Han Jisung neboli studen střední umělecké školy, kterého šikanují. Jeho nejlepší a i jediný kamarád je Lee Felix. Znají se už od malička a vždy drželi spolu. Jenže když si ho vyhlídl, už známý šikanátor po celé škole Lee Minho chtěl mu tak trochu zn...
Probudil jsem se něco kolem šesti hodin ráno a tak jsem jako první věc popadl telefon a jel na sociální sítě. Zjistil jsem že Jisung přidal novou fotku tak jsem se na ni chtěl podívat. Rozklikl jsem to a podíval jsem se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Málem mi spadla brada, když jsem viděl kolik to má lajků. Ty vole 12 tisíc? Si dělají srandu. Jak? Takovej šprt který se s nikým pomalu nebaví.
Naštvaně jsem odhodil telefon a došel jsem si pro oblečení. Vytáhl jsem si černou oversize mikinu a modré baggy jeans. Sedl jsem si na větší gauč v obýváku a díval jsem se na televizi. Konec konců brigáda mi začíná až po obědě a slyšel jsem že mi tam přijde další brigádník, kterého musím zaučit tak jsem zvědavej.
Jisung pow:
Po ani né deseti minutách tam bylo přez 12 tisíc lajků. Docela happy ale musím vstávat. Položil jsem telefon a šel se obléct. Vzal jsem si černé oversize triko a volné světle modré jeansy. Triko jsem zastrkal do kalhot a rozhodl jsem se že se půjdu ještě projít. Nějak jsem si na tajno našel nějakou brigádu ve městě aby o tom otec nevěděl. Nebudu lhát ani nevím jak se to místo jmenuje. Jediné co vím je to že mi napsali že mě zaškolí nějakej nejmilejší a nejpracovitější kluk co tam je, tak si myslím že to bude dobrý.
Vzal jsem si peníze, pomádu na rty, mobil a sluchátka a mohl jsem vyrazit. Procupital jsem opatrně kolem všech pokojů až jsem se nakonec dostal do přízemí do předsíně. Obul jsem si boty a odešel z domu.
Šel jsem kolem starších domů a také v temných uličkách. Nějak mi to nedělalo problém ale nějakej ten adrenalin jsem cítil. Došel jsem po chvíli do centra města a vzhledem k tomu že jsem měl ještě hromadu času jsem nevěděl co dělat. Najednou jsem si uvědomil že se alespoň podívám na to místo kde tu brigádu tedy mám. Vytáhl jsem mobil a koukl na adresu. Byl jsem překvapený že to je ta ona kavárna kde jsem včera byl. Nemám nic proti ale jestli budu mít směny jak Minho tak mě jebne. Koukl jsem na hodiny a měl jsem ještě chvíli čas. Spíš pár minut. Rozhodl jsem se že už tam radši půjdu. Co já vím co se může stát. Nějakou tu minutku jsem šel dokud jsem nebyl u té kavárny. Vešel jsem dovnitř a viděl jsem u pultu stát manažera. Ze slušnosti jsem se uklonil a pozdravil jsem. On mě také pozdravil a zavedl mě do šaten kde jsem si odložil věci a dál mi začal vysvětlovat jak to tu chodí a jaké jsou pravidla co dělat a co nedělat. Všemu jsem nějak tak rozuměl a řekl bych že to nebude zas tak těžké. Vyšli jsme zase ze šaten a manažer se začal rozhlížet.
,,Ještě tu není tak zatím se můžeš ještě rozhlížet.'' Řekl a já jsem kývl.
Minho pow:
V polovině filmu co mi v televizi běžel jsem se podíval na čas a já se zhrozil. Měl jsem tam být za pět minut. Vyletěl jsem z gauče, vzal si batoh, mobil, klíče a tak a vyběhl jsem z bytu. Celou cestu jsem běžel protože normálně mi tam cesta trvá deset minut a já už teď neměl času na zbyt. Když jsem doběhl otevřel jsem dveře do podniku a opřel jsem si ruce o své kolena abych se vydýchal. Po asi minutě jsem zvedl pohled a uviděl jsem Jisunga. Otráveně jsem vydech a narovnal jsem se. Manažer ke mě přišel a řekl že ho mám na starosti ho zaučit. Poplácal mě po rameni a následně zmizel. Přešel jsem si dát věci do šatny a vzal si jednu černou zástěru, kterou jsem otráveným pohledem podal i Jisungovi. Přešel jsem za pult a počkal až ke mě dojde Jisung. Musím říct že bych nejradši zůstal doma.
Jisung pow:
Přešel jsem k Minhovi. Nebyl jsem z toho zrovna moc nadšený ale co se dá dělat. Ukázal mi za pultem co vše kde je a při tom měl neutrální výraz. Vše mi tak nějak do půl hodiny vysvětlil a pak už jsem šel obsluhovat. Nebylo to těžké ale spíš si jen zapamatovat ty stoly kde si kdo co objednal. Já jsem obcházel stoly a Minho dělal za pultem objednávky. Pevně doufám v to že tu s Minhem mít směny nebudu. Jestli jo klepne mě. Brigádu jsem měl tří hodinovou a tak jsem se seznámil i s ostatníma co tu obsluhovali. Jeden kluk co taky roznášel se mě po směně ihned zeptal jestli s ním a ostatníma nejdu na jídlo. Zalhal jsem že nemám hlad a tak jsem nechtěl jít jenže oni mě pořád přemlouvali. Řekl jsem že ne že spěchám domů a tak jsem šel cestou rovnou domů. Minho se na mě znuděně podíval a odešel s ostatníma klukama. V klidu jsem šel kolem tmavších uliček a přemýšlel jsem co budu po zbytek dne dělat. Slyšel jsem šustění z jedné z uliček. Zastavil jsem se u prostřed chodníku a zadíval jsem se tam. Byl sice den ale byla tam I tak docela tma. Náhle se tam něco mihlo a já sebou cukl. Rozhodl jsem se to ignorovat a rozešel jsem se směr domov. Šel jsem v poklidu dokud jsem nemusel jít přes jednu fakt hodně tmavou uličku protože jinak se domů nedostanu. Ušel jsem prvních pár metrů když v tom se něco dotklo mého ramena. Rychle jsem se otočil a spatřil jsem Minha. Vzal mě skoro pod krkem a silně mě přirazil na zeď starého domu co tam stál.
