Přišla jsem domů a lehla jsem si na gauč. Zapnula jsem si televizi a hledala jsem nějakej normální program. Nic... No tak si něco pustím. Asi Titanic. To je minimálně na dvě a půl hodiny, kolik je? Jsou tři odpoledne, to bych mohla stihnout, než přijedou naši. Začal film a já jsem si lehla k televizi. Věděla jsem, že budu brečet jako obvykle. Titanic jsem viděla asi desetkrát a pokaždý u něj brečím.
Skoro jsem usínala, když v tom mi zabrněl mobil. Lekla jsem se. Doufala jsem, že napsal Matty. Odemkla jsem si mobil a najela na zprávy. Neznámý číslo?
"Ahoj, nechtěla by ses někdy sejít? Tim."
Kde na mě vzal číslo????? Panebože, nechtěla bych se někdy sejít.... Nemůžu. Nemiluju ho přece. Miluju Mattyho. Jasný.. Určitě si věřím.... Měla bych ale začít, jinak se zblázním.
"Promiň, ale teď nemám moc čas :/" odpověděla jsem mu na zprávu. Trhalo mi to srdce, když jsem to psala, ale musím se soustředit na to, že s někým chodím a na to, že ten někdo mě opravdu miluje. Zabrněl mi mobil.
"Já nemyslel teď hned, myslel jsem třeba prázdniny, nebo tak :)"
"No ještě uvidím, ale určitě si napíšeme :)"
Né, nenapíšeme! Konec.
O čtyři týdny později....
Prázdniny ubíhají rychle a já se s Mattym moc neviděla. Když jsme se viděli, tak jsme se pohádali, nebo jsme se nechytli ani za ruku. Ach jo. Lain, ty už fakt přeháníš holka.
Za týden jedu s našima do Itálie, takže se musím s Mattym ještě sejít a všechno si vyjasnit. Nemůžu odjet a ani se s ním nerozloučit. Zazvonil mi mobil. Koukla jsem na obrazovku a zjistila jsem, že mi volá Debbie. "Ano?" řekla jsem a usmála se. "Ahoj Lain, nechtěla bys u nás zítra přespat?" smála se Debb. Asi má dobrou náladu. "To víš, že bych u vás chtěla spát Debbie." křikla jsem šťastně do telefonu. "Super, tak si ještě napíšeme."
"Dobře," usmála jsem se. "Už musím, tak ahoj Lain," řekla najednou Debbie. "Dobře, ták papa," řekla jsem. Položila jsem to. Jdu si sbalit věci.
O dva dny později....
Přespání u Debbie bylo suprový a protože babička bydlí taky ve městě, tak jsem se s ní domluvila, že další noc přespím u ní. Budu tak mít čas promluvit si s Mattym. Došla jsem k babičce. "Ahoj babi," řekla jsem od dveří. "Ahojky Lain," přišla babička s úsměvem. "Babi, já ještě zaběhnu za babičkou El," zakřičela jsem na ní. Babička Eli je nemocná. Má nevyléčitelnou nemoc, kvůli který jí ochabují všechny svaly v těle. Tato nemoc končí tak, že se danej člověk udusí. Je mi babičky hrozně líto. Mám jí ráda a nesnáším ten pohled, když jí vidím, jak jen sedí v křesle a už se pořádně nehýbe. Děda je z toho taky špatnej. Vždycky jsou rádi, když přijdu. "Dobře zlatíčko," řekla mi babička.
Došla jsem k babičce El před barák a odemkla jsem si dveře. "Ahojky rodinko," zakřičela jsem od dveří. "Ahoj," ozval se děda a s ním babička. Přišla jsem k nim a obejmula jsem je. "Tak jak se daří?" zeptala jsem se. "Nic moc," odpověděla babička, ale usmála se na mě. Já jí úsměv oplatila.
Popovídali jsme si a já šla zase zpátky. Vyšla jsem od babičky a před dveřmi stál.... Matty. Rozběhla jsem se k němu a skočila jsem mu do náruče. "Zlato, promiň za všechno, já to tak nemyslela," šeptala jsem mu. "To je v pohodě," řekl a dal mi pusu na čelo. "Všechno v pohodě, ju?" zeptal se. Přikývla jsem. "Miluju Tě," řekla jsem. "Já tebe taky," řekl. S Mattym jsme si povídali nějakou dobu. "Matty?" řekla jsem po chvilce. "Ano?" zeptal se. "Za čtyři dny jedu do Itálie s našima, takže se neuvidíme a dneska jsem tady naposled, naši už do města jet nechtějí," dopověděla jsem. "Aha," řekl smutně. "Slibuju ti, že ti každej večer do Itálie napíšu na dobrou noc SMS a je mi jedno, že neodepíšeš, protože vím, že máš málo kreditu," řekl najednou. "Dobře," řekla jsem a dala jsem mu pusu na čelo.
"Ahoj Lain," řekl smutně. "Ahoj Matty," řekla jsem, když už jsme se po půl hodině rozloučili. Šla jsem po schodech nahoru k babičky bytu. Vešla jsem dovnitř. Umyla jsem se a šla jsem spát. Dneska byl hodně špatnej den.
X
X
X
X
X
Ták... Pokračování příběhu je tady :) mám Vás ráda :* :) jste úžasní!
