Ostrov

Odjezd

Timeskip
Cb: *uplynuly dva týdny.* Lixíčku. M-hg-m.. *líbal mě, když jsem mu převazoval rameno* n-votak mnhjmm mhihi 😆😄🥰🥰🥰 *odlepil jsem se od něho* notak lásko počkej přece. *pohladil jsem ho a rameno jsem mu rozvázal* jen jsem ti chtěl říct, že už si to smíš namáčet. Máš to už moc hezké ☺️ *poprvé jsem mu ho políbil.
Má to krásně zacelené, bez krve, bez hnisu, bez modřin. Má tam jenom jizvu, ale tu už mu bohužel nezaléčím... Mm*

F: *dal jsem mu pusu*
Tak se půjdeme vykoupat? Hm?

Cb: to můžeme miláčku ☺️ *vzal mě za ruku a otočil se ke mně zády.
Já jsem začal hlouběji dýchat* 😶🥴🤢 *když se otočil, usmál jsem se na něho* co jsi říkal? 😶☺️ *s těží jsem se na něho usmál..*

F: hm?
*koukal jsem na něho*
Co se děje? Něco není v pořádku? Je ti zase špatně, že ano?

Cb: nee.. To nee.. Nic mi není 😳🤢😶☺️ jsem úplně v pořádku *podlomily se mi nohy*

F: *rychle jsme ho chytil*
Proč mi lžeš! Je ti špatně tak často, to není správné! 🥺😭

Cb: *přitulil jsem se k němu* Lixí.. Vezmi mě prosím do vody *zavřel jsem si oči*

F: do vody? Proč do vody miláčku? Musíš ležet.

Cb: je mi hrozné horko 🥺

F: *vzal jsem ho a donesl jsem ho k vodě. Svlékl jsem ho a velzl jsem s ním do jezera. Smutně jsem na něj koukal. Už tady za tu dobu jednou loď projela. Changbina jsem neupozorňoval, pryč nechci a myslím, že on taky ne. Ale v tomhle stavu tady nemůže zůstat. Já s ním nezmůžu nic. Naprosto nic
-v chatě mám schované vyrobené světlice a dřevo, které hodně, hodně kouří. Až uvidím loď, zkusím ji přivolat. Snad nebude pozdě-*

Cb: děkuju Lixí *políbil jsem ho a obejmul jsem ho* nevím, proč je mi tak špatně.. Nejím nic špatného...

F: co.. co když je to nějaký nádor žaludku nebo vřed nebo já nevím co 🥺😭😭😭😭😭😭

Cb: nee *chytil jsem ho za tvářičky* to bych spíš hubnul miláčku.. Ale já spíše kynu

F: no
*otíral jsem si slzy*
Tak já nevím, co to je
*dával jsem pozor, jestli sem neběží Sabine nebo Miyui.
Naučil jsem je, aby daly signál když by plula loď*
Jestli umíráš, tak se zabiju

Cb: to nikdy!! Když bych zemřel, tak si nesmíš ublížit. Chápeš?!

F: co bych tady bez tebe jako dělal-
*prudce za námi běžela Sabine*
Gh- musíme jít!!
*rychle jsem ho vytáhl z vody*
Počkej tady miláčku, počkej
*okamžitě jsem vyběhl k chatce. Ano, opravdu.. LOĎ!!!
-vytáhl jsem světlice a dřevo. Dřevo jsem co nejdřív podpálil, aby začalo dělat kouř a rychle jsem začal vypalovat světlice.
Skákal jsem a mával jsem směrem na loď-
U toho všeho jsem hrozně brečel. Pokud je Binnie na pokraji smrti, nezvládnu to. A další věc je, že neskutečně moc nechci pryč. Nechci. Tolik se mi tady líbí. Nikdo nás tu neotravuje, žijeme si tady svůj život. Máme tady Sabine a Myui. Všechno bude pryč*

Cb: Felixí? *plakal jsem. Kam jenom šel.
Opět jsem začal zvracet.
Bylo mi neskutečně špatně* kde-.. Kde je 😭 *lehl jsem si na zem a Sabine s Myui se ke mně přitulily* já.. Já nechci zemřít. Vždyť já ho strašně moc miluju 🥺😭😭 *přes slzy jsem viděl, jak ke mně běží.. Byl hodně rozmazaný* Felixi... *omdlel jsem*

F: *loď si mě všimla. Vyšli z ní nějací dva námořníci, naštěstí byli ochotní mě zachránit a pomoci mi s Changbinniem.
Donesl jsem ho na loď
-utřel jsem si slzy-
Už to je asi hodina, co jsme vypluli. Nechal jsem tam všechno, co jsme si tam vyrobili, vše co jsme měli rádi. Sabine, Myui přísahám, že se k vám vrátíme
-hladil jsem ho-
Musíme se vrátit*