Ostrov

Obřad

Timeskip
Cb: *procházel jsem se po pláži a sbíral jsem mušličky. Najednou se mi o něco zadrhla noha* co je to? *chvíli to vypadalo jako taková ta mušle s ostny... Pak jsem si ale něco uvědomil...
Žádná mušle. Lidský obratel, na který navazuje lidská lebka.* panebože *ihned jsem to pustil a omyl jsem si ruku v moři.
Sevřel se mi žaludek a odstoupil jsem od toho. Měl jsem pocit, že omdlím.. Tak jsem si rychle sedl a vykuleně jsem na to zíral.
Z hluboka a hodně rychle jsem dýchal..
Pořád mi v hlavě běžela myšlenka.. Co když budu takhle s Felixem zachvíli taky vypadat? Jak dlouho tady asi žil?! Jak dlouho strádal? Co když... Co když mu jídlo prostě jednou došlo a-a.. Hhh*

F: *vyšel jsem z chajdy*
Bine kdepak jsi?
*všiml jsem si, jak sedí na pláži. Šel jsem k němu*
Co se děje?
*seděl a koukal do jednoho místa*
Binnie
*zamával jsem mu před očima*

Cb: zemřeme tu, viď... Jen mi to nechceš říct, ale je to pravda, že?

F: co? Proč bysme umírali. Zatím teda nevidím důvod

Cb: a kdo je teda támhle to? *pevně jsem sevřel Felixovi ruku* tohle je lidská kostra Felixi

F: *koukal jsem na to*
Ajo, to je no
*odhrnul jsem z toho pisek*
To bude starý.. tak možná.. Hm. Odhaduju 90 let. Má to ještě znaky domorodců

Cb: domorodci? *chytl jsem se ho víc* Lixí já mám strašný strach

F: a z čeho. Domorodci už tady fakt nebudou Changi

Cb: ne? 🥺 Tak když to říkáš.. Nepohřbíme ho?

F: ee. Ale vždyť to je jen kostra

Cb: já vím.. A-ale.. Je tady... Každý den sem chodím. Já mám z něj strach

F: tak ho dáme moře

Cb: hh.. To ne Lixí, co když připlave zpátky. A nebo co když ho uvidím, až půjdu plavat? To nechci

F: no já mu nic kopat nebudu. Nebo ho dáme k ty pumě

Cb: c.. Felixi *se smíchem odešel pryč* tohle na tobě vážně nemám rád! *začal jsem v pláži hrabat díru. Potom jsem ho zakryl listama a schodil do té díry.
Zahrabal jsem ho pískem a hrobeček mu obložil květinami..
Nevím, proč jsem to udělal, ale hodně mi to ulevilo*

F: už jsi tady?
*usmál jsem se*
Dobře hmm.. a co budeš dělat, teď? Hrobeček pro pumu?
*přilítnul mi pohlavek*
Jáu!!

Cb: zachvíli nejspíš pro tebe, jestli nepřestaneš s těmi tvými poznámkami. *uraženě jsem se k němu natočil* a ukaž mi to rameno laskavě. Naposledy se to převazovalo včera

F: tak promiň, no
*uklidnil jsem se a ukázal jsem mu rameno*

Cb: hmm. Už je to konečně lepší *vymyl jsem mu to a přiložil byliny. Jako každý den..
Už jsme tu čtvrt roku. Díky bohu jsem mu to rameno dal do pořádku.
Já už ani nedoufám, že pro nás někdo někdy přijede. Podle mě, už o mně neví ani Innie...*

F: to je dobrý
*koukal jsem na něj*
☺️
*za tu dobu, co jsme tady už mi nevadí. Vůbec. Ani trochu. Naopak. Mám ho rád*

Cb: *začínalo se zatahovat* páni to bude pěkná bouře.
Sabine, Myui! Pojďte sem *přiběhly, jsou z nich nádherné šelmy. Ale jsou tak miloučké! ☺️*

F: *zavřel jsem za nimi dveře a sedl jsem si na postel vedle Binnieho*
Mm..
*bylo ticho*
Líbí se ti tady?

Cb: vlastně.. Docela ano. Jen někdy netuším, co mám dělat *podíval jsem se na něho a usmál jsem se* víš, že jsi fajn kluk?

F: u-
*uhnul jsem pohledem*
🍅🍅🍅🍅🍅 j-jo? Proč si to myslíš?

Cb: no, protože jsi na mě hrozně moc hodný ☺️

F: ty na mě taky ☺️😁 děkuju umn
*zase bylo ticho. To se nám ještě nedělo*

Cb: *díval jsem se na něho a usmíval jsem se... Jakto, že jsem si nevšiml, že je tak strašně pěkný?*

F: *podíval jsem mu taky do očí*
Dnes.. Ti to mimořádně sluší

Cb: c-cože? *nervózně jsem si dal vlásky za ouško. Měl jsem na sobě svoje potrhané tričko a kraťásky.. Jinak nic jiného. Ostatně jako vždycky* dě-děkuji 🍅🍅

F: mnhm..
*jemně jsem mu sáhl do vlasů*

Cb: *díval jsem se na něho* F-Felixí *chytil jsem ho za ručičku, kterou mě ve vlasech nehladil* ☺️🍅

F: *usmíval jsem se a pomaličku jsem se k němu přibližoval*
Ano?

Cb: *zadíval jsem se mu přímo do jeho modrých očiček a rozbušilo se mi srdíčko* a-ano *vydechl jsem a přitulil jsem si jeho ručičku k srdíčku.
On se ke mně přiblížil a přitiskl své rtíky na mé* m-... *zavřel jsem očička a chvilinku jsme si je jen tak bez jazyků pusinkovali*