11.

326 17 0
                                    

Charles

Nemůžu uvěřit že na to kývla. Ještě než jsem šel spát jsem žádnou zprávu od ní neměl. Celou noc jsem nad tím přemýšlel a ráno se vzbudím a tam na mě čeká.

Danielle: Souhlasím

Jako jsem nadšený a to hodně, protože představa že bych měl "chodit" s někým jiným.
No napsal jsem na ředitelství. A teď jen bude stačit aby Dan přijela sem.
Vytočil sem její číslo a i po x-tém vyzvánění to nevzala položil jsem to. Ale ani jsem neztihl odložit telefon na stůl a přišla mi zpráva.

Danielle: jsem nemocná a nemám hlas:(

Me: A promiň už chápu já jen že jsem se chtěl domluvit na tom všem a tak...

Danielle: chápu ale teď na to nemám upřímně ani kapacitu, promiň

Me: v pořádku tak se na tomhle domluvíme až budeš zdravá stejně budeš muset přiletět sem ke mně

Danielle: dobře ozvu se až na tom budu lépe. Ale počítej i se Sunny

Me: počítám;)

Danielle: dobře

Me: Brzy se uzdrav

Danielle: děkuju

Přemýšlím jestli ještě něco napsat a nebo to raději nepřehánět. Chystám se na další velkou cenu v Singapuru.

Doufám že bude brzy zdravá.

Ani nevnímám své okolí. Jsem zabraný do svých myšlenek.
„Nech ho lítá si někde v mozku "
„Vypadá jako by viděl ducha?"
Tak o co tu jde. Otočím se za hlasy. Mechanici. Jakmile si všimnou že o nich vím. Utichnou a dají se do své práce. Otočím se zpět a otevřu telefon. Píšu a mažu zprávu pro Dan. Nakonec to stejně vzdám a mobil vypnu. A jdu zpět tam kam mám a začnu se soustředit na to co mě čeká.

Přes hranice {Ch.L}Kde žijí příběhy. Začni objevovat