Today We Are All Demons | Break The Cycle

4.

Nemohl jsem večer spát, pořád jsem myslel na to, co udělat s Charliem a jak ho přinutit jíst, protože bych nerad, aby z něho byla kostra úplně. Ani se mi tak vychrtlí kluci nelíbí. Vygooglil jsem si nejbližšího psychiatra a domluvil Charliemu sezení. Když mu nepomůžu já, psychiatr bude muset.

„Dobré ráno." Objal mě a políbil.

„Ahoj zlato."

„Spal jsi vůbec?"

„Vlastně, ne. Nemohl jsem usnout, pořád jsem nad něčím přemýšlel." Protřel jsem si oči a posadil si Charlieho na klín.

„Nad čím jsi přemýšlel?"

„Miluješ mě ještě?"

„Nad čím to prosím tě přemýšlíš? Jistě, že tě miluju," podíval se do země. „Promiň, že ti to nedávám tak najevo, není mi moc dobře."

„Včera jsem pekl tvoji oblíbenou buchtu, dáš si?"

„No, víš, já nemám hlad." Poškrábal se nervózně na hlavě.

„Charlie, říkal jsem ti, že něco musíš jíst."

„Říkám, že prostě nemám hlad." Zavrčel.

Chvíli jsem se odmlčel, abych si promyslel větu, co jsem chtěl říct.

„Charlie, já vím, že máš deprese a že to nezvládáš," nadechoval se, že mi bude moje slova vyvracet, ale jasně jsem mu naznačil, že má držet pusu a poslouchat. „Proto jsem ti našel psychiatra."

„Psychiatra?! Zbláznil ses? Minule jsem to taky zvládl, s tebou, tak proč bych to nezvládl i teď?" zvedl jemně hlas, jako kdybych ho začal vytáčet.

„Charlie, o tom s tebou nebudu diskutovat. A když už to nechceš dělat kvůli sobě, tak to prosím, prosím, udělej to aspoň kvůli mně."

Prošel se po pokoji tam a zpátky a rukou si zoufale prohrabával vlasy.

„Dobře, udělám to." Opřel se o futra dveří a založil si ruce na prsou. „Půjdeš tam se mnou?"

„Rád bych, ale musím si něco zařídit. Chci se s Norou domluvit, jestli by mě nezapojila do vyšetřování. K psychiatrovi s tebou půjde jeden z bodyguardů, stejně mají za chvíli přijít se nám ukázat."

„Děláš si ze mě srandu? Na to vyšetřování zapomeň! Nikam tě nepustím. Co kdyby ti ublížili nebo zabili?"

„Charlie, věř mi." Chytil jsem ho za ramena a vážně se mu podíval do očí.

„No, dobře." Těžce si oddychl.