Ostrov

Změna Prostředí

Timeskip o týden později
Cb: *probudil jsem se vedle lásky na posteli* Lixí *obejmul jsem ho* miláčku. Měl jsem zvláštní sen. Mhihi. *tulil jsem se k němu* byli jsme v našem domově.. Se Sabine a Myui. Mně se udělalo špatně a ty si někam odběhl. Potom jsem se s tebou objevil v nemocnici a porodil jsem nám kluka, pojmenovali jsme ho Hanie a- *uslyšel jsem brek dítěte.
Uvědomil jsem si, že jsem v bílém prostředí a že rozhodně neležím na posteli, kterou vyráběl můj miláček* HAAAAAA!!! 😳😳😳😳😳😳 C-co.. Co.. Co tady.. Co tady děláme 😳 kde je Sabine a Myui 😭 *byl jsem šťastný, protože jsem byl s ním. Hanie byl doopravdy krásný, ale já tady nechci žít. Já chci jít okamžitě zpět!*

F: *když jsem viděl, jak pláče, začaly téct slzy i mně*
To všechno, co si pamatuješ nebyl sen
*zašeptal jsem smutně*
Bylo ti špatně z těhotenství...

Cb: 😳 lásko já.. Nechápej mě špatně.. Já jsem šťastný, že mám tebe a.. A tohle to malé bobátko *přitulil jsem si k sobě Hanieho* ahooj 🥺, ale já.. Já jsem si vždycky přál vychovávat naše děti v našem domově. Na našem ostrově...

F: t-tys věděl, že jsi plodný?
*koukal jsem na něj se slzami v očích*
Takže tys věděl, že jsi těhotný

Cb: vlastně.. Chtěl jsem ti to říct hodně dlouho.. Já jenom nevěděl jak. A taky jsem se bál 🥺🥺

F: mě ses bál
*začal jsem brečet ještě vic*
To mě těší.....

Cb: *chytil jsem ho za ručičku* ne.. Ne proboha. Nebál jsem se tebe. Pročpak bych se tě bál.. Bál jsem se té skutečnosti.. Nějak jsem tomu nemohl uvěřit. Měl jsem strach, že.. Já už ani nevím, co jsem si myslel lásko 🥺

F: *hladil jsem mu záda*
Já tady na tom hnusném světě být nechci. Chci zpátky. Vždyť tam máme všechno 😭

Cb: lásko.. Neplakej.. Když jsme se dostali sem, musí to jít i zpátky 🥺. Že jo? 😭

F: já nevím. S tím dítětem to nepůjde...

Cb: *"s tím dítětem"* och.. *přitulil jsem si Hanieho k sobě..
Jak to jenom myslí? Je to přeci náš Hanie 😡*

F: sám víš jaké tam jsou podmínky, Binnie..

Cb: jaké? Úplně normální. 😠. Je tam voda, stín. Jídlo. Nic jiného já nechci.
Navíc máme sebe a jsou tam naše kočičky. My tam musíme zpátky!

F: a jak?
*koukal jdem mu do očí*
Já žádnou loď nemám, Bine

Cb: *Rozzářila se mi očička* ale já ano!

F: c-co? Ty máš loď?
*najednou se mi naplnily jakékoliv naděje*
Opravdu?!

Cb: musíme ale ke mně domů 😳.. Když mi bylo 15 let, zemřela mi babička. Vlastnila s dědečkem loď.. Odkázala ji mně, protože věděla, že budu jediný, kdo se o ni dokáže postarat. Klíčky od ní mám v pokoji + ještě potřebné papíry pro vyplutí z přístavu

F: ty jsi úžasný Changbinnie
*dal jsem mu pusu*
Já tě přece tak hrozně moc miluju!!

Cb: ne, to já miluji tebe!

F: *nadšeně jsem ho políbil. Pak jsem koukal na Hanieho*
Takžeeee.... já jsem..  jeho táta?
*koukal jsem na něj*

Cb: ano tatínku, to jsi 🥰🥰🥰

F: Ježíši
*chytl jsem se za tváře *
Mhihi... no.. ale maminko 🍅🥰 vždyť mi pro toho našeho kluka nic nemáme

Cb: 😮 a co bychom měli mít??

F: no.. oblečení a mlíčko a tak

Cb: mhihi lásko.. Mlíčko mám já.. A oblečení.. To mu ušiji z listí.. Už mám něco hotové.. Jen jak mi bylo špatně, tak jsem ti to nestihl ukázat

F: proč jsi mi to neřekl dřív, ty medvídků jeden?
*chytl jsem ho za ručičku*
A kde máš mlíčko prosímtě hm? Kokosové by neměl

Cb: *svlékl jsem si košili a Hanimu jsem dal napít* tady 🥰

F: 😳
*koukal jsem na jeho kozičky*
Já jsem si říkal, že jsou nějaké větší 🤤

Cb: ale ale... Miláčku mhihi ty jsi ale
*políbil jsem ho*