Tanec jako lék

prosím dost!

konec milnulé části

"Dáš si něco k jídlu?" zeptala se mamka. "Ne žaludek mám pořád navodě," odpověděla jsem a zavřela dveře. Usedla jsem na postel s novým sešitem, propiskou a mobilem se sluchátky. "Teď už jen udělat plán a trénovat,už je to zkutečný, teď už neplatí žádné výmluvy" . Pustila jsem se do plánování když v tom mi zazvonil mobil..

"Pane bože!" vykřikla jsem když jsem viděla na displeji číslo volajícího

"Ano?" zeptala jsem se roztřeseným hlasem. "Čau ty jedna krávo doufám, že ti to u toho doktora dopadlo špatně!" Vykřikl s posměchem . "Prosím?" "Nic neumíš ty baletko"  to už se smál. " Co si to dovoluješ" "Copak se vztekáš pravda bolí ale musela si ji slyšet ty naivní huso" než jsem stihla odpovědět v telefonu to zapraskalo a rozhostilo se ticho .

Slzy mi nekontrovatelně stékaly po tváři. Nesnažila jsem se přestal nechala jsem to vyplavit. Telefon začal zběsile pípat jak mi přicházeli smsky. Byly od lidí kteří mě nesnáší, ponižují.. Přečetla jsem první, druhou, třetí a víc jsem nevydržela. Mobil jsem vypnula a odhodila do kouta.  Propukla jsem ještě ve větší pláč. únavou jsem se schoulila na postel a usnula. Když jsem se probudila neměla jsem pojem o čase. 

"Abi? jsi vpořádku?"  do pokoje vstoupila Lucy. Zmateně jsem kývla na souhlas. I když to nebyla pravda nechtěla jsem ji říkat co se stalo. "Ve škole.. Teddy něco říkal" kousla jsem se do rtu a zahnala slzy. Lucy pokračovala "neřekl mi co ti psal nebo říkal ale očividně se bavil" to už jsem nevydržela a znovu jsem spustila brek. "Abi? co se dělo?!" vyplašeně se ke mně přisunula a obejmula mě. Nedokázala jsem mluvit a tak jsem jen brečela. Pochopila že o tom nechci mluvit a proto změnila téma. 

"Budu muset jí, zvládneš to?" smutně pověděla Lucy

"Jsem v pohodě, neboj se o mě a radši běž nebo ti ujdede autobus" povzbudivě jsem se usmála.

Odešla. V pokoji bylo hrobové ticho a já jsem měla povit jako bych se zmenšovala. Pohlédla sem do kouta kde se pořád válel telefon. Odhodlaně jsem si stoupla,zvedla ho a zapnula. 42 smsek.. Oni si nedají pokoj.. hned jsem je všechny smazala ani jsem se nekoukla na obsah. Bylo 6 hodin. Přemýšlela jsem co bych mohla dělat. Pohled spočinul na dresu a špičkách. Přešla jsem k zrcadlu a udělala si drdol. převlékla jsem se a běžela do studia. V prvním patře hrála známá melodie. Vyběhla jsem schody a přesně věděla kdo zkouší. V sále trénoval Christian. 

"Ahoj Abi jdeš trénovat? Jak to dopadlo u ortopeda? Nechceš zkusit  něco ve dvojci?" vychrlil a mě vesele.  Jeho dobrá nálada se namě přenesla a já se musela usmát. "Ahoj, dobře dovolí mě to, jo jasně jen se musím rozcvičit" přistoupila jsem k baletní tyči a začala jsem s batmanama do strany dopředu a dozadu. Chris nezahálel a přidal se ke mně. Během rozcvičovní jsme se bavily o škole kam chceme oba jít.