Operace Solangelo #2

68 4 3
                                    

SPOILER! (ale věřím, že o něm všichni víte)

Malá informace na začátek: v předchozím díle (Operace Solangelo 1) jsem navazovala na konec Bohů Olympu, kde Leo ,,umře", take se v díle vůbec objevit neměl, každopádně jsem nebyla schopná bez něj pokračování napsat a v příběhu mi moc chyběl, take jsem jednoduše předchozí část poupravila, takže žije!

Je to naprosto patetické, já vím, ale když se Jason a Leo kvůli následujícímu sběhu událostí v Apollónově pádu nebudou moct sejít, zařídím, aby tomu tak mohlo být alespoň ve fanfikcích!

Tak jo, teď u k příběhu!

- - -

Annabeth:
Konečně jsme všichni seděli na zemi v kroužku v Percyho srubu a nenuceně si povídali. Bylo fajn bavit se někdy taky o něčem jiném, než o záchraně světa.
S ostatními jsme vesele popíjeli dietní colu, kterou Frank rozhodně neukradl z nekonečných zásob Pana D., a pojídali různé dobroty.
Hazel a Frank zrovna vyprávěli, co bylo nového v táboře Jupiter a my všichni nadšeně poslouchali.

,, Nemůžu se dočkat, až tam Za měsíc pojedeme na návštěvu!" zasnila se Piper. ,,Ani já ne," přikývla jsem a vesele se usmála, ,,posledně jsme neměli moc času si Nový Řím prohlédnout."

,,Jak se má Reyna?" zapojil se do konverzace Nico a vzal si z Percyho stolku krabičku s hranolkami. Hazel se zasmála: ,,Má toho teď hodně, ostatně proto nepřijela, ale podle všeho jí to moc baví a naplňuje." Frank přikývl a jednou rukou objal Hazel kolem ramen: ,,Minulý víkend jsme v kongrese schválili nápad pro výměnný pobyt polobohů. S Reynou teď pracujeme na stavbě nových kasáren pro polobohy z vašeho tábora."

,,Páni, je neuvěřitelné, kolik se toho za poslední dobu odehrálo," prohlásil najednou Percy a já mu něžně stiskla ruku. Všichni souhlasně přikyvovali a s drobnými úsměvy vzpomínali na poslední půlrok. ,,Je to až děsivé, jak rychle to uteklo a to i přesto, že jsme všichni každý den riskovali Životy na záchranu světa," začal Percy a se skleničkou v ruce si stoupl doprostřed pomyslného kroužku, v kterém jsme seděli, ,,moc rád bych nyní připil na konec války, na začátek nových časů spolupráce našich táborů a na ty, kteří se pro nás a záchranu světa obětovali." Také jsem si stoupla vedle něj a chytla ho za ruku: ,,Na bohy!" ,,Na bohy!" zvolali všichni sborně. ,,A teď už se pojďme konečně bavit!" zakřičel nadšeně Leo s náručí plnou her.

Jason:
A tak jsme večer začali klasikou - Pravda nebo úkol (vadí nevadí). Všichni jsme moc dobře znali plán - Leo včera vyrobil speciální flašku , na jejímž dně byl umístěný malý kovový plíšek, dostatečně velký na to, aby Hazel mohla s lahví nenápadně manipulovat. Jinak byla nádoba celá průhledná, aby nešlo nikoho podezírat. Všichni jsme se významně podívali na Piper, která si s pobaveným úšklebkem sebevědomě stoupla doprostřed kroužku. ,,Hmmm, co takhle, kdybychom to trochu obzvláštnili?" zeptala se nevině. Annabeth, Percy, já vidím, jak se snažíte nevybuchnout smíchy...

Nico:
Annabeth se z ničeho nic zvedla ze země a zpoza Percyho nočního stolku vytáhla mega divnou krabičku. Do čeho jsem se to zase zamotal...

,,Jelikož jsou tu všichni až na Percyho velmi přesvědčiví lháři, a teď se neurazte, v našem případě je to dost často životu důležitá schopnost, rozhodla jsem se sehnat od Stollů takovou šikovnou věcičku."

Will:
,,Není to detektor lži, že ne?" zívl si znuděně Nico a nepřesvědčivě se tím snažil zakrýt svou nervozitu. ,,Ne, je to vodní dělo!" zadoufal Percy a nadšeně se natáhl po krabičce. ,,Lol, tak to jsme nahraní, nevzal jsem si s sebou plavky." zapojil se Leo.

Koutkem oka jsem si všiml Hazel, která se jen plácla do čela a něžně žduchla Franka, sedícího vedle ní, aby nevybuchl smíchy. ,,Dobrý pokus, ale ve skutečnosti se to jmenuje stuha pravdy," vysvětlila nám Piper. ,,Docela nevinný název, ne?" nahodil jsem, abych povzbudil nervózního Nika. Dcera Afrodity se jen škodolibě usmála. ,,Nuže, pojďme to zjistit!" nabídl se Percy.

Nico:
Piper a Annabeth každému z nás kolem zápěstí uvázaly bílé šátky. Proč? To jsem raději nechtěl vědět...
Will, stejně jako ostatní zaujatě zkoumal světlou látku na své ruce a čekal na další instrukce. ,,Jak všichni vidíte, látka je za běžných okolností bílá," řekla Annabeth. ,,Nech mě hádat, když někdo zalže, tak zčervená?" zeptal se Jason. ,,Ne tak úplně. Každý z vás má stužku ovázanou těsně kolem zápěstí, jakmile osoba, která právě mluví zalže, stuha se začne stahovat do doby, než mluvčí vyřkne pravdu. Jakmile se tak stane, látka opět povolí." oznámila Annabeth, mezitím, co poslednímu z nás upevňovala stužku.

,, Co to má tedy společného s těma barvama?" zeptal se Frank. Piper se vesele usmála, prázdnou krabičku postavila doprostřed kroužku a sedla si zpět vedle Jasona. ,,Jakmile stiskneme tlačítko uprostřed krabičky, nejenom že se látky začnou stahovat a povolovat, ale taktéž budou měnit barvy podle emocí."

,,Černá znamená, že mluvčí pociťuje smutek, šedá, že si není jistý, odstíny modré značí sympatie/běžný vztah, zelená znamená Přátelství k někomu/něčemu o čem mluví, žlutá, pokud mluvčí momentálně opravdu šťastný, oranžová, pokud se cítí trapně a červená, pokud je bláznivě zamilovaný." dovysvětlila Annabeth, ,, důležité je také zmínit, že barvy se týkají pouze věcí o kterých budeme v ten moment mluvit/co budeme v dané situaci plnit za úkol, stužky nevidí tak hluboko do naší hlavy!"

,,Bezva, dozvíme se nějaké spicy informace od Percyho a Annabeth!" provokoval Leo. Annabeth ho však včas majzla po hlavě polštářem. ,,Tak co, hrajem?" zeptal se Jason.

- - -

Moc se omlouvám že dlouho nic nevyšlo, snad jsem vám to teďka vynahradila!

Happy Pride month!🏳️‍🌈

- Bety<3

☀️My Type☠️(Solangelo oneshots)Kde žijí příběhy. Začni objevovat