Přes hranice {Ch.L}

13.

Danielle

Ráno mě probudilo ticho. Obvykle mě budí Sunny ať s ní jdu buď ven a nebo že má hlad. A teď nic. Přitom se mnou spala v pokoji. Vyškrabu se na nohy. A jdu do kuchyně. Nikde nikdo. Tak jo někdo sem přišel a ukradl mi psa a toho pakoně si vzal taky. Opatrně nahlédnu do Charlesovi ložnice. Prázdno. Jdu se převléct kdyby se někdo uráčil vrátit ať mě tu nenajde polonahou.

Jelikož nevím kdy kam jdeme beru na sebe světle růžové tílko a modré kraťasy.
Na hlavě si upatlám halabala drdol. V koupelně opláchnu obličej, vyčistím zuby a použiju SPF na obličej a pak jen bb krém. Nemám chuť se extra malovat. Upravím jen obočím a natočím si řasy a spokojeně vyjdu z koupelny.

Jen co vyjdu vítá mě Sunny. Vezmu si jí do náruče.
„Kolik je Sunny?" Ozval se z kuchyně Charlesův hlas.
„Dva roky, proč?"
„Běhá jak torpédo " tomu se musím zasmát. Oni šli spolu běhat.
„Jste byli běhat?" Zeptám se a opřu se o linku.
„Jop. Stejně jsem šel běhat jen jsem jí vzal sebou a vyvenčil jí. Nebo si chtěla jít s námi?"
„Díky že jsi jí vzal. A ne nechtěla po ránu je pro mě sport že vylezu z postele" zasměju se a on se ke mně přidá. Má pěkný smích. Co to plácám?

„Jaký je plán dnes?" Zeptám se a nadále ho sleduju jak připravuje snídani.
„No projdeme se po městě a pak se staví někdo z Ferrari aby se to podepsalo" Řekl a položil přede mně talíř s ovesnou kaší a ovocem. Poděkuju mu oba si jdeme sednout na gauč a dáme se do jídla. Mezitím slyšíme mlaskání Sunny.

Nakonec jsme se ven vydali sami. Nevím jak by Sunny reagovala na takové přímé slunce. Ale abych řekla pravdu pěšky jsme nešli. Jen do garáže kde mě kleplo kolik aut tam má.
„Ten kdo by ti to tu vykradl bude v balíku" řeknu když se rozhlédnu
„Tady se nekrade a navíc mám vymakaný systém" usměje se a zamíří k jednomu autu. Otevře mi dveře a počká až se posadím zavře dveře a přejde na místo řidiče. Vyjedeme.
Je tu fakt nádherně už je to počasí má na mě skvělý vliv. Teď mi došlo že bych měla napsat mamce aby mi nevyčítala že se zase něco dozvídá z novin. Udělám si několik fotek a pošlu jí je a k tomu krátkou zprávu.
„Máš plavky?" Zeptá se.
„V kufru jo... Proč?"
„Vyjedeme si na jachtu " usměje se. Kývnu a dál sleduju výhled z auta.

„Jak moc těžké asi musí být tvoje holka..." Prolomím ticho.
„Co tím myslíš?" Je vidět že je značně nervózní. Ruce na volantu se mu naply až mu vylezly žíly kur... Musím začít normálně uvažovat a přestat vidět jak se nade mnou skláněl.
„Tak proč nikoho nemáš a jdeš do předstíraného vztahu?" Řeknu a kouknu se na něj. To jak si jazykem navlhčí rty než začne mluvit mému myšlení nepomáhá.
„Po těch několika neúspěšných vztazích chci tomu dát čas. A proč ty nikoho nemáš a jdeš do toho se mnou?"
„Chlapi jsou k ničemu vždy se snaží jen ze začátku a pak tě berou jako automatickou věc. A peníze se vždy hodí" s tou poslední větou zníš jak zlatokopka Daniello!