A tak to začalo. Prostě jsem jednoho dne přišla do práce nesmyslně brzo. Byl říjen. Venku tma jako v pytli. V půl sedmé ráno mi moje vstupní karta otevřela dveře do kanceláře. Byla jsem tu první, nikde nikdo, celé patro zelo prázdnotou.
První zastávkou byl – jak jinak – kávovar. Pila jsem silnou, černou kávu, každé ráno – pokud to okolnosti dovolovaly. S horkým šálkem kávy jsem se posadila před skleněnou stěnu a pozorovala východ slunce. Černočerná obloha byla nejdřív mírně prošedivělá, potom zmodrala, zrůžověla, tu a tam se objevily červánky, a nakonec se vyhouply první paprsky slunce.
V tu dobu už jsem měla šálek úplně prázdný. V atriu se rozsvítila LED cedule bistra, stejně tak světla kanceláří v ostatních patrech se začala rozsvěcet. A v ten moment mě to asi zasáhlo. Jo to bylo ono. Slíbila jsem sama sobě, že jednou, budu mít svoji vlastní firmu, s prosklenou kanceláří, kde budu každé ráno pozorovat východ slunce. Tak jako tehdy.
ČTEŠ
PEVNÉ ZÁKLADY
RomanceLily je mladá slečna s nadšením pro architekturu. Spolu s kolegy pracuje na několika stavebních projektech. Co se stane, když ji s jejím kolegou bude spojovat víc, než jen láska k architektuře? Lily po sléze přijme příležitost pracovat v Itálii, je...
