčítal si že za Nicem nešel dřív a nepomohl mu, když to ještě nebylo tak hrozné. Sám už měl moudré zuby vytrhané a věděl, jak neskutečná bolest to je. Nico měl navíc velmi malou pusu, takže se mu v ní zuby o to víc tlačily na sebe.

,,Ufff," vzdychnul Will, zatímco v kleštích vítězoslavně třímal onen prokletý zub. Jeho sourozenci, kteří Nica celou tu dobu vší silou drželi na lůžku, námahou odpadli na nejbližší židle a zbytek doktorů mezitím začal poklízet ordinaci.

Nico vyčerpáním usnul, schoulil se do klubíčka, nateklou dásní nahoru, a začal spokojeně oddychovat.

Nejspíše kvůli bolesti celé dny nespal a nejedl, chuďátko moje... - pomyslel si Will. Sednul si k jeho lůžku a pohladil ho po spoceném čele. ,,Jsem na tebe moc pyšný," zašeptal mu do ucha a znova ho políbil na čelo. ,,Mhmm," odvětil mu polospící Nico a poslepu se pokusil natáhnout po Willově ruce. Ten pochopil, o co se Nico snaží a sevřel mu jeho studenou dlaň.

A takhle spolu usnuli, Nico na lůžku a Will vedle něj na židli.

*Time skip*

Willa vzbudila náhlá rána. Okamžitě polekaně vyskočil že židle, připravený na jakýkoliv fuckup, který může nastat, jen aby uviděl rozespalého Nica, jak se malátně plíží z koupelny. Will si vnitřně oddechl a okamžitě se šel ujistit, že je Nico vpořádku. Konec koců mu včera podali hned několik sedativ a museli tak počítat s tím, že bude Nico v příštích několika hodinách úplně mimo.
Naštěstí se však zdálo, že díky lékům otok splasknul, takže by měl být za pár hodin opět schopný jíst a normálně mluvit.

,,Nico? Jsi vpořádku broučku?" zeptal se Will starostlivě, zatímco pomáhal motajícímu se Nicovi zpět k posteli. Bylo teprve sedm ráno, takže Nico beze slova mrzutě zalezl pod peřinu a během několika minut opět usnul.

— — —
Děkuji za přečtení! Prosím dejte mi vědět, zda by jste chtěli pokračování minulého příběhu!

Bety<3