Under the mask /Minsung/

4.

Jisung pow:

Sedl jsem si v parku na lavičku a vytáhl jsem si mobil. Najel jsem na instagram a projížděl všechny možné reels. Najednou jsem narazil na jeden divnej. Byl tam sakra dlouhej napsanej text. Nějak jsem ho přečetl a zjistil že to byla úplná krávovina. Podíval jsem se na čas a zjistil jsem že tu jsem něco přez dvě hodiny.

Neuvěřitelné kolik času dokáže člověk strávit na sociálních sítích aniž by si toho všimnul. Trošku jsem měl hlad. Taky že byl skoro čas oběda. Zvedl jsem se z lavičky a došel si do nedaleké večerky pro něco menšího. Nerad jím.

Zaplatil jsem si to a šel zpátky do toho parku. Cesta tam byla trochu delší než jsem si myslel. Šel jsem nějakou černější uličkou a jen tak se podívám za sebe a spatřím Minha s jeho partou. Prosím ne.

Otočil jsem se zpátky a šel dál jenže to by mě Minho nesměl dohnat a přirazit mě na nedalekou zeď paneláku.

,,C-co ch-ceš?'' Zeptal jsem se vyděšeně. Ano měl jsem strach. Bylo sice odpoledne ale i tak. No prostě se ho bojím.

,,Co bych asi chtěl hm? Že bych tě ztrapnil? Nebo si s tebou pohrál? Nebo tě k něčemu využil?'' Zasmál se a jeho parta s ním. Mě do smíchu ale nebylo. Místo toho jsem se začal třást. Měl jsem co dělat abych se tu nezesypal na ubohou hromádku.

Minha moje mlčenlivost nejspíš už štvala a tak mě silně chytil za mou pořezanou ruku. On to ale nevěděl protože jsem měl mikinu. Rána byla vážně čerstvá a tak mě to bolelo. Začal jsem lehce kňučet mezitím co on mě někam táhl. Jeho parta se někam dávno vytratila a tak jsem jen s Minhem. Někam se mnou šel. Ani nevím kam. Nějak se mnou procházel kolem různých budov až se nakonec zastavil a pustil mi ruku.
Pro mě to byla svoboda, ale najednou jsem pocítil něco co jsem nečekal a ani nechtěl. Začal jsem mít křeč v mojí pořezané ruce a najednou jsem cítil na kolečkách prstů kapičky teplé tekutiny. Sklopil jsem pohled na ruku a uviděl krev. Spoustu krve která volně stéká po mojí ruce až na konec dopadává na zem. Byla to nesnesitelná bolest. Začal jsem pociťovat že mám v očích slzy a zanedlouho jsem je ucítil stékat po mých tvářích. Minho vypadal vyděšeně. Nejspíš nevěděl co dělat. Chtěl mě chytit za rameno a někam mě zas zatáhnout ale já se mu vysmekl a začal jsem rychlou chůzí odcházet domů.

Může ten den být snad ještě horší?
Když jsem došel domů tak tam nikdo nebyl. Skvělé pro mě. Došel jsem do pokoje a zamčel dveře. V šuplíku jsem našel všelijaké obvazy a hodil je na postel. Sám jsem si pak vyslékl už krvavou mikinu a odkráčel si to do koupelny kde jsem dal ruku pod studený proud vody. Už to tolik neteklo což je taky dobře, ale za to to dost štípalo. Už mi netekly slzy což je dobře. Po schlazení své ruky jsem došel k posteli si ji obvázat.

Po obvázání jsem si lehl na postel a následně z vyčerpání usl.

Minho pow:

Po tom co jsem viděl jak mu z ruky volně teče krev jsem nevěděl jestli jsem to způsobil já a nebo nevím co. Byl jsem mírně vystrašený z toho aby to nesvedl na mě to co se mu stalo. Já vím že jsem schopný rozbít hubu i ředitelovi tak proto nevím proč jsem vystresovanej. Po té co jsem se mírně vzpamatoval jsem ho chtěl vzít ke mě domů s tím že mu to ošetřím ale on se mi vysmykl a rychlostí odešel. Dál jsem to teda neřešil. Jeho problém.

Doma jsem si prohlížel instagram a vzpomněl jsem si na Jisungův účet. Rozklikl jsem ho a projel jsem mu fotky.

Co si budem. Vypadá na toho klasického týpka kterého šikanuju. Jen jsem se tomu zasmál a následně jsem zahodil mobil. Bylo něco kolem osmé večer a tak jsem se šel vsprchovat udělat si hygienu a následně jsem usnul.

Uhmmm okay? Já si myslím že dobrý. Sice nic moc ale pořád je to new chapter (._.)

Byeeeeeeeeeeee🪳🐜🦅🦅🦅🦅