Tanec jako lék

Velký den! 1. část

Je pátek. Budík mi zvoní v 5:50. Dnes nejdu běhat ani se nejdu rozcvičit.  Dnešní den je opravdu zvláštní a pěkně napjatý . Vejdu do kuchyně.V bytě je ticho a všichni ještě spí. Využiji této chvilky a udělám si kafe. Usedám za stůl s knížkou. Prsty mám promrzlé a zimou se klepu. Nervózně usrkávám kafe a u toho čtu příběhy baletek. Ze zamyšlení mě vyruší mamka.

"Abi k doktorovy jdeme kolem 10 takže ještě půjdeš do školy" neurčitě jsem kývla a dál četla.  

"Ach můj žaludek sotva kafe do sebe dostanu" pomyslela jsem si a dala hrníček na mytí. Rychle jsem na sebe hodila kraťase,tričko a svetřík. Nebylo dnes sluníčko ale já jsem hrozný extrémista. i když by byla zima vyšla jsem z baráku. Do uší jsem strčila sluchátka a poslouchala Mozarta. Hudba mě na chvíli uklidnila a já zapomněla na realitu.  Přišla jsem tak tak. Už zvonilo když jsem dosedala do lavice.  

"Ahoj Abi" pozdravila a u toho se usmála Andy. "Ahoj" oplatila jsem ji. Pak jsem se otočila dozadu a pozdravila mé nejlepší kamarádky. Nervózně jsem dosedla na židli a vzala papír s tužkou. Začala jsem si jen tak bezmyšlenkovitě kreslit.  Naštěstí jsme měly suplování takže nebylo poviné počítat příklady které byly zadány.  Otočila jsem se na Sarah která seděla za mnou. "Co to děláš?" zeptala jsem se.

"Kreslím family story" odpověděla pyšně a dál kreslila. Byl to pěkný příběh ze zápletkou a šťastným koncem. "Mohu ti pomoc?" nejistě jsem se zeptala." Jasně" rychle odpověděla a obdařila mě úsměvem. Čas plynul a my vymýšleli příběh. Ani jsem nezaregistrovala že Andy už dopočítala. 

Zvoní! Konečně! Počkat? Já už musím! NE! Pod schody jsem objala Sarah.

"Neboj dopadne to dobře, dovolí ti to " 

"Bojím se Sarah..." se slzami v očích jsem ji objala a pevně stiskla. 

"Na".  (Sarah podala papírek Andy) V ruce jsem držela family story. "Snad ti to přinese štěstí" 

Papírek jsem si strčila do kapsy a ještě jednou ji objala . Pak jsem se otočila na Andy. Ta se povzbudivě usmála. 

"Jsi nějak napjatá a nervózní, neboj bude to fajn" zezadu přiskočila Lucy. "LUCY! Lekla jsem se" vykřikla jsem na oko naštvaně. Pak jsem ji tak objala a odešla. 

Venku foukal studený vítr i když se blížilo léto. Kráčela sem na daný stanoviště kde jsem se měla setkt s mamkou. Společně jsem pak měly jít k ortopedovy který měl vydat rozsudek. Napíše nebo nepíše potvrzení na konzervatoř? Normálně bych se nebála ale mám bolavé kolena a kyčle... 

Dorazila jsem dřív, položila jsem si batoh a sedla si na lavičku. V sluchátkách  mi hrála moje oblíbená písničky "little mix- black magic" zavřela jsem oči a představoval jsem si jaký to bude až vstoupím do ordinace. Oči mi zase zalily slzy. Byly to slzy strachu ...